Úvod

Sinister (2012) může vypadat jako každý druhý horůrek, v zámoří se ale kolem něj vytvořila aura žánrové události roku. Toto tvrzení podpořily i slušné ohlasy a kritiky. Osobně si sice nemyslím, že by nám vznikla hororová klasika par excellence, ale zklamaný jsem rozhodně nebyl. Příběh o rodině, v jejímž středu pátrá otec po nevyjasněných popravách zachycených na filmové pásky, měl „pod křídly“ zručný Scott Derrickson. Ten měl za sebou chválené The Exorcism of Emily Rose (2005), na němž pracoval i Christopher Young. Po úspěšné premiéře Sinisteru vydalo Varese Sarabande i oficiální soundtrack k jejich druhé vzájemné spolupráci.

Rozbor a hodnocení

Číselné hodnocení je tentokrát hodně orientační, kompozici Sinisteru totiž nelze vnímat jako „obyčejnou filmovou hudbu“. Mnohý bude mít vůbec potíže toto dílo hudbou nazvat. Během poslechu se vnucují pojmy jako experiment, pokusný králík, podivnost. Pro ty šťastnější to může být milý pohled do neprozkoumané éry „digitálního strašení“, stejně tak pro druhé nepřežvýkatelný mišmaš tónin beze smyslu na sebe naházených. Já zůstávám neutrální.

Young se totiž musel vypořádat s několika problémy. Předně tu byly mizivé finanční prostředky (vždyť celý film stál 3 mega!), na instrumentální hudbu s mohutným orchestrem mohl tedy zapomenout. Skladatel proto musel použít (u něj snad nevídanou) elektroniku. Dalším úskalím byl fakt, že podstatnou část „jeho“ stopáže mělo vyplnit podbarvení scén morbidních úmrtí během jejich promítání ve filmu. Už to samo o sobě je věc hodná „mistra hrůzy“ Youngova formátu.

Soundtrack bych rozdělil zhruba na třetiny (skladeb je 12, takže se to dobře počítá) a hned ta první mi přišla ze všech nejzajímavější. Jsou tu sice zakomponované fragmenty všemožných (pa)zvuků, o nichž budu hovořit za chvíli, není to však úplně hlavní chod, ale jen součást povedených celků. Každopádně tu je působivé dunění, sladění elektroniky a klavíru, a vůbec pocit něčeho netradičního. Když tuto třetinu navíc uzavře rytmický drajv v „The Horror In The Canisters“ (bohužel jediný), můžete spokojeně vrnět. Ale jen do doby, než zjistíte, že dál už příliš variability nedostanete.

Druhou třetinu bych označil jako udržovací – zaujme minimálně práce se střihem – ale vše stejně směřuje ke stereotypu. Třetina poslední je už vyloženě zkouška trpělivosti. Atmosféru Young tvoří mixováním elektroniky a jeho oblíbených efektů, které připomínají některé jeho předchozí majstrštyky (Hellraiser, Drag Me to Hell). V Sinisteru je tato paleta snad ještě širší, její síla však není jednoznačná. Opět se tak dostáváme do situace, kdy se při nočním poslechu můžete třást strachy, jindy se vám však zřejmě údivem zkrabatí čelo a napětí je tatam.

Všechno to neustále cinkání, vrzání, houkání, deformovaní hlasů, skřeků, řevů a dalších zvuků (ani bych nevěřil, že je jich ve filmu tolik!) bude pro občasného posluchače za hranou míry. A co na tom, že se může objevit husí kůže, když se jednotlivé skladby mění jen v jiném složení oněch efektů. Na druhou stranu se na to nelze zlobit, vzhledem k tomu, k jakým účelům byl soundtrack stvořen. Staromilec ho neocení a i „moderní generace“ bude mít k této těžce popsatelné sondě do zvrácenosti výhrady. Christopher Young si sice ostudu neudělal, jeho kompozici ale víc sluší filmový pás.

Seznam skladeb

1. Portrait Of Mr. Boogie (6:55)
2. Never Go In Dad’s Office (4:47)
3. Levantation (3:51)
4. The Horror In The Canisters (4:12)
5. My Sick Piano (6:06)
6. Rot Not, Want Not (3:34)
7. Don’t Worry Daddy, I’ll Make You Famous Again (0:55)
8. Millimeter Music (3:20)
9. Pollock Type Pain (2:47)
10. The Eater Of Children (4:49)
11. Sinister (4:24)
12. Sin Sister Sweet (Suite from the Sinister film score) (9:37)
13. Sinister Remix (The Rite Of Left) (5:29)

Celková doba: 60:34