Downer


Neumím přesně popsat, co se ten večer stalo, ale bylo to něco, co rozhodně do konce života nezapomenu. Jednalo se o klasický výlet, ve kterém jsem s přáteli hrál airsoft. Jako vždy to byla velká zábava. Tehdy jsme tam jeli jen já, James, Zakk, Steve a Max. Hrozně nás to bavilo, chodili jsme do starých lesů. Objížděli jsme místa po celé zemi a pokaždé se dostali do nového terénu. Hrozně nás bavilo zkoušet nové věci, hráli jsme někdy třeba celý večer. Spávali jsme většinou v místních hotelech nebo ve stanech.

Jednou jsme se vypravili do městečka jménem Downer. Lidé se nám zde zdáli velice milí, což také byli. Byl to ideální čas a místo na uskutečnění našich plánů.

Neboť moje paměť není tolik dokonalá, bude většina týdne popisována ze stránek mého deníku, který si beru na každou naší výpravu.

Pondělí – Den první

6:00. Zvoní mi mobil, chvíli se divím, kdo mi volá a až pak mi v polospánku dojde, že je to budík. Říkám si, že se musím probudit, ale jde to ztěžka. Nic jiného mi ovšem nezbývá. Za chvíli pro mě přijedou kluci a pojedeme na tu ďábelskou jízdu. Hezky si zatáboříme, zahrajeme si airsoft nebo prostě budeme jen tak pařit jako to děláme obvykle. Tentokrát jsem vybral nějaké městečko jménem Downer. Vypadá to tam dobře. Je mi stejně jedno, kam pojedeme, včera mě nechala holka a chci na celou záležitost zapomenout. Takhle to dělávám vždycky, pokaždé, když jsou nějaké starosti, vyrazíme s klukama někam pryč a tam nejsou žádné starosti, jenom sport, táboření, muzika a když se na nás štěstí usměje, tak seženeme i nějaké holky.

Pomalu vstávám, čistím si zuby, navlékám na sebe své černé triko se Sepulturou, když v tom na mě zazvoní hoši, že už jsou dole. Beru svůj bágl a můžeme vyrazit. Sedím jako vždy na sedadle spolujezdce, cesta je dlouhá. Říkám si, že asi dospím, co jsem zmeškal, než dojedeme, když v tom mi Max, který řídí auto, povídá: ,, Žádný chrápání, vyber radši nějakou muziku, ať se cestou nenudíme." Vyndám ten velký penál čítající kolem 300 alb nejrůznějších kapel. Přebírám nejrůznějšími počiny od Black Sabbath přes Iron Maiden a Ozzyho Osbourna po Metallicu, Megadeth, Cannibal Corpse, Behemoth, Arch enemy, Amon Amarth a já nevím co ještě. Nakonec vyndám Maxovi oblíbené Slayer. Jakmile Max uslyší začátek Angel of death, usměje se a spokojeně pokračuje dál v řízení.

Konečně jsme na místě. Zdá se to jako příjemné místo. Lidé tu jsou jiní a zdají se být milí. Vypadá to, že tu moc nejsou zvyklí na cizince. Chceme se ubytovat a tak zavítáme do místního hotelu. Přijdeme do toho malého dřevěného stavení a za pultem sedí mladá žena. Rusovláska s nádhernýma hnědýma očima a krásnou postavou. Zažádáme o pokoj a ona se na nás laskavě podívá nesmírně svůdným pohledem. Všichni jsme strnuli jako by nás zastavilo nějaké kouzlo a jen se zadívali do těch očí. Najednou jsme měli pocit jako bychom ve vteřině o ní věděli všechno a ona zas o nás. V těch očích bylo něco víc, než panenky. Vypadali jako by se přes ně dalo dosat do jiného světa. Měl jsem pocit jako by mě chtěli dostat, uhranout, ovládat mě, získat nade mnou moc a vtáhnout mě do sebe. ,,Lito?" ozvalo se ze zadu, ,,Kdo to je?" ,,Nový zákazníci, tati" odpověděla rusovláska, ,,Je to pokoj č.5, přeji příjemný pobyt, pánové," Řekla jakoby nás zaklínala sladkotemným hlasem. V tom vyšel ze dveří muž. ,, Zdravím vás, pánové," řekl ,,jsem místní šerif a přividěláváme si s mou dcerou Litou timhle malým hotýlkem, doufám, že se vám tu bude líbit." ,,Děkujeme," řekl Zakk ,,Já jsem Zakk, toto jsou mí přátelé James, Steve, Max a Corey. Chceme tu na týden pobýt a odpočinout si od civilizace." ,, To vám přeju chlapi," odpověděl šerif ,, Takže příjemnou zábavu a žádný výtržnosti." Pronesl žertovným tónem. ,, Nebojte, šerife," řekl James svým vtipně přidrzlým hlasem. Odebrali jsme se na pokoje. ,, Kurva, viděls jí, viděls tu kočku, do prdele, ta po mě jede." pronesl nadšeně Max. ,, Ale hovno, sis nevšim jak na mě koukala?" vyřknul trochu namachrovaně Steve. ,, Nechte toho hoši," okřiknul je James ,, podle mě je na tý holce něcodivnýho, ale serte na ní, ve městě je určitě víc pěknejch holek a navíc jsme tu stejně jen na chvíli, tak vás to nemusí tak trápit."Řekl trochu naštvaně a lehnul si na postel.

