Autoři článku: Prasoid a Zbynek smejkal

Režie: Ted Newsom
Rok výroby: 1996
Délka: 26 dílů á cca 22 min, 598 min
Země: USA

Hrají:
Christopher Lee … uvaděč

Úvod

Pokusíme se vás nyní seznámit s dokumentárním televizním počinem 100 Years of horror. Naše práce trvala dlouho, ale věříme, že o to větší kvality (nebo spíše kvantity) dosáhla. Uspěchat totiž referenci o tak výjimečném díle, jakým 100 Years of Horror bezpochyby je, je pro nás nemyslitelné. Nejdříve v části I. předložíme obecné informace o tomto snímku. Následně se pokusíme nezávisle na sobě předložit své hodnotící stanovisko, které poté shrneme do klasického mini-verdiktu. Výsledek našeho mravenčího snažení si poté budete moci prohlédnout ve IV. části, v níž se pochlubíme neúprosně dlouhým rozborem díla, jež nás nezvykle zaujalo, oslovilo a inspirovalo.

I. O co jde

100 Years of Horror je unikátní a ojedinělý projekt pocházející z druhé půle 90. let 20. století. Snaží se mapovat uplynulé století z pozice pozorovatele hororového žánru v co největším komplexním záběru. Proto není divu, že se jeho délka pohybuje okolo několika hodin. Na 1 video film je to délka takřka neúnosná. Za tímto účelem je celý dokumentární film tematicky rozdělen a verze, kterou jsme měli k dispozici, čítá 26 epizod (celkem téměř 600 minut!), z nichž si každá bere na mušku zejména konkrétní hororové postavy. Díly si záhy představíme blíže. V každém z nich jsou přibližovány hororové filmy od počátků filmařiny zhruba do 90. let 20. století, i když je zcela patrné, že se soustředí hlavně na starší a klasické filmy.

Pořadem provází odborník na slovo vzatý, a pakliže jej za nikoho takového nepovažujete, minimálně musíte uznat, že se jedná o starého hororového pardála a jednu z nejvíce charismatických postav světové kinematografie vůbec. O kom je řeč? O majiteli uhrančivého pohledu a do transu uvádějícího hlasu. O jednom z nejslavnějších představitelů hraběte Drákuly. Dámy a pánové, 100 Years of Horror moderuje Christopher Lee.

Lee uvádí podle daného tématu do problému, načež se rozjíždí směsice ukázek z nejslavnějších filmů, které zastupují konkrétní odnož, množství krátkých rozhovorů a komentářů herců, tvůrců a jinak zainteresovaných osob, mezi nimiž nechybí Joe Dante, Dick Miller, John Carpenter, Hugh Hefner, Fred Olen Ray, Brinke Stevens, Ray Bradbury a další. Z klasiků žánru hovoří ze záznamu Boris Karloff, Bela Lugosi, Lon Chaney Jr., Peter Cushing, Claude Rains, Vincent Price. K rozhovorům byli přizváni i příbuzní a přátelé zesnulých slavných osobností, např. Sarah Karloff, Bela Lugosi Jr. aj.

II. Hodnocení

Prasoid:

Tomuto projektu se musí nechat jedna věc. Je v jistém smyslu velmi poučný, podrobný, bravurně stylisticky zvládnutý, informačně cenný, dostatečně pestrý i při své pro málokoho únosné délce. Christopher Lee jako moderátor? Nedovedu si představit lepší volbu. Jeho přítomnost k obrazovce přiková i neposedného diváka.

Na druhé straně nelze přehlédnout tendenci pořadu opomíjet 80. a 90. léta a soustředit se naopak drtivou většinou na snímky z přelomu první a druhé půle 20. století. Starších černobílých snímků je divákovi představeno nepřeberné množství. Kdo nevyniká v této oblasti zběhlostí, bude jejich počtem přinejmenším zaskočen. Když už se Lee věnuje kolorovaným filmům, kotví často v 70. letech a odpoutá se od nich pouze při zmínce o velmi zajímavých a zásadních mladších filmech. Takto přichází zkrátka fanoušci 80. let, nehledě na ta 90. Taktéž budou jistě zklamáni ti, kteří by čekali seznámení s autorem literárních předloh ke spoustě filmových hororů, Stephenem Kingem.

