Jmenuji se Tomáš. Byl jsem na diskotéce. Byl jsem tu z několika kamarády. Už byla půlnoc a já věděl, že se musím vrátit domů, ale nechtělo se mi. Rozloučil jsem se a šel pryč. Otevřu dveře a začne mně být zima. Venku zrovna byla zima všude byl sníh. Je mi zima a proto jsem se pohnul. Rychle jsem šel domu. Bydlím celkem daleko. Bydlím v lese v chatě. No je tam sice zima, ale co se dá dělat.
Po chvíli půl hodiny procházkou městem se dostanu konečně k lesu. Už to cítím. Cítím jaks e ze mě něco chce dostat ven. Opřu se o strom a začnu zvracet. Mohl jsem to čekat. Ještě další půl hodinu a pak konečně budu doma budu se moci pořádně vyspat. Najednou uslyším z nejbližšího keřu zavrčení. Otočím se a podívám. Jdu blíž k tomu odkud jsem uslyšel zavrčení.
Nic tam nebylo, ale byl už jsem tak dost vyděšený. A dost, musím přestat věřit na ty kraviny. Moje babička říkala, že když byla malá viděla v těhle lesích vlku podobné zvíře a že prý se to umělo proměnit na člověka. Vlkodlak tak by se to dalo pojmenovat. Tou dobou jsem byl malý a věřil všemu co mně říkala. V té době jsem se toho bal, ale dnes je mi už 19 let. Nebudu se bát nějakých povídaček.
Už brzo budu doma. Ještě 10 minut a už tam budu. Jsem už tolik unaven. Podívám se na zem. Sníh je tu nějaký jiný nějaký červený. Leknu se a podívám se odkud to teče. To co uvidím mně totálně obrátilo žaludek a vyzvracel jsem se. Pak jsem šel blíž k tomu tělu. Jak jsem se obával bylo to tělo nějaké holky. Měla roztrhaný obličej a pokrvácenou bundu. Ani nevím kdo to je. Na zemi je její mobil, vezmu ho. I když bych neměl, ale jinou možnost nemám, já svůj nechal doma. Začnu okamžitě volat policii.
„Našel jsem tu mrtvé tělo nějaké holky v lese,“ začnu říkat do mobilu začínám trochu hysterčit.
„A kde přesně jste?“ ozvalo se.
„Já bydlím na chatě tak půl hodiny od města, jsem blízko cesty,“ řeknu do mobilu.
„Dobře, zůstaňte kde jste, možná nás uvidíte“ řeknou a já tedy čekám. Chata je blízko proč bych nemohl jít domů. Nelíbí se mně tady a nudím se. Vezmu znovu ten její mobil. Začnu i když bych neměl. Prohledávat její kontakty. Při jednom se zastaví a s vykulenýma očima na to koukám, je tam moje jméno, mé číslo a já si uvědomuji kdo to je. Ne to není možné to nemůže být ona. Začnu jí prohledávat a pak to najdu. Našel jsem její peněženku a v ní i občanský průkaz. Kamila tak se jmenovala tahle holka a já s ní chodil.
„Tomáši,“ ozve se za mnou dívčí hlas. Otočím se za mnou stojí má bývalá, kterou jsem neviděl tři roky. Jméno tyhle holky bylo Katka. Ovšem vypadá teď úplně jinač než si jí pamatuji. Měla dlouhé černé vlasy a to je dřív měla krátké, ale nejvíc mně vyděsili oči. Její oči nebyli lidské, ale zvířecí. Vlčí.
„Co tady děláš?“ zeptám se a koukám na ní.
„Co asi nechci aby se mezi námi někdo pletl,“ řekne jen Katka. To by neudělala ona, ona…
„Ano zabila jsem jí. Zabiju celou svoji konkurenci a budu tě mít pro sebe,“ usměje se Katka.
„Zbláznila ses. Zabila si jí, ale nechal jsem tě protože, jsi začala být moc žárlivá. Já už s tebou nechci nic mít,“ řeknu naštvaně a dívám se na ní až teď mně došlo ona je úplně nahá. Přesto se netřepe není jí zima. Co jí to zahřívá?
„Až budeš stejný jako já, budeš smýšlet jinač. To co jsem dostala je něco silnějšího než cokoliv na tomhle světě. Mám regeneraci jsem nesmrtelná mám velkou sílu a obratnost,“ řekne a vycení zuby, chvíli se mně zdáli lidské, ale pak najednou začali se měnit.
„Bude to bolet jen trochu Tomáši. Neboj pak budeš navždy se mnou,“ řekne a pak to vidím ona se mně před očima mění. Její tělo více chlupatá, kosti se jí v těle mění, čelist se jí prodlužuje. Ona je vlkodlak.
To je blbost. Začnu utíkat zdrhám pryč co nejdál od té hnusné zrůdy. Slyším za sebou vytí. Brzo budu u domu. Určitě tam najde nějaké stříbro, ale v tu chvíli ucítím jak mně začínají opouštět síly. Na levém ramenní pociťuji žhavou bolest, ta svině se mně zakousla do ramene. Moje krev teče na zem a mění barvu sněhu na rudou.