Měl pravdu, byli jsme tam jen na chvíli, ale to jsme ještě netušili, co nás čeká a tahle zrzka nám asi vážně zamotala hlavy. Ten večer jsme měli menší mejdan. Jak už to tak po větším, než malém množstvím alkoholu bývá, moc si toho nepamatuji. Jediné co vím je, že jsem se ráno probudil ve vaně, což nebylo všechno. Ještě před probuzením se mi zdál jasný sen, byl jako skutečný. Viděl jsem v něm Litu, měla na sobě dlouhé červené šaty. Šel jsem k ní a pak jsem si všiml velkého pentagramu, co měla na krku. Náhle se odněkud vynořil její otec. Šerif měl na sobě dlouhý kabát a hořící louči. Vzal Litin pentgram, dal jej nad plamen a pak jej nahřátý vložil do mé ruky. Zaskučel jsem bolestí, jak mi žhavý kov do dlaně vpaloval obraz pentagramu a v tom jsem se probudil v té vaně…….

Úterý – Den druhý

Po hrozném snu, který se mi v noci zdál, nastalo nepříjemné prouzení. Vstal jsem z vany a šel si opláchnout obličej. Jakmile jsem si při mytí rukou nanesl mýdlo na ruce, ucítil jsem nepříjemné pálení v dlani. Byl na ní vpálený ten pentagram, o kterém se mi v noci zdálo. Mávnul jsem dlaní a řekl, že jsem si asi ten sen vymyslel v souvislosti nějakou blbostí, co jsme zase v noci vyváděli s Maxem a toto je jen jakási upomínka na nějaký další experiment. Nebylo by to poprvé, co bych se ráno vzbudil, nic si nepamatoval a měl na sobě nějaké poznávací znamení minulé noci. Toto ale bylo až moc podivné. Radši jsem to neřešil. Kouknul jsem se na hodiny. Všichni ještě spali, vlezl jsem k sobě do postele a znovu usnul…

Odpoledne jsme hráli lakros na místní louce, nikdo tam nebyl. Nebyl až na jednu osobu. Musel jsem si uprostřed hry odskočit do lesa a když jsem se vracel zpět, potkal jsem Litu. Nemusela nic říkat, ty její oči mě uhranuli. Vrhli jsme se na sebe. Cítil jsem. neuvěřitelný pocit štěstí, ale zároveň jsem cítil, jak mě začal šíleně pálit pentagram na ruce, ale to pokušení bylo tak silné, že tomu nešlo odolat. V tom na mě zavolal Max: ,, Ty vole, co tam děláš?" Otevřel jsem oči. V dlaních jsem objímal vzduch, Lita z ničehonic zmizela. Bleskově jsem odpověděl, že nic. Vylezl jsem a přidal se ke klukům v lakrosu.

Večer bylo zase rušno, ale nikdo jsme neviděli Jamese. Mysleli jsme, že se asi někam vytratil za holkama a zejtra se vrátí, ale mýlili jsme se. James se neukázal celý večer, noc a ráno taky nepřišel. Dělali jsme si starosti, co s ním je, ale pak jsme si řekli, že se asi vytratil jen tak z trucu.

Středa – Den třetí

V tomhle městečku se dějí čím dál, tím divnější věci. Lita tu svádí mně a všechny mé kamarády, do toho zmizel James a i já mám sto chutí zmizet. Pokaždé, když na to ale pomyslím, začne mě pálit pentagram na ruce. Ne. Zůstanu tady a možná se vyvrbí, co se tu děje. Mezitím budeme všichni předstírat, jako by se nic nestalo.

Den jako každý jiný, když jsme s klukama na výletě. Lítáme všude možně a prozkoumáváme okolí. Večer ale bude velký. V nejbližším velkoměstě tu bude dneska hrát Drowning pool a my tam samozřejmě nesmíme chybět.