To jsou snad jediné výraznější nedostatky série, ovšem pro lidi mého zaměření dost podstatné. Musím však přiznat, že jej hravě vyvažuje právě ono seznámení s hororovou historií pod tak důkladným drobnohledem, že mi zůstává rozum stát nad tím, že jsem doposud o zde zmíněných starších filmech slyšel sotva z 10%. Tím více jsem rád za to, že mladší hororové údobí zde ustoupilo ve prospěch oživení dinosaurů, jejichž zapomenutí nesmí být dopuštěno.
Zbynek smejkal:

Co říci o nejlepším dokumentu? Je to velmi sugestivní. Mě to vyděsilo víc, než kdejaký horor. Dívat se do očí Christophera Lee, který je ve svém vyprávění tak hypnotický, že se tomu ani nechce věřit, je zážitek. Ani množství trailerů z let 1920 až 1995 nenechá nikoho na pochybách. Ostatně ty trailery mi navodily husí kůži a v mnohém mne poučily. Je až s podivem, jakou lidé dokázali navodit atmosféru, jakou dnes již nevidíme. Místy naprostá dokonalost, kterou by v dnešní době měli filmaři jen tiše závidět.

V dokumentu kromě Leeho uslyšíme a uvidíme například béčkaře Freda Oley Reaye, Lugosiho, Chaneyho a jiné hvězdy starého filmu, což je více než potěšující. Ještě poznámku k Leemu. Je to opravdu dokonalý vypravěč, nemohu si jej vynachválit (takový Jonathan Frakes a ostatní se můžou jít vycpat:-)).

Jediné, co mi trochu vadilo, bylo to, že se v dokumentu občas neobjevily některé horory, které by člověk čekal (například v dílu s dinosaury, kde byly horory jen okrajově a byly tam spíš filmy typu “Když dinosauři vládli světu”). Rozhovory s hvězdami nebo režiséry jsou jaksi strohé. Někdy srší různými zajímavými informacemi, ale často to jsou nudné fráze a tom, jak je kdo dokonalý. Zmínkami o natáčení jsem se lehce seznámil s těžkostí natáčení, třeba výrobou efektů v roce 1930. Je až hanba, jak dnešní tvůrci pohodlně používají počítačové efekty a v roce 1930 až někam do 70. let se vše dělalo “sekaně”, každý záběr se kvůli efektům dělal zvlášť. To je vskutku úctyhodná práce a nejhorší na tom je, když se tomu dnes nějaký blbeček směje.

III. Verdikty

Zbynek smejkal

Abych to shrnul, dokument je skvělý. Nemám větších výhrad, snad jen absenci některých filmů a některé úzkoprsé rozhovory. Takže za mě 85% a měl jsem chuť za některé díly dát i 100%.
Prasoid

Unikátní dílo, v němž značné mezery v pozdějším hororu vyvažuje víceméně podrobné seznámení s hororovou „prehistorií”. Za mě 80%.

IV. Rozbor dílů

Abychom čtenáře co nejvíce seznámili s tím, jak seriál vypadá, a abychom jim taktéž nabídli a předali alespoň část znalostí, jež jsme díky dokumentu získali, rozhodli jsme se v krátkosti rozebrat každou z 26 epizod. Tímto předkládáme přehled, v jehož rámci vynikne obecná kategorizace seriálu do dílčích témat, v jejichž kontextu zmíníme hlavní filmy, o kterých se v nich Christopher Lee zmiňuje a jejichž ukázky divákům nabízí.

Přehled

1. Dracula and his Disciples
2. Blood Drinking Beings
3. Frankenstein´s Friends
4. Baron Frankenstein
5. Dr. Jekyll and Mr. Hyde
6. Werewolves
7. Bela Lugosi
8. Boris Karloff
9. Ghosts
10. Phantoms
11. Witches
12. Demons
13. Mutans
14. Freaks
15. Scream Queens
16. Girl Ghoul
17. Maniacs
18. Gory Gimmicks
19. Sorcerers
20. Aliens
21. Mummies
22. Zombies
23. Mad doctors
24. Man Made Monsters
25. Giants
26. Dinosaurs

