Český název: Svědectví / Poslední boj
Režie: Mick Garris
Rok výroby: 1994
Délka: cca 366 min
Země: USA

Hrají:
Gary Sinise .. (Stu Redman)
Molly Fingwald … (Frannie Goldsmith)
Jamey Sheridan … (Randall Flagg)
Laura San Giacomo … (Nadine Cross)
Ossie Davis … (soudce Richard Farris)
… a další

Únik smrtelně nebezpečného viru z laboratoře způsobí katastrofu. Lidská populace mizí z povrchu zemského. Až na zlomek těch, kdo jsou vůči nemoci imunní. Všechny spojuje jedna věc. Sny. Avšak zatímco jedněm se zdá o dobré Abigail, druhým se do snů vkrádá zlý Randall Flagg. Tak postupně vznikají dva tábory, které proti sobě musí stanout v rozhodující bitvě, která určí další charakter řádu světa, minimálně té části, v níž řádí superchřipka.

Jeden z nejdelších románů Stephena Kinga, totiž The Stand, byl přenesen do audiovizuální podoby jako 4dílný televizní seriál. Přestože se jej coby režisér ujal Mick Garris a jako scénárista se o něj postaral sám Stephen King, je výsledek poněkud… nejednoznačný.

Každý z dílů nese vlastní podtitul vystihující směr, jakým se příběh vyvíjí, přesto nemá smysl hodnotit každý zvlášť, neboť všechny ve výsledku tvoří celek. Tudíž jen krátce:
1. díl – Nákaza: dochází k postupné likvidaci civilizace, z níž přežívají jen někteří
2. díl – Sny: přeživší mají sny, které je směrují buď k dobru v postavě matky Abigail, případně zlu zastoupeném Randallem Flaggem
3. díl – Zrada: obě skupiny vytvářejí po svém fungující společnost, součástí té jedné je však snaha o sabotáž
4. díl – Svědectví: zlo se chystá na konečné setření dobra ze světa, to se však jen tak nedá

Kladem i samotným největším úskalím filmů je atmosféra spojená s tempem. První díl, považován obecně za nejvydařenější, oplývá apokalyptickým nádechem a nastavuje výhybky směrem k bloudění hlavních hrdinů pustinami. Již se však objevují náznaky toho, co se plně projeví následně. Náboženský podtext spojený s apelem na city, jemuž, zdá se, je veškeré dění podřízeno. Přitom nemá v ději většího smyslu, neboť se ukazuje, že i bez něj to nakonec jde, a ve spojení se stále zpomalujícím tempem vytváří prostor pro divákovu nudu. Když už je na chvíli od výjevů oslavujících víru klid, přichází poslední záchvěv daného a přináší závěr, který působí dojmem zoufalého pokusu filmařů rychle všechno ukončit a dál se soustředit na pohodu spojenou s pořádnou, až nestravitelnou porcí emotivnosti. Škoda. Čekal-li kdo zvláště po prvním dílu otevřenou válku dvou táborů, bude zklamán, o to více, nečetl-li knihu, takže neví, o co v podstatě jde.

A jestli ji skutečně nečetl, což mu zase zabrání v kritice toho, co všechno je oproti předloze špatně, bude mít dále jistojistě problém s pochopením některých událostí, neboť scénář a následný střih nejsou k divákově chápání všeho bez výjimky příliš shovívaví. Logických chyb se mnoho neobjevuje. Hlavní dějová linie je jasná. Jedná se spíše o epizody a hlavně to, co říká matka Abigail o některých postavách. Tak bude divák čekat, až se naplní její slova o velkém přispění k vítězství dobra toho či onoho, aby poté zjistil, že je to všechno trochu jinak. Žádné velké drama se nekoná, jen klid, bum a nic. Také nenalezne odpovědi na spoustu vlastních otázek.

Z nudy všednosti, jakou se postupně (zhruba 3. dílem) seriál stává, a to i díky nevýrazné hudbě, může vytrhnout několik známých tváří a hereckých výkonů. Vedoucí jsou samozřejmě hlavní role. Gary Sinise na straně dobra, Jamey Sheridan jako strůjce zla aneb Randall Flagg, jehož Kingovým příznivcům jistě není třeba představovat. Oba sympaťáci, byť každý trochu jiným způsobem. Jejich nejbližší (dobří) společníci a (zlí) přisluhovači většinou na diváka nepůsobí rušivě či nevhodně, naopak, např. Miguel Ferrer, Ossie Davis, Rob Lowe. Na druhé straně ovšem stojí vyloženě nesympatické tváře a neslané nemastné výkony, což je o to horší, že se často jedná o klíčové postavy. Jsou to zvláště obě hlavní mladé zástupkyně obou táborů Molly Ringwald a Laura San Giacomo. Oku pak zalahodí takové veličiny filmového světa jako Ed Harris, Kathy Bates, Sam Raimi, případně sám Stephen King.

Jedná se o televizní projekt, proto nelze očekávat bezchybné vizuální efekty. Jde-li o pyrotechniku a práci maskérů na tvářích nemocných, není nač si stěžovat. Sáhle-li se však k digitální úpravě obličeje Randalla Flagga, je výsledek poněkud… směšný a neplní účel. Místo aby podtrhl démoničnost Flaggovy postavy, zlehčuje jeho vážnost. Což jistě nebylo záměrem. Paradoxně tak Flagg nahání daleko větší hrůzu v momentě, kdy má pouze černé oči.

I když je Svědectví plné neduhů, jedná se v množině televizních filmů natočených na motivy Kingových děl o slušnou podívanou, která je nekomplikovaná, přehledná, i přes zdlouhavost poměrně snadno stravitelná.