Nasedáme do našeho auta a vyrážíme, abychom to stihli. Ovšem přesně na kraji obce se auto porouchá. Vypadá to, že se dnes nikam nedostaneme. Odvezli jsme auto k Johnovi, místnímu mechanikovi. Bylo nám jasné, že se dnes nikam nedostaneme, hlavně po té, když nám John řekl, že auto bude nejméně pár dní nepojízdné. Naštvaní jsme zavítali do místního hostince a dali si pořádnou večeři, abychom na tu nezdařenou výpravu lépe zapomněli. Když jsem si v restauraci odskočil na záchod a při mytí rukou zvedl hlavu, neviděl jsem v odrazu zrcadla sebe, ale Jamese. Zůstal jsem stát a úplně se zarazil. Koukal jsem na ten odraz. James byl celý bledý, jako očarovaný a ani se nehnul. Když v tom zvedl ruku a prstem si zajel do oka. To si vydloubnul a oko snědl. V hlavě mu zůstal jen prázdný oční ďůlek. Lekl jsem se a otočil a kdopak za mnou nestál? ,, Ahoj, ďáble." Řekla Lita. ,, Chceš být můj? Chceš být můj sluha, můj otrok, moje duše, můj pokrm." Říkala a uhranula mně svýma pekelnýma očima. Při tom se na mě svůdně lepila a bylo jasné, že mně co nevidět políbí. Nemohl jsem nic dělat, byl jsem očarovaný. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby se neotevřeli dveře a dovnitř nevstoupil Steve. ,, Čéče, co tu děláš, snad ses neposral." Prohodil ještě před tím, než mě spatřil samotného nalepeného na zdi s hrůzným výrazem ve tváři a zalitého studeným potem. ,, Co je, ty vole?" Řekl udiveně. ,, Musím ti něco říct," odpověděl jsem ,, Pozorně mně poslouchej.." a převyprávěl jsem mu všechno divný, co se tu děje, stalo a nedej Bůh, co by se stát mohlo. Steve na mně nevěřícně zíral a pak prohlásil, že musí najít Jamese a hned odjet. Jakmile toto vyřknul, vypnuly světla. Ozvalo se zasípání. Vytáhl jsem mobil a zasvítil sním. Lekli jsme se, neboť se před námi houpal na provaze James nebo alespoň to, co z něj zbylo. Oči pryč, jazyk vyřízlý, zuby vytrhané, uši uřízlé a z rukou jen pahýly. Najednou zmizel a za prázdým pohupujícím se provazem byl v zrcadle vidět Litin odraz, bylo v něm jasně vidět její šílenství a jak se směje. Najednou se ozval šílený jekot. Byl to Steve. Seděl přede mnou a neměl na sobě vůbec žádnou kůži a pořád žil. Tu bolest nemohl vydržet. Najednou zablikalo světlo a Steve zmizel. Světlo opět naskočilo a záchody vypadaly stejně jako před tím, jakoby se v tu chvíli čas zastavil a nic se tu nestalo. Bylo mi jasné, že není bezpečné si to nechat pro sebe a ještě nebezpečnější tu zůstat. Život ostatních a můj byl v ohrožení. Okamžitě jsem vyšel ze záchodů a totálně vyděšený a spocený hrůzou jsem vstoupil do restaurace. Všichni na mě zírali jako na zjevení, ale mě to bylo jedno. Sedl jsem si ke stolu a vše vyložil ostatním. Vypadnout odsud bylo to první, co ostatní napadlo potom, co jsem jim předložil pentagram na ruce na důkaz toho, že jsem se nezbláznil, jenže pak jsme si vzpomněli na Steva a Jamese. Co když jsou ještě naživu a stejně by se jejich těla nemohla jen tak vypařit. Navíc je tu zde skutečnost, že auto je v místním servisu a nebude pojízdné. Musíme se pokusit vypátrat Jamese a Steva a držet spolu, ani na chvíli se nerozdělit, jinak za to budem asi šíleně pykat.

Čtvrtek-Den čtvrtý

Celou noc jsme nikdo nemohli usnout. Já byl poněkud vystrašený a ostatní nevěděli, co si mají myslet. Celý den jsme chodili po městě a ptali se po Stevovi a Jamesovi. Nikdo nic nevěděl. Už jsme volali policii, ale žádná auta sem nedorazila. Když jsme tam volali po třetí, operátorka nám řekla, že žádné takové město neexistuje a ať si z ní přestaneme dělat laskavě srandu. To bylo velice divné a ještě divnější bylo, že nikdo z lidí vůbec neznal Litu. Všichni znali šerifa, ale o Litě asi nikdy nikdo neslyšel. Ani nevěděli, že šerif má dceru. Nezbývalo nám nic jiného, než jít do jádra údalostí. K šerifovi.

