Metro


Sedl jsem si na lavičku a čekal na metro. Vyndal jsem si noviny a začal číst. Vlak za nedlouho přijel, naštěstí už bylo pozdě v noci, a tak byl skoro prázdný. Nastoupil jsem, dveře se zavřeli a vlak se rozjel. Čekala mě celkem dlouhá cesta domů a tak jsem se vměstnal na sedadlo a chtěl jsem si opět vyndat noviny, když najednou vypadly světla a vlak začal zpomalovat až konečně. "Asi vypadla elektřina" pomyslel jsem si, azůstal klidně sedět. Po chvíli jsem vyndal mobil, bez signálu jak jinak, otevřel nějakou hru a začal jsem sbírat body na ve virtuálním světě. 

Za nedlouho už lidé začínali být neklidní, někdo dokonce otevřel násilím dveře a rozeběhl se k další stanici. Většina lidí už vyšla z metra a zůstala stát na kolejích, všichni se začali dohadovat jeden přes druhého a nemohli se dohodnout na tom co mají dělat. Za pár desítek minut už mi vše začne připadat zvláštní a jaksi nenormální. Rozhlížím se. Všude kolem pobíhají zamtení lidé v naprostém chaosu. Připadám si tu jako jediný klidný. Jsem v prvním vagóně. Vycházím ze dveří a jdu k řidiči. Klepu na okno, je zatažená záclonka a tak není nic vidět. Zevnitř se nic neozývá. Obejdu metro zepředu a chci zaklepat, když v tom si uvědomím, že tam řidič není. Zmateně couvám. Teď už to rozhodně není normální. Nemůžu otrhnout oči od kabiny a zároveň neustále postupuju po zadu. Lidé kolem mne si toho také začínají všímat a slukují se do jednoho hloučku, a znovu se zzmateně dohadují. Okřiknu je. Všichni ztichnou, to mě až zamrazí v kostech, nikdy bych neřek, že takhle dokážu manipulovat s lidmi. Promlouvám k nim a snažím se je uklidnit. Nakonec se rozdělíme na dvě skupiny, jedna, která tu zůstane a chce čekat na pomoc a druhá, která půjde směrem na stanici. Rozhodl jsem se, že půjdu.

Už jdeme asi pět minut a pořád žádné světlo, nedokážu si to vysvětlit. Snad jdeme jen hodně pomalu, nebo jsme jen na dlouhém úseku. Výkřik. Druhý. Ozývají se zpoza nás, z větší dálky. Od vlaku. Udílím rychlé pokiny, pár lidí včele se mnou se vrátí k vlaku a ostatní půjdou co nejrychleji dál a pokusí se nám přivolat pomoc. Rozbíháme se, je nás asi dvanáct. Naše hlučné kroky se rozléhají v tunelu. Mrazí mě z toho v zádech. Přemýšlím o tom co se tam asi tak mohlo stát. Je tam snad nějaký zločinec? Vrah? Zvíře? Něco horšího? Rychle zaplaším tyhle myšlenky a soustředím se jen na cestu. Uslyším výstřely, opět smíšeně s křikem. Teď už není pochyb, něco se tam děje. Zrychlím. Už vidím matné světlo z nouzových osvětlení. Jsme na místě procházíme vagóny. Uvnitř sedí zpocení, zašpinění a někdy i zkrvavení lidé. Ptáme se jich. Nikdo neodpovídá. Čím jsme víc vzadu tím míň lidí v nich je. Zdušený výkřikem. Pár desítek metrů před námi. Zrychlím. Ve vagónech již nikdo není, ani mě nikdo nenásleduje. Jsem sám. 

Uvidím zkrvaveného a zdoformovaného muže. Odvracím pohled. Na zemi vidím pistoli, zvednu jí. Tiché kroky. Otočím se. Kdo je tam? Žádná odpověď. Šramot za mnou. Znovu se otáčím. Nic. Probíhám zpět k přednímu vagónu. Zavírám a zamykám dveře. Něco těžkého do nich narazí. Pohled a namířenou zbraň upírám na dveře. Klopýtám po zpátku. Už jsem skoro u dveří, najednou ale ty předešlé prasknou. Nezřetelně vidím něco rychlého stínovaně zeleného. Střelba. 