Rozbor

01. – Dracula and his disciples

První díl se nemůže zabývat nikým jiným, než samotným Drákulou. Christophe Lee nás seznamuje s dějinami a tím, kdo to Vlad Drákula vlastně byl. Drákula v umění začínal na parketu. Pro kabaret měl první premiéru v anglickém divadle. Zakladatelem filmů o hraběti je Friedrich W. Murnau, který v roce 1922 natočil film Nosferatu se slavným Maxem Schreckem v hlavní roli. Klasikem žánru se stal Bela Lugosi. Rovněž sám Lee je s Drakulou úzce spjat, zahrál si jej třeba v roce 1958. Dále se zde objevuje film Return of the Vampire s Ninou Forch, která ráda vzpomíná na to, že si zahrála hlavní roli spolu s Lugosim, a Scared to Death z roku 1946. Dále je díl věnován postavě Lugosiho (1882-1956). Objevují se zde další filmy s Leem. Je jen škoda, že se tu neobjevily další filmy s Leem a také něco o filmu Drákula od Francise Ford Capolly.

02. – Blood drinking beings

Tato část se věnuje snímkům o stvořeních, která se živí krví, po úvodní zmínce o přírodních upírech a případu skutečného upíra ve 40. letech. Následuje série starších filmů v podobě např. Isle of the Dead (1945), Vampyr (1932), Vampire Bat (1933). Za pozdější barevné snímky se objevují The Vampire Lovers (1971), Lust for a Vampire (1971) a Twins of Evil (1971). Nechybí průřez komediemi, např. The Fearless Vampire Killers (1967). Značná část dílu je věnována krvavým hraběnkám a snímku The Werewolf vs. The Vampire Woman (1971). Povinností v této kategorii je Bela Lugosi a jeho Devil Bat (1941). Vešly se sem rovněž snímky jako The Thing from Another World (1951), Last man on Earth (1964), Captain Cronos (1974), z pozdějších záležitostí Interview with the Vampire (1994).

03. – Frankenstein´s friends

Klasická kniha, která přešla nejdříve do divadla a později do filmu. První film s Frankensteinem vznikl v roce 1910. Ale nejslavnějším je snímek z roku 1931 s Borisem Kraloffem, který dokázal díky svému chladnému herectví zahrát tuto roli dokonale. Možná díky tomu si zahrál v mnoha pokračováních. Velmi oceňováni byli maskéři, kteří se na Frankovi dokázali pořádně vyřádit. Dále je tu řeč o Bride of frankeinstain, což režíroval James Wales, který byl za toto dílo oceněn. Mezi další slavné přenesení na plátno patří Marry Shelley´s Frankeinstain (1994) s Robertem de Niro, kde maskéři i režisér udělali všechno, co se dalo, a je to na filmu i vidět.

04. – Baron Frankenstein

Klasický film a klasická hláška “It´s alive!”. Nejúspěšnější film o Frankensteinovi byl z roku 1931 a hrál v něm Boris Karloff. Dále tu byl levný, ale děsuplný a atmosférický The Curse of the Frankenstein z roku 1957. V roce 1958 vzniklo volné pokračování Revenge of Frankenstein. Díky filmu The Evil Frankenstein si začalo studio Hammer držet práva a s tímto tématem vydalo nejvíce filmů. Mezitím se objevilo plno levnějších a ne moc úspěšných snímků jako I Was a Teenage Frankenstein (1957), Frankenstein Created Woman (1967). Sice se tento díl jmenuje “BARON” ale o Baronovi je zde jen zmínka, a to, že nejslavnějším Baronem je Colin Clive a Ralph Bates.

05. – Dr. Jekyll and Mr. Hyde

Kdo by někdy neslyšel o démonickém doktoru Jekyllovi, který se mění v pana Hyda. Na úvod Lee vzpomíná na literární podobu konceptu Roberta Louise Stevensona a hovoří o mysteriózní stránce příběhu, což v závěru zakončuje příznačnou výzvou k pohledu do zrcadla na vlastní temnou tvář. Provází nás prvními pokusy o přenesení proměny Jekylla v Hyda na filmové plátno v roce 1913 (s Johnem Barrymorem v hlavní roli) a 1932. Vyzdvihuje snímek Black Friday (1940), v němž si zahráli Karloff, Lugosi a Stanley Ridges, a o rok mladší Dr. Jekyll and Mr. Hyde se Spencerem Tracym. Mimořádná pozornost je věnována eroticky laděnému snímku Doctor Jekyll and Sister Hyde z roku 1971. V souvislosti s tématem je zmíněno i několik filmů, v nichž nejde tak docela o Jekylla, např. The Hideous Sun Demon (1959), či I, Monster (1971) s Leem v hlavní roli.

