Probudil mě těžký zatuchlý vzduch. Co se to děje? Bolí mne hlava a nemůžu se pohnout, matně otevírám ještě rozostřené oči. Vždyť jsem včera nic nepil. Ležím na matraci, která je podle nohou na železné posteli. Skrz okrový závěs na okně prosvítá horké odpolední světlo a ozařuje holou místnost, tedy holou alespoň co vidím. Zašlé okrové zdi i strop. Něco mi tu chybí, ale nemůžu si vzpomenout co. Je mi jasné že nejsem doma, ale něco tu schází.

Vrznutí dveří.

Někdo jde, je to dobře, nebo špatně? Zkusil jsem promluvit, jenomže mám tak vyschlé hrdlo, že ze mě vyšlo jen vydechnutí.

Mužský hlas: "Myslíš že už je vzhůru?"

Druhý mužský o něco jemnější hlas: "Určitě ano, tolik toho neměl. Mohli jsme mu vstříknout i víc."

Ženský hlas: "Nechceme ho přece zabít, dávka byla odměřená. Víš že pro naše studium ho potřebujeme živého. Pojistíme se aby neutekl."

Pojistit? Proboha jak? Vždyť se nemůžu hýbat. Hlavou se mi honí děsivé obrazy, ale ani jeden nemůžu zachytit. Cítím jak se potím. Ledový pot mi stéká z čela na líce a do vlasů. Připadám si jako by se matrace pode mnou změnila v led. Pohled se mi zaostřil, vidím postavu v bílém plášti s kuklou přes hlavu. Jde k mým nohám. Pomalu a klidně. Z vnitřní strany pláště vytahuje pilku, to snad ne! Chci vykřiknout ale ze rtů se mi vydralo jen zaskučení.

"Kolegyně, prosím až zde skončím, napojte jej, abychom předešli dehydrataci."

Vidím jak se ostří pily blíží k mé noze, ucítil jsem zuby, co se mi zakously do holeně.

Pamatuji si jen dva tahy, pak jsem ztratil bolestí vědomí.

***

Znovu jsem se probral, už nejsem připoutaný k posteli. Jsem i v jiné místnosti. Místo postele je tu jen matrace, dva kbelíky, jeden plný vody a druhý prázdný. Nikde nevidím dveře, jen na stropě září žárovka. Svědí mě hlava.

Proboha! Vždyť já nemám ruku a nohu! Srdce se mi rozbušilo. Včera to byla pravda! Až teď jsem si uvědomil v jakém jsem srabu! Je ze mě kripl, proč? Proč zrovna já? Buší mi ve spáncích, cítím dva kováře kteří si myslí že je moje hlava kovadlina. Znovu jsem omdlel.

Matně se probouzím z neurčitého snu, nevím jestli to byla noční můra, nebo proroctví a stejně už jsem půlku zapomněl.

Uprostřed místnosti je kovová miska s pečeným masem. Netuším odkud se tu vzalo, nikde nevidím žádné dveře, ale odněkud to sem přinést museli. Mám šílený hlad, ani nevím jak dlouho jsem nejedl. Připlazil jsem se k misce a plnými hrstmi jsem do sebe to maso nacpal. Bylo už studené, ale to nevadí. Zvláštní maso, takové jsem ještě nejedl. Počkat! Snad ne… To přece nemohli. Nenaservírovali mi moje končetiny že ne? Krucifix, zešílím tu! Na matraci jsou fotografie, kde mi ukazujou jak mi vykosťují a porcují nohu. Zbytek vidět nemusím. Pozvracel jsem se na podlahu.

Spal jsem asi dlouho, jinak bych určitě už omdlel. Proboha, proboha, co ještě přijde? Chtějí abych zešílel? Musím se napít, ještě že tu ty kýble zůstaly. Ponořil jsem hlavu do vody, je trochu ztuchlá, ale to mi nevadí.

AU! Sakra! Co to je? Něco v tom zasraném kýblu se mi zakouslo do ksichtu! Sakra! To je moc!