Policie ten večer nikoho nenašla a neviděla, tak si mysleli, že je to vtip. Druhý den ráno se ozval další člověk, který prý našel mrtvou dívku. Takže, ten kluk měl nakonec pravdu. Bohužel, zmizel beze stopy. Jenom po něm zbyla trochu krve ve sněhu.
O měsíc později jsem jel do jiného města. Nejsem sám jsem ze svoji družkou Katkou. Měla pravdu. Zavrčím si a podívám se na lidi ve vlaku. Myslím, že brzo dostanu chuť na nějaký to masíčko.
Je to pěkné,ale jde to ještě vylepšit. Chápu a beru na vědomí,že je to tvá první povídka. A tak by to chtělo trochu více detailů,trochu více toho jak se to prožívá. Vžij se do toho příběhu,vžij se do strachu co pociťuje. 😉
pekny moc
To jo ale de jenom o to jak by to mělo vypadat jak to ta osoba prožívá
Já koukám že skoro v každý povídce se kritizuje styl psaní a na samotnou povídku nikdo nic nenapíše…..
no jak říkám mám ráda příběhy tajuplné ale ostatně si myslím že tohle je o kapánek lepší než kovová tyč. měl by jsi rozepisovat detaily…
a přesně takhle se straší pětileté děti u ohně. Docela jsem se u téhle povídky pobavil. To že to máš psané blbě je pravda, neustále se opakujicí slova, stejně jako věty ve kterých se opakuje pořád to samé. Doslova jsem si zavzpomínal na Vraha v domě….
No, abych pravdu řekl, zkoušel jsem to přečíst už aspoň čtyřikrát a ani jednou jsem se nedostal za druhý odstavec. To se prostě nedá, ty první dva odstavce jsou odstrašující a v mém případě odrazující. Kdyby jsi místo každé tečky na konci věty napsal STOP a poslal to někomu jako telegram, možná by ho to i pobavilo. No, asi jsem nepříjemnější, než jsem chtěl být a měl v úmyslu. Hodnotit můžu teda jen první dva odstavce, ale myslím, že k zhodnocení nebo spíše okomentování a jemné kritice tvého stylu to v tom, co ti chci říct, stačí. Nehodnotím děj a zápletku, protože jsem to nečetl, a mě vlkodlačí a upírské příběhy zpravidla nebaví, takže je to možná i dobře :-).
K napsání příběhu je třeba fantazie. Když už tu fantazii máš, musíš ji umět projevit a popsat. Tvou chybou je, že jen a pouze vyprávíš příběh a to je málo. Ty tím musíš zaujmout, vtáhnout do něj čtenáře/čtenářku, aby se dokázali/y alespoň trochu do děje vcítit a aby je alespoň minimálně jednou třeba napadlo, ty vole, tohle bych asi udělal/a jinak, jo, taky bych se tak zachoval/a. A k tomu ti holé věty prostě nestačí. Nestačí jen vytvořit příběh, ty musíš vytvořit celou mytologii a celý svět toho příběhu. Neměl bys přemýšlet jen o tom co přesně napíšeš, měl bys přemýšlet i nad věcmi, které v tom příběhu nakonec nebudou, ale čtenáři/čtenářky by na ně měli/y během čtení sami/y přijít.
K tomu se váže další věc. Použít v jednom zhruba desetivětném odstavci slovo zima čtyřikrát v jednom a tom samém významu, je prostě hrubá chyba. K čemu mi je dobrý, že si ve třech větách po sobě přečtu, že ti je zima? Stačí to jednou. Používání stejných slov několikrát hned po sobě (notabene hned v následující větě) je třeba se hodně vyvarovat, protože to strašně ubíjí dojem ze čtení a zájem číst dál – viz. “Bydlím celkem daleko. Bydlím v lese v chatě.” To druhé bydlím tam vůbec nemuselo být!
O nelogickém střídání časů ve kterých vyprávíš, už tu byla řeč, to je další věc, která příběh dost kazí.
Víš jaká je moje představa, jak tahle povídka vznikla (a možná se mýlím, ale mám z toho takový pocit)? Napadlo tě, že bys něco takového mohl zkusit napsat, sedl sis, tak za půl hodiny to napsal a za další půl hodiny jsi to hodil sem. Až se mi nechce věřit, že bys to po sobě alespoň dvakrát nepřečetl a sám alespoň u několika závažnějších chyb si sám neřekl, že to je blbě. Možná jsi dyslektik, ale určitě nejsi blbej. Fláknout někam hned zčerstva napsanou povídku je podle mě taky chyba (a pak to dopadá takhle – viz. komentáře níže), moje zkušenost je taková – napadne mě něco napsat, sednu a na papír načrtnu kostru příběhu, hlavní postavy a jejich charaktery, vymyslím a načrtnu nějaké zajímavé scény. Pak to dokola pročítám a přidávám nové a nové nápady. A pak si s těmi poznámkami sednu a začnu popouštět uzdu fantazii a psát z toho souvislý příběh. Až ho napíšu, někam ho tak na týden odložím a vůbec na to nemyslím. Po týdnu si sednu, přečtu si to a jsem překvapen, kolik chyb a nelogičností v něm najdu, tak je označím, připíšu nějaké změny a nové nápady a celé to začnu psát znova a zakomponovávám do toho ty opravy a změny. A pak s tím teprve jdu mezi lidi. Takhle píšu/psal jsem já, netvrdím, že to je jedinej správnej přístup, ale myslím si, že takhle by se asi mělo dělat.