06. – Werewolves:

Díl se zabývá vlkodlaky. Zde Lee nejprve hovoří o legendách o proměnách člověka ve zvíře. Krom toho, že se částečně zabývá i postavou Mauglího, připomíná své účinkování ve filmu Howling 2 (1985). Představuje snad první vlkodlačí film Werewolf of London (1935) a The Wolf Man (1941). Zvláště se zaměřuje na postavu jménem Lon Chaney, Jr. (1906-1973). Tento herec za svůj život natočil spousty filmů, v nichž byl k nepoznání pod nánosem chlupů, např. Frankenstein Meets the Wolf Man (1943), Bud Abbott and Lou Costello Meet Frankenstein (1948). O pozdějších barevných snímcích se toho divák mnoho nedozví, spatří pouze několik odkazů na American Werewolf in London (1981) a Howling (1981).

07. – Bela Lugosi

Temná noc, dva špičáky, temný černý plášť táhnoucí se tmou, jediné, čeho si stihnete všimnout, je stín a pak už jste doslova vyschlí. Nemluví se o nikom jinýém, než o upírech a Drákulovi, respektive jeho nejslavnějším představiteli. Nejslavnějším Lugosiho zpracováním knihy Brama Stokera je Dracula z roku 1931. Lugosi je považován za největšího mistra hororu a cestu k tomuto oslovení a poctě si pracně vybojoval. Po Draculovi natočil krátký skeč Betty Boop (1932). Přátelil se s Borisem Karloffem, s nímž natočil řadu filmů. I když byl považován za nejlepšího Drákulu, objevil se například i ve filmu White zombie nebo ve slavném filmu Murders in the Rue Morgue (1932), který se v roce 1971 dočkal remaku. Byl velmi oceňován za výkon ve filmu Black friday. Poté se objevil v méně známém hororu The Ape Man (1943). Jeho syn Bela Lugosi Jr. chodil rád na natáčecí dny a hrál si s tátou, když měl zrovna volno. Lee nás seznámí s prvním hororem, který viděl, a to Dark Eyes of London (1940). Čeho si fanoušci Lugosiho nejvíce váží, je jeho pohled, stejně jako u Leeho je naprosto hypnotický. Občas se stalo, že přehnal své romantické choutky a asi zapomněl, že nehraje ve filmu a pokousal svoji milenky, ale jinak to byl velmi humorný člověk. Zemřel v roce 1956 a byl pohřben v kostýmu Drákuly. A my na něho budeme vzpomínat jako na nejlepšího představitele této postavy.

08. – Boris Karloff

Kdo by neznal tohoto skvělého herce? Nejslavnějšího představitele Frankensteinova monstra a mumie. Karloff začal jako divadelní herec s minimálním platem. Ke slávě mu pomohl jeho velký přítel Bela Lugosi. S ním si zahrál ve spoustě filmů, například Black friday (1940). Než se stal Frankensteinem, natočil pár domácích videí s tímto monstrem. A tak si ho vlastně vybrali. V roce 1932 natočil film The Mask of Fu Manchu, který byl úspěšný za masky a Karloff tam nebyl skoro vůbec k poznání. Lee nás provází dalšími legendami: The Raven (1963), The black room (1935), Night key (1937) nebo The Terror (1963). Mezi Karloffovy oblíbené role patří The Invisible Ray. Dále se objevil v trháku The Climax (1944). I když byl několikrát pozván do různých show jako host, moc nevynikal, byl spíše tichý typ. Karloff se narodil v roce 1887 a zemřel v roce 1969. A zapsal se mezi nejlepší hororové herce.

