Úvod
John Canperter v roce 1982 natočil jeden z nejlepších a nejikoničtějších hororů celé dekády – The Thing neboli Věc. Současná móda v oprašování slavných značek vedla k uvolnění financí k natočení nové verze. Zpočátku se nevědělo, jestli se bude jednat o pokračování, remake či preqeul k původnímu dílu, tvůrci se nakonec rozhodli pro poslední uvedenou možnost. Český distributor na to zareagoval a film uvedl jako Věc: Počátek (2011), poněvadž originální název se od starší verze neliší. Snímek samozřejmě vypráví o norské expedici, která se s mimozemskou bytostí setkala jako první. Prequel měl na starosti prakticky neznámý Matthijs van Heijningen Jr. a dočkal se rozporuplných reakcí. Hudebně se představil Marco Beltrami, který mohl čerpat i z kompozice Ennio Morriconeho, autora hudby k původní Věci. Varese Sarabande vydalo jeho soundtrack krátce po premiéře filmu.
Rozbor a hodnocení
Co se týče hudebního díla Ennia Morriconeho k původní Věci, musím souhlasit s Prasoidovou recenzí, jež upozorňuje na samostatný poslech. Morriconeho minimalismus je ve filmu parádně využit, to je bez debat, soundtrack je však jen nezáživným soustem atmosféry vyrobené za pomoci několika nástrojů. Marco Beltrami měl však jiné možnosti a k ruce celý orchestr, takže by bylo sakra divné, kdyby se pokoušel jít po stopách svého předchůdce.
Beltrami se tak pouští do dalšího inovování starších alb, už v roce 2006 varioval hudbu Jerryho Goldsmithe pro předělávku hororu Omen. Vzhledem k výše uvedeným faktům ho však v případě Věci čekal lehčí úkol. Nebojácně se pustil do rozmáchlejší kompozice, zároveň však nezapomněl ani na starou školu a nejznámější motiv celé hudební Věci.
Rozjezd je pomalejší, ale brzy dostanete záruku toho, že se skladatel nebude držet při zemi a nabídne velkolepější a naléhavější podkres. V pomalejších skladbách líčí nevyzpytatelné zlo, občas ale dojde i na akce, při kterých budou zaléhat uši. Zajímavým prvkem celého díla je právě jeho šíře, mohutnost a spektrum různých motivů, které sice postrádají pevnější uchopení, ale mnohdy příjemně překvapují.
A tak tu máme jak jednoduché skladby, které pokukávají po původní kompozici svým minimalismem, tak i moderní hrůzu, která na vás zaútočí se strhující gradací. A nechybí samozřejmě ani slavná „Humanity“, tedy motiv dvou opakujících se tónů. Beltrami ho použil do několika skladeb a někde jej i rozvedl do většího měřítka. Odpustil by mu někdo, kdyby tam nebyly?
Napětí je budováno pomalu, pečlivě. Skladatel využívá typických, ale účinných „strašidelných“ zvuků a plasticky je mixuje s nervydrásajícím drajvem a gradacemi, občas náhle vybuchnuvších, ale chytře umístěných. Je v nich poznat i něco z Beltramiho portfolia (skládá pro několik filmů ročně!) a tudíž lze rozpoznat podobnost některých částí z jinými kompozicemi (utkvěla mi v hlavě především osudová naléhavost třetího Terminátora, kterého má Beltrami rovněž na svědomí). Jeho hudba je zkrátka univerzální.
To, co mu ale chybí k chycení posluchače za koule (dámy prominou) je jeho neschopnost udržet ho v permanentím vzrušení. Osobně se přiznám, že první polovinu soundtracku jsem si více než obstojně užíval, pak už mě ale dění přestalo zajímat, respektive bavit. Měl jsem pocit, že vše už jsem slyšel a zbytek je stále stejná vata, kterou musí skladatel dodržet pro účely filmu. 55minutová stopáž je zkrátka na něj moc a tak bohatý repertoár, jaký předvedl třeba Christopher Yonug ze svým Priestem (Kazatelem), nemá. A to je onen kámen úrazu.
Přitom se to vyvíjí tak slibně. Pozadí skladeb je nápadité a když dojde třeba na pátou „Meet and Greet“, budete vrnět blahem. Smyčce zde předvádějí zajímavou „skřípající“ show a mocné bubny z ní dělají údernou a chytlavou záležitost. Škoda, že podobných nápadů nemá skladatel víc. V druhé půlce se opakuje a v hlavě tak zůstane jen dojemná „The End“ a pocit promarněné šance.
Seznam skladeb
- God’s Country Music (1:27)
- Road to Antarctica (2:41)
- Into the Cave (0:39)
- Eye of the Survivor (2:25)
- Meet and Greet (2:55)
- Autopsy (3:08)
- Cellular Activity (1:32)
- Finding Filling (3:25)
- Well Done (1:32)
- Female Persuasion (4:51)
- Survivors (3:28)
- Open your Mouth (4:20)
- Antarctic Standoff (3:03)
- Meating of the Minds (4:28)
- Sander Sucks at Hiding (2:22)
- Can’t Stand the Heat (2:10)
- Following Sander’s Lead (2:39)
- In the Ship (2:39)
- Sander Bucks (0:45)
- The End (2:33)
- How Did You Know? (2:29)
Celková doba: 55:52
Ano, přesně to jsem měl na mysli. Oddělovat působivost hudby ve filmu a samostatně.
Nebo mě teda ještě napadlo hodnotit zvlášť působivost hudby ve filmu…
Myslím, že je v obou recenzích patrno, že hudba k původní Věci filmu naprosto sedne, samostatný poslech už je ale bohužel horší. Asi ti rozumím, ale jinak to zřejmě dělat nejde. Musí stačit to upozornění v článku.
Soundtrack k nové Věci je pro mě rozhodně horší než u originálu, a to hlavně kvůli jeho funkci. Zrovna dvakrát mi nevoní, že Prasoid výsledně hodnotil původní soundtrack vhledem k samostatnému poslechu a dostatečně neocenil samotný efekt hudby přímo ve filmu. Rozhodně nejsem pro to, aby se soundtracky hodnotily převážně podle jejich působivosti bez vizuálu, protože pořád jde o filmovou hudbu. Nová věc je průměr včetně hudby, a rozhodně jsme si po ní rád pustil originál i s naprosto padnoucím minimalismem Morriconeho.
Skvělá recenze soundtracku. Neslyšel jsem ho celý, jen některé skladby, ale s názorem se ztotožňuji. Hudba však podle mého názoru v kině fungovala mnohem víc, než film jako celek:-)