Sandra


Je to strašlivá, zničující láska. Když osoba, kterou milujete neopětuje city. Je to horší než kdyby vám někdo usekl ruku. Jsem zoufalec, kterého jeho vyvolená nemiluje. Její jméno je Sandra, je to nejkrásnější a nejlepší bytost, co znám a zároveň je to asi ta největší mrcha pod sluncem.

Když jsem jí poznal byl jsem úplně na dně. Moje přítelkyně mě opustila a já pochopil, že najít si někoho jiného bude zatraceně obtížné. Není to jenom proto, že bych k té předchozí nic necítil, asi pořád jo, ale nevypadám zrovna jako David Beckham.

Sandru jsem poznal v jednom baru. Od počátku mě zaujala, takže jsem byl rád, když jsme se spolu začali nenuceně bavit a tím ignorovala všechny ty napomádovaný fešáky v kožených sáčkách kolem. Polechtalo to moje pocuchané ego. Měli jsme si od začátku o čem povídat. Když mě po zavíračce pozvala k sobě do bytu byl jsem dost paf. Ta nejkrásnější holka vás zavede do své ložnice a říká: ,,Přej si co chceš." 

Můžete hádat třikrát, co jsem si asi tak přál.

Druhý den jsem potkal na ulici svoji bývalou přítelkyni Noru. Sdělil jsem jí, že jsem se zamiloval, takže je to definitivní konec. Myslím, že jsem z její tváře poznal výraz, který říkal něco jako ,,zkurvysynu" a byl jsem rád. Přesně tohle si přece maj bejvalky myslet, nebo snad ne?

Večer jsem přišel do baru za Sandrou, ale seděl tam úplně jinej chlap s kterým se normálně líbala. A ne kamarádsky na tvářičku. Pochopil jsem, že jsem v prdeli.

V tu chvíli jsem měl na tváři výraz, který by nezasvěcený člověk přečetl asi jako ,,jsem fakt největší idiot pod sluncem, chcete mě nakopnout?".

Nebyl jsem pravděpodobně dostatečně sběhlý a nepoznal jsem, že právě barmani a barmanky jsou, jak to říct slušně, maličko promiskuitnější než třeba úřednice ve Spořitelně. Nicméně dobrá zpráva byla, že mě poznala a usmála se na mě. Přisedl jsem si k ní na barovou stoličku a pozdravil i toho urostlého hezouna.

,,Marku, to je Cyril."

Aspoň, že si pamatuje moje jméno.

,,Ahoj."

,,Já jsem, Marek", usmál se. ,,Sandry přítel."

Polilo mě horko.

,,Tohle je můj dobrý přítel." Sandra se na mě významně usmála.

Dostal jsem se tedy do pozice kazišuka, respektive já jsem nebyl kazišuk, já si na rozdíl od něj evidentně vrznul, ale zároveň jsem byl i milenec. To je tak, člověk se stane proutníkem a vlastně na tom nemá žádnou zásluhu.

Marek mě pozval na panáka a pak to začalo.

,,Jak dlouhou se znáte?"

,,Už od školy." řekl jsem a uvědomil jsem si, že by byl průšvih, kdyby se mě zeptal z jaké, ale naštěstí to neudělal. 

,,Chodili jste spolu?"

,,Samozřejmě."

To, ale řekla Sandra a políbila mě před ním. Začalo mi to být docela nepříjemné. Vůbec jsem nevěděl, co má tahle hra znamenat.

,,Jsem její manžel.“

Nahrnula se mi krev z celého těla do tváří. Kdybych se teď říznul při holení, tak bych vykrvácel jako podsvinče.

Podíval jsem se na ní. Ona jen pokrčila rameny.

,,Tebe to nějak vzalo. To jsi jí musel asi hodně milovat.“

,,Dalo by se to tak říct.“

  Takže to nebyl frajer. To byl její manžel. Já jsem nebyl kazišuk ani proutník, já byl vůl.

V tu chvíli jsem se chtěl sebrat a odejít, ale jako by to oba vycítili. Marek mě chytil kolem ramen a objednal dalšího panáka.

 ,,Tak povídej, jaká byla zamlada. Já jí neznám zas tak dlouho. Vzali jsme se vloni a chodili spolu sotva pět měsíců a minulost jsme neřešili.“

Sandra se zasmála a podívala se na mě zkoumavým pohledem.

