Mučitel


Poslední co si pamatoval byla rána do hlavy. Potom jen tma. Nekonečná tma. Jako tunel obklopující mysl. Potom bodavá bolest. Otevřel oči a viděl postavu v kápi, jak drží injekční stříkačku, kterou měl zabodnutou v břiše. Pohnul hlavou. Neměl pouta. Avšak od krku dolů ho přemáhala strnulost. Osoba z něj vytrhla stříkačku a došla pro další.

,,Kde to jsem?“ zeptal se stále v šoku.

Nacházel se v jakési místnosti, která páchla hnilobou.

Zakuklenec mlčel a zabodl do něj další injekci.

,,Kdo ksakru jste?!“ křičel.

,,Někdo, kdo ti pomůže poznat pravý smysl slova bolest,“ promluvil konečně sípavým hlasem jeho věznitel.

Pomalu se snažil posbírat vzpomínky na to, co se proboha stalo předtím, než ho někdo praštil do hlavy. Pamatoval si, jak vešel do domu, když se vracel z práce. Pracoval jako bankovní úředník.  Něco ale nebylo v pořádku. Kde byla ta typická rodinná atmosféra, která ho vítala vždy, když se vrátil domů? Odpověď ho čekala v obývacím pokoji. Jakmile vešel do dveří, málem se mu zastavil dech. Uprostřed místnosti ležela dvě dětská bezvládná těla s usekanýma rukama, složená do tvaru kříže.

,,Bože,“ vydechl šokovaně.

Odpotácel se o místnost dál, kde leželo další tělo, tentokrát bez hlavy. Poznal jsem v mrtvole svou tchýni, která měla děti hlídat. Bylo to jako nějaká noční můra. Jenže tohle byla realita. Přiběhl k telefonu aby zavolal pomoc. Jenže to nestihl. Pak už se probudil tady.

Teď tu ležel neschopen pohybu ve společnosti neznámého člověka, který nejspíš ani nevěděl, co to je zdravý rozum

,,Co jsem vám ksakru udělal?“

,,Mě? Nic. Jen to, že žiješ v blbou dobu…na blbým místě,“ chraptěl hlas zpod kápi.

Šílenec, nebo jak ho nazvat, se blížil ke stolu, kde měl připravené své ,,nádobíčko“. Sáhl po elektrické pilce na kosti. Shodil si kápi a otočil se na svou oběť.

Se zděšením se mu díval do tváří. Jeho hlava byla tvořena ze tří obličejů, do kterých mu spadaly slepené, špinavé černé vlasy.

,,C-co jste do hajzlu zač?“ blekotal šokovaně.

,,Opravdu to chceš vědět? Nechci se s tebou sice vybavovat…ale dobře. Kdysi jsem byl žákem jednoho neuznaného lékaře. Ostatní ho nepřijali, protože byl na tehdejší dobu…jiný. Když ho vyloučili ze společnosti, založil si vlastní ,,ordinaci“, ve které ,,operoval“ své pacienty. S jednou zvláštností. Bez narkózy. Nejlepší bylo, že nemohli zemřít. A ty taky nezemřeš…budeš prosit o Smrt,“ sadisticky se zasmál.

Podíval se na pilku, zamyslel se a vzal si skalpel.

,,Budu tě muset trochu…odkrvit,“ zasyčel.

,,Říkal jste, že nezemřu!“

,,Ne. Nemůžeš…bodnul jsem do tebe dvě injekce, ta první tě ochromila…ta druhá ti…zabrání chcípnout,“ chraptěl a blížil se k němu se skalpelem v ruce.

Přišel k němu a prořízl mu tepny na rukou. Notný stříkanec krve. Potom mu podřízl krk.

Cítil jak ho opouští síly…přece jen umírá…vše okolo něj ztemnělo. Pak se ovšem zas rozjasnilo a on byl stále v té kamenné zapáchající kobce. Viděl, jak se mu jeho vlastní krev rozlévá  po těle a pomalu stéká na podlahu. Na chvíli mu připadalo, že je tam sám. Pak však ze stínu vyšla postava.

,,Tak ses konečně probral,“ zamumlal.

,,Já nespal…“

,,Zachvěli bys měl bejt prakticky vyschlej,“ šeptal chraptivě, ,,takže můžeme začít s operací.“

Popadl ostrou rituální dýku. Zabořil jí své oběti do hrudi a provedl dlouhý řez.