09. – Ghosts

Duchové. Bytosti, jichž se bojíme, jak Lee přiznává. Než se pustí do představení prvního snímku, nechává promluvit Raye Bradburyho. Poté zhlížíme ukázky z The Uninvited z roku 1944, The Amazing Mr. X (1948), The Haunting (1963). The House on Haunted Hill (1959), House of Usher (1960), Pit and the Pendulum (1961), Tales of Terror (1962), The Tomb of Ligeia (1964), to jsou filmy, jejichž hlavním protagonistou je Vincent Price. Lee hovoří taktéž o využití duchů v Hamletovi. Již však zapomíná na ukázky takových počinů, jakým je Poltergeist (1982).

10. – Phantoms

Lee nás seznamuje s legendami typu Fantom opery. Ten prý není pouze mýtem, ale skutečnou bytostí. První film Phantom of the Opera vznikl jako němý film v roce 1925. V onom roce se jednalo o kasovní trhák, který měl několik legendárních scén (a hodně jich bylo parodováno). Po několika letech vzniklo několik dalších remaků, které nedosahovaly svému skvělému předchůdci ani po kotníky. Jediný kvalitnější kousek je Phantom of the opera (1998) od Daria Argenta. Ještě chci (Zbyněk) pro zajímavost zmínit film z roku 1989, kde si hlavní roli zahrál Robert Englund. Další ze zástupců fantomů je The invisible man (1930), který byl nejvíce oceňován za efekty. I zde vzniklo několik dalších méně povedených remaků a pokračování jako The Invisible Man Returns (1940). Fantomů se nejvíc uchytly béčkoví režiséři nebo studio Hammer.

11. – Witches

Čarodějnice je dnes již klasickou hororovou (ale i pohádkovou) postavou, ponejvíc se vyznačující tím, že žije sama, je to stará a ošklivá baba, které umí černou magii. Nejslavnějším snímkem o čarodějnicích je série “Witchcraft” (kolem 13 dílů). V čarodějnických filmech se nejvíce klade důraz na nahotu, strach (atmosféru) a brutalitu (mučení). Tohle všechno přinesl film Mark of the Devil (1984). Dalším zastupitelem je film Cry of the Banshee (1970). Čarodějnické filmy byly nejvíce oblíbené v 70. a 80. letech. Lee nás dále provází legendami o vzniku čarodějnic. Nejznámější je smlouva s ďáblem. Lee nám dokonce i prozradí svůj nejoblíbenější čarodějnický film, kde si dokonce i zahrál: The Wicker Man (1973). Čarodějnice nás nepřestanou nikdy udivovat a vězte, že nejsou pouhým mýtem.

12. – Demons

V toto části vypráví Lee o démonech a černé magii. Představuje němý film The Sorrows of Satan (1922). Zvláštní místo zde má snímek The Omen (1976), stejně jako Robert de Niro a jeho film Angel Heart (1987). Následují snímky Hercules in the Haunted World (1961), Curse ot the Demon (1957), překvapivě Night of the Demons (1988) a Diary of a Madman (1963), v němž hraje Vincent Price. Lee a John Carpenter se krátce věnují postavě spisovatele H.P. Lovecrafta, načež dostávají prostor snímky podle jeho předlohy, hlavně The Haunted Palace (1963). Ze svých filmů představuje Lee Dream of the Witch House (1969), němž se objevil i Karloff, a The Devils Bride (1968). Moderní horor je v této kategorii zastoupen postavou Cliva Barkera a jeho snímky Nightbreed (1990) a Hellraiser (1987). Nechybí Argentovka Suspiria (1977), ale ani A Nighmare on Elm Street 3: Dream Warriors (1987) a samozřejmě The Exorcist (1973).

13. – Mutants

Tato část se týká kříženců obecně. Lee hovoří o bytostech, které jsou zčásti zvířetem a člověkem. Zmiňuje se o Mendelových genetických pokusech. Poté na scénu nastupuje Yetti ve vyprávění Marka McGee a ve snímcích The Abominable Snownam of the Himylayas (1957) a Show Creature (1954). Zcela jiný druh mutantů představuje ukázka z The Mole People (1956). Creature from the Black Lagoon (1954), Revenge of the Creature (1955) a The Creature Walk Among Us (1956), to je trilogie, jejíž ústřední postavou je legendární příšera z bažin. V podobném duchu pokračuje i Curucu, Beast of the Amazon (1956). O vesmírných mutantech pojednává mj. snímek This Island Earth (1955). Mezi poslední byl zařazen Little Shop of Horrors z roku 1960.