Kulky dopadají na kovové obložení metra jen párkrát trefí něco měkkého. To něco síla střelby odhodí na stranu. Ozve se jakési zachrchlání a přestane se to hýbat. Dojdu k tomu a prohlížím si to. Vypadá to jako nějaká obrovská ještěrka s velikými drápy. Chvíli to zkoumám pak uslyším stejné kroky akorát je jich teď víc. Zahazuji pistoli, otáčím se a probíhám vagóny. Dostanu se až do toho prvního. Volám na lidi, ať utíkají. Jen mě s prádnými výrazi ve tvářích sledují. Bežte!BĚŽTE! Pár lidí se dává do pohybu a utíkají, většina jich však zůstává nehybně stát. Přestávám na ně myslet a radši sám utíkám. Výkřiky a bolestný křik. Lidi se probírají z němotya začínají panikařit. Těch oblud je tam hrozně moc, nejmíň 5 nebo šest. Lidé nevědí jak se jim bránit. Koukám se na to dílo zkázy z povzdálí. Přestávám utíkat. Vidím jak lidé padají k zemi a bolestně se svíjí. "Je to marné" říkám si, "nemá to cenu." "Pojďte si pro mne vy jedny blbý obludy…"

Sdílejte článek

34 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Avatarx 11 března 2010 v 21:11

     Chtělo by se to taky asi zamyslet nad detaily a nad dějem. Ten je tak maximálně “obšlehnutý” a podivný. Neříkám ale že je to nějaký brak. Byla noc a vlak (nebo metro??) je skoro prázdný a najednou tam je dav jako prase. Halda jich šla pro pomoc, další halda šla s tím chlapem a ještě větší halda zůstala v metru.

  2. Verča 5 března 2010 v 12:04

    @Maritina: Myslím si, že když už se rozhodneš nějakou povídku číst (obzvlášť na této stránce) musíš předem počítat s tím, že nebude moc dobrá.

    @Eraserhead:No, co se týká těch pravopisných chyb…ti musím dát za pravdu.

    Jinak podle mě je to náhodou pěkná povídka…Jak už bylo řečeno, chce to cvik, časem to bude ještě lepší:)

  3. woolf 2 března 2010 v 10:02

     @Eraserhead: tak s tímhle 100% souhlasím. Víš, jak to nakonec dopadne? Že tihle lidé budou psát povídky stylem chatů, facebooků a blogů. Bude do nich cpát smajlíky, zkratky a debilní pseudovýrazivo. Budou si navzájem říkat, jak jsou cool, když serou na “i” a “y”. Asi se pobliju…

    @Martina: cos napsala je totální demagogie. Někde na “blogu” by to určitě vypadalo bezva, pod povídkou to vypadá trapně. Hlavně jsi ale bezvadně vyjádřila současný trend tím, že povídka je krátká a že jsi se nenudila. Nechci generalizovat, protože to je to nejjednodušší, ale když se podívám v dnešní době kolem sebe, tak je hodně úspěšný produkce  samej rychlej odpad. Holt není kdy se zastavit a dát tomu víc času… aktualizovat svůj status na sociálních sítích zabere dost času

  4. Eraserhead 1 března 2010 v 22:42

     Martina: “mě na příklad čeština vůbec nebaví tak ji seru ale když už něco píšu tak se do toho v žiju a nemyslím na to jestli tam bude tvrdé nebo měkké “I”” – při vší úctě, to mě ale jako potencionálního čtenáře toho, co ty napíšeš, vůbec nezajímá, naopak, spíše mě to odrazuje od toho, abych od tebe něco četl. Ono to hlavně symbolizuje dnešní úpadek “kulturnosti”. Sorry, nejsem žádný vlastenec, ale prasácká čeština mě fakt nebaví číst, navíc, když jde odst často poznat, že nejde o překlepy, ale že na to (třeba přesně, jak píšeš ty) dotyčná/dotyčná prostě jen sere.

