World War Z (Marco Beltrami)
Instantně epická hudební zombie vřava.
Prometheus (Marc Streitenfeld)
Nemilý hudební návrat do nebezpečného vesmíru.
Sinister (Christopher Young)
Minimalistický, experimentující Young. Výhradně pro fajnšmekry!
Predators (John Debney)
Staronové pojetí Silvestriho klasiky.
Woman in Black, The (Marco Beltrami)
Žena v černém a Marco Beltrami v šedém... průměru.
Thing, The (Marco Beltrami)
Marco Beltrami vs Ennio Morricone. Stará a nová Věc v hudebním duelu.
My Soul to Take (Marco Beltrami)
Wes Craven a jeho propadák, jehož vznik provázela řada problémů. Bohužel se to dotklo i hudební kompozice.
Omen, The (Marco Beltrami)
Jerry Goldsmith vs Marco Beltrami. Oscarová klasika vs zbytečný remake. A hudba někde na poloviční cestě.
Rite, The (Alex Heffes)
Ve fragmentech dobrá, jako celek však rutinní záležitost. Podobně jako film.
Priest (Christopher Young)
Chris Young opět dokazuje, že je prostě KING. A přestože je Priest debilní béčko, jeho soundtrack, respektive skladatel, zasluhuje bronzovou sochu.
30 Days of Night (Brian Reitzell)
Zatímco film přijali diváci veskrze kladně, hudebně 30 dní dlouhá noc rozděluje posluchače na dva tábory.
Mirrors (Javier Navarrete)
Film se má podřizovat hudbě. V tomto případě tomu asi bylo naopak.