Strašná, nepředstavitelná bolest. Opravdu, radši by zemřel, než aby, musel přežívat v agonii. V mukách zvedl hlavu a z hrůzou si uvědomil, že hledí do vlastních útrob. Tak tohle nečekal. Myslel si, že ho bude mučit a uřezávat kusy těla, ale ne pitvat ho zaživa. Bylo mu na blití. Jeho ,,mučitel“ do něj zatím zabořil ruce a vytáhl jícen. Odřízl ho. Poté vyndal i žaludek.

,,Nemůžu riskovat, že bys mi zasvinil práci,“ dodal.

Postava připoutaná ke stolu zavřela oči. Chystalo se k něčemu obzvlášť nechutnému…alespoň to tušil. Ten sadista se třemi tvářemi popadl jeho tenké střevo a narval mu ho do krku. Ani nevěděl proč. Prostě to udělal.

Jeho oběť se začala dusit. Nemohl dýchat, ale zároveň nemohl zemřít na následky udušení, vykrvácení, i kdyby se mu zastavilo, jeho dosud tlukoucí srdce. Srdce. to byl další cíl. Konečně přišla na řadu pilka na kosti. Přeřízl mu žebra a prudce s nimi trhl. Zabořily se do plic. Podíval se do zmodralého zpoceného kvichtu svého ,,pacienta“. Usmál se všemi třemi tvářemi. Vypadalo to jako škleb nějaké tříhlavé šelmy, která hledí na nějakou oběť.

Vyškubl tlukoucí sval z těla svíjející se osoby.

Pak ho napadlo… že alespoň trochu ,,zmírní“ jeho utrpení. Nebude se moci dívat na své vnitřnosti. Vypíchnout oči by bylo moc jednoduché. Udělal to tedy jako se slimákem. Nasypal mu sůl do očí. Díval jak s sebou zmítá v bolestech a cítil…nedalo se říct radost. Spíše uspokojení z dobře provedené práce.

,,Fajn. To by stačilo. Slíbil jsem ale, že tě nezabiju. Budeš tedy spát. Navěky. V nekonečné bolesti..“

Bodl do něj další injekci.

Dříve, než upadl do bolestivého spánku, pomyslel si…Tohle je Peklo.

 ___________________________________________________

Přivolený lékař konstatoval smrt. Bylo to však již jasné i bez toho. Někdo ho praštil do hlavy tak silně, že to prostě nemohl přežít. Nejspíše ten, kdo mu vyvraždil rodinu. Jako jedinému z obětí nechyběla žádná část těla. Nebýt toho, že mu mozek téměř vylézal z hlavy, vypadalo to jak kdyby spal. Všichni si pomysleli, jaké to tam asi na druhé straně je, a jestli je pocit umírání tak příjemný jak tvrdili ti, kteří prožili klinickou smrt. Netušili jak hluboký je to omyl a jak bolestivé je to v Pekle.

Sdílejte článek

  1. Sheldon 8 prosince 2009 v 14:15

    Jedním slovem – úlet. Povídka, ale řekněme spíš text, je neuvěřitelně brutální a sadistický. Vlastně je to spíš takový nechutný fejeton na téma porcování. Postavy nejsou ani zběžně načrtnuty, hlavní úchyl má ale každopádně zajímavě popsanou vizáž. Nicméně je to tvoje první povídka, kterou jsem přelouskal do konce, takže podle mě tam nějaký pokrok je a těším se až si něco nového, trochu delšího, s propracovaným nápadem a postavami, přečtu. 

  2. Pavel 6 prosince 2009 v 20:43

    Trochu mi tam chyběla nějaká atmosféra a pár popisů, prostě mě se líbí, když autor čtenáře trochu napíná i když mi bylo jasný, jak celá povídka nejspíš dopadne, mohl jsi si tam trochu pohrát s prostředím, víc rozebrat to mučení, takhle to je prostě jenom, šel tam, vzal nůž, uříznul mu ruku, pak vzal pilku a uříznul mu nohu… Je to takový holý.

    Žádnej originální nápad to sice není, ale nic mě nenutilo, abych v půlce přestal číst, takže jako celek pro mě takovej zlatej střed.

Nový komentář