14. – Freaks

Tento díl se zabývá odchylkami od normality, malými, velkými a znetvořenými postavami. Při této příležitosti se Lee chlubí svou rolí ve snímku o agentovi 007 The Man with the Golden Gun (1974), kde byl k vidění liliput. Poté již představuje snímky jako Jungle Captive (1944), The Monster Maker (1944), The Unearthly (1957). O vesmírných bytostech se hovoří v rámci ukázek z Invaders from Mars (1953) a The Day the Earth Stoot Still (1951). Samozřejmě nechybí bližší představení někoho z menších herců, a to Angela Rossita. Následuje příznačný snímek Freaks (193). Poté přichází na scénu siamská dvojčata skrze Chained for Life (1951) a The Magic sword (1962). Lon Chaney se představuje jako Man of a Thousand Faces (1957). Za znetvořené postavy zde bojuje Quasimodo ve filmech Hunchback of Notre Dame z roku 1923 a 1957, němž jej ztvárnil Anthony Quinn. Za novější a krvavější snímky je představen kultovní The Hills Have Eyes (1977).

15. – Scream Queens

Křik do světa hororu patří. Mezi tzv. “elitu křiku” patří jednoznačně Jemie Lee Curtis, která si tuto přezdívku zasloužila díky hororům The Fog (1980) a Halloween (1978). Křik vyvolá spousta skutečností, od leknutí až po cokoliv jiného. Dalším takovým zástupcem je film The Cyclops (1957) nebo The Alligator People (1959). Not of This Earth (1957) je čestným zástupcem této skupiny, protože vyvolal velký ohlas za strach a křik, který dokázal vyvolat. Další z “královen strachu” je Carolyne Munroe, jež nejvíce účinkovala v 70. letech. Zahrála si třeba s Leem ve filmu Dracula a. d. 1972. Slasher je vlastně takovým průkopníkem, protože se v něm křik většinou vyvolá. Dalším zastupitelem vedle slasheru je upírský film. A v neposlední řadě se musím také zmínit o klasice Slumber Party Massacre (1982).

16. – Girls ghouls

Tento krátký díl se zabývá ženami s nadpřirozenou schopností a jinými, např. šílenými ženami. Začátek míří k upírům, a to ke klasice Draculas Daugher (1936). Ano, nejen muži byli legendami hororů jako třeba Dracula, The Wolf Man a dokonce i Dr. Jekyll and Mr. Hyde. Jen posuďte sami, jsou tu filmy jako již zmíněný Draculas Daugher– to je narážka na Draculu. She Wolf of London (1946)- to je narážka na The Wolf Man. Daugher of Dr. Jekyll (1957)- snad už nemusím více přibližovat. Slavným zástupcem ženských hororů je film Vampyre (1932) nebo Cry of the werewolf (1944). Slavnou herečkou těchto filmů je hvězda Barbara Steele, která si zahrála třeba i ve filmu Black Sunday. Dalším slavným filmem se ženami je rozhodně The Nanny (1965) nebo Carrie (1976).

17. – Maniacs

Maniaci, jak krásně to zní… A ještě lépe vypadá v hororu. Lee se snaží zjistit příčiny toho, proč vlastně lidé vraždí. Na tuto otázku snad ani neexistuje odpověď. Anthony Hopkins by o tom mohl vyprávět, sám je maniak a ne jen tak ledajaký, je to Hannibal Lecter, génius a zároveň nejlepší herec v této roli. Silence of the Lambs (1991) je nejlepší horor, kde vystupuje maniak. A může za to Hopkinsova vizáž. Maniak nemusí mít jen nůž či nějakou jinou zbraň, stačí mu kamera. Ano, kamera jako zdroj teroru se objevila ve filmu Peeping Tom (1960). Maniaci většinou patří do béčkových filmů jako třeba Blood feast (1963). Ale i do filmů slavných režisérů: Craven Scream (1996), Polanski Repulsion (1965). Maniaci se nejvíce ujali v 70. a 80. letech, jak dokazuje třeba snímek Maniac (1980). Hodně filmů o maniacích bylo zakazováno, např. Face at the Window (1939). Jedním z nejslavnějších filmů je Paranoic (1955). Dnes už sice maniaci celkem opadli, ale nebojte se, oni se vrátí.