  5. Eraserhead 28 února 2010 v 14:17

     Pravopis je dost špatný (občas chybí celá slova!!!!!!), spousta lidí na to tady kašle, ale mě to při čtení prostě vadí. Změna času by eventuálně mohla být prospěšná, ale kdyby přišla v pravý čas. Což se nestalo, je spíše rušivým elementem a tak nějak nechápu, proč k ní vlastně došlo. Povídka má výrazně kolísající rytmus, nejdříve se rozepisuješ souvětími a pak začneš sekat skoro jednoslovné věty (které občas v posloupnosti nedávají moc smysl), navíc doslova bijí do očí tím, že člověka hned napadle ne/logičnost či ne/reálnost popisovaného jevu (ty víš jak a jestli vůbec se dají v metru zamknout dveře? Myslím, že většina cestujících to neví). Nápad a zápletka špatná není, líbilo se mi, že ses těm “netvorům” moc nevěnoval a jen tak je lehce naznačil. I ta rozjíždějící se struktura a zvyšující se napětí (navzdory tom, že je to ještě nevyzrále napsané) je dobrá, graduje to, má to spád. Jen je to trochu blbě napsané (to ale přijde cvikem a broušením) a hlavně, mě prostě pětiodstavcové povídky nedokážou zaujmout, protože jsou vždycky strohé a skončí (zpravidla zbrkle) dřív, než mě dokážou chytit. Já chci číst, ne prolétávat telegrafickou zprávu o nějaké události. Tohle tak jak jsi to tady dal, by minimálně ještě alespoň minimálně dalších pět odstavců sneslo, mělo by to pozvolnější rozjezd a neletělo by to tak zbrkle dopředu. O ne/originálnosti nápadu a zápletky se rozepisovat nebudu, protože si myslím, že je to v 95% povídek na tomto webu irelevantní, nikdo hned ze začátku nevymyslí geniální zápletku. Nejdůležitější je se naučit pořádně, zajímavě a dobře psát. Na tom by jsi měl zapracovat nejdříve. Abych to nějak shrnul, je jasné, že zde jsou mnohem lepší povídky než tahle, ale také mnohem horší.

  6. Sheldon 28 února 2010 v 13:04

    Právě ta změna času mi přišla docela zajímavá. Začátek je hodně překotný, jako by jsi to chtěl mít už rychle z krku a od poloviny slušně graduješ napětí. Horror ale musíš občas trochu zpomalit, nemůžeš pořád tlačit na pilu. Problémem je gramatika a ta písmenka, někdy přibývají, někdy zase chybí, jsou to mršky, co? Námět je to ale zajímavý, je úplně jedno, že jsi to viděl ve filmu nebo hře, v horroru je to irelevantní, kdo viděl naživo Vlkodlaka, že?  Zkus se trochu rozepsat, nedávej sem všechny povídky co tě napadnou a nech ten nápad vždycky trochu rozležet, ale jinak se mi to celkem líbilo a nenech se odradit negativními komentáři, těch ještě bude  

  7. Jamall22 28 února 2010 v 12:29

     dobře, když argument, tak pořádný…řekni co se ti na mých povídkách nezdá…nemají pointu? já myslím, že ano…pořád se tu zlehčuje relevantnost gramatiky, ale ta má na text jako celek velký vliv…a tohle…mimochodem mašťáku, kolik si ode mě četl povídek? už mě nebaví, když si přečtu povídku, je to blbost, napíšu nechvalnou kritiku a pak mi někdo napíše, že já mám co řikat s těma svejma povídkama, přitom si přečetl třeba Piko Zabíjí což je bezpochyby moje nejhorší povídka (co se týče tohoto serveru)

Nový komentář