,,Povídej, aspoň uvidíme jak se na celou věc díváš ty.“

 A tak jsem začal. Úplně jsem si jí vybásnil. Moje představivost byla neuvěřitelná. Popisoval jsem mu první rande s ní, první polibky, jak jsem pořád odháněl její nápadníky. Dost mě to vzalo. Musím se přiznat, že jsem z toho byl sám chvílemi dost naměkko. Já si vymyslel úplně všechno a pak jsem tomu nasadil korunu tím, když jsem jí s naprostou samozřejmostí řekl.

,,Máš ještě to mateřské znaménko na vnitřní straně stehna?“

,,Jo.“

V tu chvíli jsem byl tak rozjetej, že mi vůbec nedošlo, že teď jsem to fakt pěkně pohnojil. Vždyť to mohla být přece jizva, kterou si třeba udělala minulej tejden a on to přece musí vědět.

 Jenže on to vůbec nepoznal. Nevím úplně přesně, jestli se mi ta hra líbila, ale každopádně jsem přistoupil na její pravidla. Nejděsivější bylo to, že mě pozvali na společný víkend jako rodinného přítele.

Přijeli jsme do luxusní horské chaty poblíž jezera. Pozvali tam ještě pár jejich přátel a já pochopil, že její manžel je dost ve vatě. To pravé přišlo až večer.

Ležel jsem ve svém pokoji a objímal polštář jako by to byla ženská. To je takový typický znak osamocených mužů. Vrzly schody a za chvilku někdo vstoupil do mého pokoje. Přitiskla svoje rty na mé.

,,Lásko, jsem ráda, žes přijel."

   Začal jsem stanovat a opětovat její vášnivé polibky.

,,Chceš mě?"

,,Chci tě."

,,Co jsi ochoten pro mě obětovat."

,,,Všechno co mám."

,,Svůj majetek?"

,,Všechen."

,,Své srdce?"

,,Vyrvu si ho a dám ti ho."

,,Jsem vdaná."

,,Já vím."

,,Jestli mě chceš dej mi jeho hlavu na stříbrném podnosu."

Polilo mě horko, protože jsem okamžitě pochopil, že nežertuje. Věděla to a udělala něco, co vždycky zabere. Ležel jsem tam a byl jsem úplně beze smyslů. V tu chvíli jsem byl ochoten pro ní obětovat cokoliv. Miloval jsem jí tak vášnivě, hluboce, že jsem byl ochoten to jít udělat hned.

 ,,Budu čekat, lásko. Jinak odejdu."

Šel jsem tedy z pokoje. Přemýšlel jsem jak mu useknout hlavu. Zvolil jsem si sekeru, protože drát mi přišel příliš zdlouhavý. Vstoupil jsem do jeho pokoje, ale postel byla  prázdná. V tu chvíli na mě ten parchant vyskočil ze skříně.

Chytil se mě jako klíště a začal škrtit. Oháněl jsem se, praštil jsem s ním o zeď až omdlel. Pak jsem mu obnažil krk a jedním prudkým mávnutím jsem mu usekl hlavu. Tu jsem pak položil na tác a přinesl do svého pokoje.

Sandra byla neuvěřitelně nažhavená a pohled na hlavu jejího manžela jí udělal nesmírnou radost.

,,Polož ho na stůl, miláčku."   

Lehl jsem si k ní a začal jí líbat. Moje ruce byly najednou všude a pak jsem uviděl, jak se na mě kouká ta hlava.

,,Otočím mu hlavu."

,,Nech ho tak jak je, miláčku, ať se podívá."

  Byl to nejlepší sex mého života a nejen to. Spojilo nás to.

 

O rok později

Vzali jsme se. Miluju Sandru a svatba byla nádherná. Jejího manžela jsme zakopali v jednom lese, takže ho snad nikdo nenajde dřív než ho roztrhá dravá zvěř. Náš manželský svazek je doslova idylický. Chtěla pracovat v baru, i když jsme měli peněz nadbytek. Kolikrát jsem musel zůstat déle v práci, to víte byznys.

Jednou jsem jí tam navštívil a dal si panáka. Všiml jsem si takového prazvláštního člověka, který byl velmi draze oblečen a svlékal Sandru očima. Za chvíli mě s ním Sandra seznámila, že prý s ním dříve chodila. Pozval jsem ho na panáka, ale od té chvíle spím raději s pistolí pod polštářem. To víte, láska.

 

KONEC

Sdílejte článek

10 komentářů

Přidejte svůj komentář

Nový komentář