18. – Gory gimmicks

Tento díl se zabývá triky a používáním barev v hororech. Lee totiž zdůrazňuje, že film je především o vizuální stránce, to, co slyšíme, je až v druhé řadě. Zabývá se ukázkami filmů s jistými barevnými odstíny a uvádí barevný snímek Wizard of Oz z roku 1939. Představuje tzv. 3D techniku červenomodrých brýlí, která zažívala svůj boom v padesátých letech, ale i částečný návrat k černobílému formátu v letech 60. V tomto dílu se na poměrně širokém prostoru představuje mj. i snímek The Texas Chainsaw Massacre (1974).

19. – Sorcerers

Další část se dle Leeho vlastních slov zabývá postavami, které kouzlí a používají velikou sílu, jako například ve filmech Curse of the Demon (1957), The Magic Sword (1962), The Devils Bride (1967). Jedny z prvních však byly Das Cabinet des Dr. Caligari (1919) nebo Svengali (1931), jemuž je věnována značná pozornost. Opět je zde pod drobnohledem filmografie Vincenta Price: Tales of Terror (1962), The Masque of the Red Death (1964). Další dlouhá ukázka patří filmu To the Devil a Daughter (1976) a Necromancy (1972).

20 – Aliens

Aneb bytosti z vesmíru. Lee se samozřejmě věnuje nějakému tomu důkazu existence UFO, než nás nechá prohlédnout si ukázky z filmů The Day the Earth Stood Still (1951), The man from planet X (1951), The Thing from Another World (1951). Mimořádně poutavě je shrnut film Alien (1979) a The Thing (1982). O něm konkrétně zde hovoří John Carpenter a potvrzuje, že nenatáčel tak docela remake Hawksova snímku. Z celé řady dále zmíněných filmů lze vyzdvihnout The Blob (1958), obě verze Village of the Damned (1960, 1995), It Came from Outer Space (1953), War of the Worlds (1938) Díl končí moderátorovým postřehem, podle kterého nás ani tak nezajímá, zda bytosti z vesmíru skutečně existují, ale jaké mají zbraně.

21. – Mummies

Lee nás na začátku provází legendami o Tutanchamonovi a jiných dějinách. Ale proto tu nejsme. Jsme tu kvůli hororům, kde jsou hlavními aktéry mumie. Dnešní filmy s mumiemi až na jednu výjimku za moc nestojí. Stačí se podívat na The Seven Mummies (2006), která nedosahovala ani průměrnosti. Dříve byly tyto filmy lepší, jeden ze slavných zástupců je The Ghoul (1933). Nejlepším a nejslavnějším zástupcem tohoto žánru je Lon Chaney a Boris Karloff, a to pro svou chůzi a ledový pohled. Filmy s mumiemi dostávaly různá ocenění za masky. Spolu s vlkodlaky a Drákulou vzniklo několik pokračování. Mumie držela post u studia Hammer. Lee dále popisuje, jak špatně a těžce se role mumie hraje. Dalším filmem zde je La casa del terror (1959).

22. – Zombies

Tento díl se zabývá klasickými zombie-filmy a jím podobnými. Lee nás provede od “kořenů” zombie-filmů, například nás seznámí s filmem White zombie (1932). Zde ale zdůrazňuje, že se nejedná o vyloženě zombie-film (i když je to v názvu). Než přišel režisér Romero, tak se spíš spekulovalo o tom, že to jsou oživlé mrtvoly díky voodoo magii. Poté mluvíme s Belou Lugosim Jr., který vypráví o filmu Revolt of the Zombie (1936). Poté se zase přesuneme do 40. let, Turhan Bey vypráví o filmu The Mad Ghoul (1942), což byl prý nejděsivější film roku. Zombie byly od dob Romera čím dál víc oceňovanější a jsou velmi oblíbené zejména díky maskám. Lee dále zmiňuje filmy Return of the Living Dead (1985) a Invisible Invaders (1959).