Každý/á z nás, co tu máme nějaké povídky jsme nějak začínali/y (já začínal, co se týče hororu, Muší mstou, úplně první literární pokusy bych asi nikde nezveřejnil) a asi nikdo z nás nebyl hned (pokud jimi už vůbec jsme) dobrý, to je takřka nemožný a takových lidí je málo.
Nemíním ti říkat kraviny typu “Prosím tě, už nepiš!” Piš dál, jinak se to totiž nenaučíš. Ale počítej s tím, že ze začátku to prostě budeš schytávat. Z debilní kritiky, kdy někdo reje do tebe a ne do toho, co jsi napsal, si nic nedělej a konstruktivní a věcná kritika (ač ti nemusí být pokaždé příjemná) ti jen a jen pomůže.
Takže to zkus znova, trošku nad tím popřemýšlej, dej si s tím klidně na čas, píšeš pro sebe, pro nás, ne na zakázku za prachy, takže tě netlačí termín a my si na dobrou povídku klidně počkáme. Známkou zlepšení bude už to, že tvou další povídku dočtu do konce :-))
No…strašiak nemá slov…tak to sa fakt stáva zriedkavo…
Strašák: A to je všechno? Zklamal jsi mě.
Píšeš, že je to tvoja prvá poviedka a si dyslektik (možno si chcel napísať dysgrafik). Nevysmievam sa, chcem iba napísať o chybách, ktoré začiatočníci robia.
Tvoja štylizácia viet je dosť chaotická. Najmä udrie do očí skákanie z minulého času do prítomného. Pri rozprávačovi používaj iba jeden čas. Potom už v priamej reči alebo zamýšlaní sa hrdinu logicky zapasuj aj iný čas, ak to bude vhodné.
No a samotná priama reč mi vyznieva naivne. Priamo k neuvereniu. A nemusíš za každou vetou dať vysvetlenie, kto to hovorí.
Skús viac čítať (aj iné ako Twilight), rozšíriš si slovnú zásobu a hlavne nápady na tému. Používaj prívlastky, metafory a iné prostriedky. Bez nich próza nie je prózou, ale nudným školským slohom.
Aj napriek týmto (a iným) nedostatkom ti prajem všetko dobré, nech sa zlepšíš, poučíš a vyzrieš na kvalitnej literatúre.
nedelam moc casto, ze bych cetl nejdrive komentare a pak teprve pribeh, ale tentokrat tomu tak bylo…psal jsi, ze jsi dislektik, ale jestli jsi dislektit na psani tak to bych ani nerekl…spis by me stejne jako ostatni zajimalo kolik ti je?….jinak pribeh je nekolik kratkych vet napsanych za sebou a vic nic…i kdyz tvuj napad chapu, ale proste jeste nemas na to, to napsat tak, aby to za neco stalo
Hups trochu nesmyslný komentář. Prostě musím najít svoje chyby.
Jo dik za to že mně kritizujete. Potřebuju to hledat svoje chyby.
Co se týče chyb vím o nich. Protože jsem dislektik (nevím jak se to přesně píše). Prostě nevidím chyby a jak se zdá Wordpad nenájde všechny chyby.
Hej já to chápu. Vím o chybách v podstatě do téhle doby jsem psal jen povídky který by spíš patřili dětem. Já navíc vycházím s toho co jsem o vlkodlacích slyšel. Regenerace? to je snad jejich součásti to by se pak vlkodlaci nemohli měnit jejich první přeměna by znamenala smrt. Takhle jsem to vždy co se týče vlkodlaků pociťoval. Co se týče upírů, regenerace síla obratnost, proč ne, chození na denním slunci při kterém září jak nějací mutanti, to se radfši oběsím.
Neviem či by som napísal lepšiu poviedku… ale pri tom začiatku som sa musel proste smiať 😀 Tie holé vety vyznievajú strašne naivne a sucho, takým štýlom píšu druháci na hodine jazyka, čo robili cez víkend. Aj moj zoznam na nákup má väčší spád. Je to dosť klišovité, všetky veci poznáme: silu, obratnosť, regeneráciu a spomenul si aj nejaké teplo, bože snáď to nemáš z twilightu… pár nelogických viet, ako : „Dobře, zůstaňte kde jste, možná nás uvidíte“
Chybami sa človek učí a za pokus nič nedáš, takže podla mňa skúšaj ďalej. Nie som žiadny odborník na slovo vzatý, iní ti tu poradia určite lepšie, to čo som napísal je len moj názor.
Původně jsem se do tebe chtěl pořádně obout, ale přenechám tu čest kolegovi Strašákovi, pokud tohle bude číst?. Jinak mám jen jeden dotaz? Kolik ti je let?
Jeden dotaz.Napísané na fleku,alebo vo Worde a prekopírované?