Jedináček Anthony Hopkins (nar. 1937) patří k těm celosvětově známým hercům, kteří svou kariéru začínali na britských divadelních prknech. Účinkování v Shakespearovských dramatech prokládal studiem hudby – Anthony je vynikající pianista. Před kameru se dostává v šedesátých letech. Ve Lvovi v zimě má příležitost srovnat své herecké schopnosti s hvězdami Peterem O´Toolem a Katharine Hepburn a nikoho nepřekvapilo ani následné obsazení do filmové podoby Hamleta.
V sedmdesátých letech pak přicházejí dva horory, které stojí za zmínku. Nejprve to byl lehce experimentální snímek Oživlá, následovaný thrillerem Kouzlo. V obou případech dostal Anthony jednu z hlavních rolí a oba dnes patří ke klasice hororového žánru.

V roce 1980 obsadil režisér David Lynch Hopkinse do náročné hlavní role ve Sloním muži a spolupráce těchto dvou velikánů dala vzniknout strhujícímu dramatu o “jiném” člověku. Chválou nešetřilo odborné ani laické publikum a Hopkins se tak dostal do pozice, v níž si mohl začít role skutečně vybírat.
Za Anthonyho zlatý věk lze suverénně označit léta devadesátá, kdy se naplno ponořil do práce a za jeho přispění tak vzniká série převážně velmi dobrých filmů. Z toho skutečně výjimečného jmenujme Soumrak dne (1993), Krajinu stínů (1993), či Legendu o vášni (1994).

V počátcích této dekády rovněž vzniká snímek, kterým se Hopkins definitivně zapsal do srdcí fanoušků hororu a jenž také opětovně prokázal, že horor není podřadný žánr. Šlo o kultovní Mlčení jehňátek. Je přitom zajímavé, že Hopkins se, podobně jako Jodie Foster, dostal k roli Hannibala Lectera až po sérii odmítnutí ze strany jeho hereckých kolegů (byť kanibal v podání Jacka Nicholsona by také mohl potěšit). Ačkoliv tedy obě hlavní role nebyly psány svým představitelům “na tělo”, oba v nich excelovali, oba si odnesli Oscary, a Hopkins dokonce o tom, že si zaslouží zlatou sošku za hlavní mužskou roli, dokázal Academii přesvědčit v pouhých sedmnácti minutách, v nichž se Hannibal Lecter na plátně objeví. Jeho role se dočkala velkého počtu parafrázování, hlášky z filmu zkultovněly a leckterý fanoušek se v soukromí domova pokoušel nabodobit Lecterovo specifické syčení.
Monstra umím zahrát dobře. Monstrům rozumím. Rozumím šílencům.

Hned v následujícím roce (1992) nabízí Hopkinsovi roli Francis Ford Coppola – v jeho připravovaném Drákulovi je pro herce přichystána role profesora Van Helsinga. Tu přijímá a dá jí snad až příliš excentrickou podobu v celkově křiklavém, nicméně u publika velmi úspěšném, snímku.

Od přelomu tisíciletí lze hovořit o podzimu Hopkinsova herectví. Řada spíše nevýznamných rolí v mírně nadprůměrných filmech, sem tam větší průšvih (Slipstream). Hororový žánr nevyjímaje. Dvakrát se pokusil navázat na úspěch z Mlčení jehňátek. Poprvé ve snímku Hannibal, který mě, coby velkého fanouška původního filmu, docela zabolel. Jodie Foster, která účinkování odmítla, byla nahrazena Julianne Moore, a špičkovou hrůzu v Mlčení jehňátek vystřídalo nepříjemné tlačení na pilu. Co však utrpělo nejvíc, byl vztah mezi agentkou Starlingovou a slavným kanibalem, jehož implicitnost jako by režisér Ridley Scott nepochopil.

Druhý pokus o návrat ke starému dobrému Lecterovi se konal v roce 2002, kdy se režisér Brett Ratner rozhodl vrátit svým filmem před Hannibala i před Mlčení jehňátek a zachytit první díl celého příběhu ve snímku Červený drak, který překonal Hannibala, nicméně ke kvalitám prvního z filmů se nepřiblížil.

Ačkoliv potřetí ženatý Anthony Hopkins spadá dnes spíše do kategorie legend, s profesí nekončí. Během letošního roku se můžeme těšit na Vlkodlaka s velmi solidním hereckým obsazením, tak se nechme překvapit.

Vyléčený alkoholik a odnaučený kuřák sir Anthony Hopkins přijal v roce 2000 americké občanství (Amerika ke mně byla skutečně štědrá. Myslím, že bych jí to měl nějak oplatit…) a dnes žije ve slunné Kalifornii. Zná se s neuvěřitelným množstvím významných osobností společenského života – od britské královny po Billa Clintona. Neustále pracuje na svém duševním rozvoji – trénuje si pamět memorováním britské poezie, jako dobrovolník vyučuje herectví a poloprofesionálně maluje. Zajímá se skoro o vše – od divadelní teorie, přes filozofii až po náboženství. Konec kariéry již v minulosti ohlásil, nicméně k filmům se vrátil. Ještě asi nenastal ten pravý čas.

Zdroj titulní fotografie: ad7.w8w.pl, zdroj závěrečné fotografie: imdb.com.