23. – Mad doctors

Lee se zde zabývá šílenými doktory. Žánr horor se bez šílených doktorů vlastně nemůže ani obejít. Bez nich by nemohly existovat takové pecky jako Frankenstein (1931) nebo Doctor X (1932). Šílený doktor může buď za příčinu zla (tím myslím, že nechá vzniknout nějakou zrůdu) a nebo je sám zlem. Tímto je příkladem The Mad Monsters (1942) s Lugosim. Několik filmů se zase nechalo inspirovat skutečností. Dalším slavným počinem ze 40. let je The Ape Man (1943). Studio Hammer se touto tématikou zabývalo a nechalo natočit několik filmů, které bohužel moc peněz nevydělalo, tak toho raději nechali. Na přelomu 50. a 60. let se nejvíc vyskytoval šílený doktor jako “šílený nacistický doktor”. Dalšími slavnými filmy jsou: Dr. Phibes (1971) a Island of Dr. Moreau (1971).

24. – Man Made Monsters

Jako už jsme tu měli příšery a různá monstra, možná jste si řekli, že je někdo musel stvořit. A tím se zabývá tento díl. Úspěšným filmem z této kategorie, když nepočítáme jisté legendy, je blockbuster Colossus: The Forbin Project (1969), z jednoho rozhovoru se dozvíme o těžkostech natáčení tohoto snímku. Roger Corman nám řekne, že má tyto typy filmu rád a hodně jich sám natočil. Dalším zástupcem je film Davida Cronenberga Rabid (1977) nebo snímek The Fly (1958) a jeho pokračování Return of the Fly (1959). Tyto typy filmů započaly svoji epochu ve 30. letech a je až neuvěřitelné, kam to dnes došlo. V dnešních dobách se jedná spíše o béčkové filmy, které nepočítají s valným úspěchem. Ale kdo ví, čím nás filmaři ještě překvapí.

25. – Giants

Giants neboli obři nejsou v hororu tak profláknuté postavy. Známe je spíše z fantasy nebo pohádek . Pár hororů se ale přece jen najde. Například The Cyclops (1957) brání svoje hororové kořeny hlavně díky maskám a efektům. Filmy s tímto tématem mají většinou stejnou příběhovou šablonu, a to tu, že je něco nebo někdo ozářen a tím vyroste. Dalším dílem je War of the Collosal Beast (1958), kterého díky názvu nemusím představovat. Tyto filmy se naštěstí netýkají jen obřích lidí, ale i zvířat, třeba mravenců v Empire of the Ants (1977) nebo velmi slavný Them! (1954), či pavouků v Tarantula (1955). V Baginning of the End (1957) vystupovala různá havěť. Dalšími slavnými filmy s touto tématikou jsou The Black Scorpion (1957) a The Devil Doll (1936).

26. – Dinosaurs

Poslední díl se zabývá dinosaury a neuvidíme zde pouze horory. Lee nás seznámí s nejslavnějšími dravci, např. Tyranosaurem rexem. Don Glut (autor encyklopedie The dinosaur encyclopedia) zase s technikou, která se používala před lety, kdy neexistovaly počítačové triky a všechny pohyby se musely pracně dělat zvlášť. Jeden z prvních dinosauřích filmů je Creation, kde sice nehráli hlavní úlohu, ale už se tu vyskytovali. Dále tu je film The Lost World z roku 1925, který měl až neuvěřitelné efekty. Také The Beast from 20, 000 Fathoms (1953), jehož předlohu napsal Ray Bradbury. Proplížíme se k filmu Gorgo (1961), který měl neuvěřitelné zisky. Následně k The Valley of Gwangi (1969), směsici westernu a klasického dinosauřího filmu. Je podle comicsové předlohy od Willise Briana. Poté je tu film When Dinosaurus Ruled the World (1970), který běžel i u nás pod názvem “Když dinosauří vládli světu”. Následuje nejúspěšnější dinofilmu, a to Jurassic Park (1993). Co mě (Zbyněk) zaujalo, bylo to, že se sem dostal skrze Freda Oley Raye můj oblíbený film Carnosaur (1993). Existuje ještě plno filmů s dinosaury, ale těmi se zabývat opravdu nebudeme, protože se jedná o dětské nebo komediální filmy (příklad: Teenage cavegirl).