Ucítil jsem bodnutí zevnitř hlavy a odpadl jsem. Nemám už ponětí jak jsem tu dlouho, sedím v rohu, netuším co může přijít dál. Jsem bezradný, bojím se přesunout se na matraci, mohly by v ní být hřebíky, nebo něco podobného. Tohle chcou? Abych zešílel? Proboha. Otčenáš jenž jsi na nebesích, posvěceno jméno tvé… Ani Otčenáš neumím, je tohle trest za to že nejsem pokřtěný?

Chytili mě náboženští fanatici aby mě takto napravili? Budu chodit do kostela každý den, budou mě z tama muset vyhánět, jen ať už to skončí!

***

Netuším jak dlouho jsem seděl v rohu, muselo to být ale strašně dlouho, protože jsem opět usnul. Všude kolem je tma. Nevím čeho jsou ti fanatici schopní, jestli mě oslepili nebo jen zhasli.

Co přijde teď? Jsem pořád na jednom místě? Kolik je hodin a jaký je den? Jsem zase pořádně vyhládlý a i v krku mi vyschlo. Po minulých zážitcích sice nerad, ale nějakou pozornost bych uvítal.

Plazím se tmou a hledám dva kýble, je to nekonečná pouť když nic nevidíte. Nahmatal jsem matraci, to znamená že voda musí být… Sakra, nevím kde, musím se plazit dál. Rukou jsem něco rozmáčkl, asi švába. Chvilku jsem přemýšlel a pak jsem si ho strčil do pusy. Sice málo ale aspoň něco. Byl strašně hořký a zvedl se mi žaludek. Nakonec jsem ho v sobě po chvilkovém boji udržel.

Chytil jsem dalšího. Tentokrát živého. Celkem jsem jich snědl takto asi deset, moc jsem to nepočítal a je mi to už nakonec i jedno. Kde je ten kýbl?

Připadalo mi to jako celé hodiny než jsem ho našel. Nejdřív jsem do něj strčil ruku, jestli v něm něco není a zase mě to nekousne. Naštěstí jen voda. Počkat, to není voda! To jsou chcánky! Oni si myslí že budu pít chcánky? Ne! To v žádném případě, ani kdybych měl chcípnout! Sedím vedle kýblu, srdce mi buší jako o závod a přemýšlím co dál, nemám šanci se odsud dostat. Ne sám a v tomhle stavu. Tam venku mám nějaké přátele, ale jinak jsem samotář. Napadlo někoho aby mě hledal? Nebo ohlásil policii že jsem nezvěstný? Život samotáře je sice hezký, ale jsou i jeho stinné stránky. Venku, tam venku po mě už asi ani pes nevzdechne. Za co?

Napil jsem se.

Probudil jsem se, v těch chcánkách musel bejt nějakej fet, do prdele. Zas sem vodpadl.

Vidím dva bílé pláště a velkýho psa na vodítku. Z mordy mu kapou sliny a vrčí. Jeden z těch hajzlů řek trhej a pustil vodítko. Ta pekelná tlama se mi zahryzla do pahejlu vod ruky, bolí to jako svině. Řvu, brečím a prosím je ať mě pustí. Posral jsem se, napůl vod bolesti a napůl strachy, ta bestie mě pořádně porafala. Bílé pláště se chechtají. Ha há, ha ha ha.

Ha ha ha. Vlítli sem ňáci dva celí černí, he he he. Žluté značky na prsách. He he he. Dvě rány, bum bum. Bílé pláště zčervenaly, cha cha cha. Bum, pes mě přestal rafat. Někam mě nesou, já nechci! Můj roh! Bezpečí! Křičím. Nesou mě dál. Bílo.

Probudil jsem se opět v místnosti svázaný. Je celá měkká a nic tu není. Je celá bílá a měkká. Sedím v rohu. Tak mě mají. Tady budou poslední testy, to ne! To nedovolím!

***

Večerní zprávy: Pět dní nezvěstný Jaroslav K. byl včera nalezen ve sklepě rodinného domu v Praze 10. Utrpěl těžká fyzická poranění a psychická traumata. Po převozu do hospitalizačního střediska si spolkl jazyk a zemřel. Dva pachatelé byli na místě zastřeleni a třetí, podle všeho žena stále uniká. Policie ČR uvítá jakoukoli stopu po hledané…