Přišli jsme za ním. Lita nebyla doma. ,, Zdravíčko, mládenci" řekl přívětivě ,,dáte si něco k pití?" Odpověděli jsme, že se chceme na něco zeptat, na to, kde je Steve a James a co je vlastně Lita zač. Šerif znervózněl a zbledl rozčilením. Jeho vražedný pohled nás všechny trochu vyvedl z mír, ale Max se ho hned zeptal, proč nikdo z lidí neví, že má dceru a proč jí nikdy neviděli a proč jí neznají. Na tohle již zapírat nemohl. Povzdechl si a začal vyprávět: ,, Nevím, před kolika roky to bylo, protože tady je čas to poslední, čemu se dá věřit, tady se totiž nedá věřit ničemu. Tohle město totiž není město, je to jen iluze. Ano, všechny stavby, ulice a to ostatní je skutečné, ale ve skutečnosti je to jen kulisa, aby nebylo poznat to, k čemu přesně tohle městečko slouží. Jel jsem kdysi přes tuto pustinu a došel mi benzín. Nedaleko jsem zahlédl městečko. Vypadalo to zde přijatelně, tak jsem se zde ubytoval, než mi auto spravili. Narazil jsem zde na překrásnou dívku. Byla tak vášnivá, tak ohnivá a tak překrásná a tak úžasná, že mě hned svedla. Nevím, proč jsem se do ní zamiloval, to asi ty její hypnotické oči. Dostala a uhranula mě natolik, že jsem zde chtěl zůstat o chvíli déle. Nevěděl jsem, že ta chvíle znamená napořád. Postupem času jsem totiž zjišťoval, co to všechno doopravdy znamená. Downer totiž slouží jako takové meziúzemí pekla. Před pár lety existoval anděl. Když se ale snažil chránit lidi, tak se z lidského uvažování zbláznil. Snažil se je tedy využívat, jak to jen šlo a vládnout nad nimi svými kouzly a schopnostmi. Za tohle byl svržen do podsvětí, kde ovšem svým velkým darem vášně smluvil se samotným ďáblem. Může zůstat na určitém území na zemi a hrát si s lidskými dušemi, ale za to je musí ďáblovi posílat dolů do podsvětí. A tak si zabral malé území na zemi a udělal z něj přímou propast do temnot. Tato propast se nazývá Downer a tváří se jako nevinné malé město. Jeho úkolem je sem vlákat lidi a pak jejich duše svrhnout k ďáblovi. Je to prosté. Zůstanou zde jen takovou dobu, aby si s nima Lita mohla pohrát. Jenže Lita potřebuje partnera, aby mohla na Zemi setrvat v propojení s nějakou lidskou duší. Ovšem za určitou dobu z té duše Lita vysaje všechen život. Proto se vydávám za jejího otce. Jsem tak starý a utrápený stejně jako moje duše. Naprosto bez života. A proto si sem pozvala tebe Corey." Podíval se na mně. ,, Vyhlédla si tě jako nového partnera a i když nechceš, dřív nebo později se jí poddáš a pak já zůstanu ve věčném zatracení a ty s ní zůstaneš ovládán další věky, abyste společně mohli do pekla vlákat další duše. Našels na internetu místo, které nikdy neexistovalo na stránkách, které nikdy nikdo neviděl. Byly vytvořeny, aby zaujali pouze tebe a nalákali tě sem. Nevím proč si vybrala zrovna tebe, ale to je už ona. Rozmarná, rozmazlená se zvláštním vkusem na výběr a hlavně má ráda zábavu. Chce se s vámi co nejvíce pobavit a pak svrhnout do hlubin pekla. A tebe, Corey, si nechat, než z tebe vysaje život jako ze mě." ,, To je totálně na hovno" zvolal Max ,, Jak tu svini zastavíme?" ,,Je tu jen jediná možnost." Odvětil šerif. ,,Lita nemůže zůstat na Zemi ani vteřinu bez partnera. Musíte mě zabít, protože jí zabít nemůžete." Hlavou nám lítali šílené myšlenky. Steve s Jamesem jsou navždy ztraceni a my jsme jen pokusní králíci nějaké šílené démonky. Bylo to bláznivé, ale v naší situaci by se nám už nic nezdálo nemožné. Nemohli jsme ale zabít šerifa. Ovšem nic jiného jsme dělat nemohli. Šerif nás všechny nakonec přesvědčil. Dokud se totiž nedotknu litina čela pentagramem, tak nebudu její partner. Kdyby to chtěla udělat, musí to uděla ve stejný okamžik, kdy zabije šerifa, aby se i s Downerem nepropadla do pekla. Proto jsme museli šerifa zabít, co nejdříve, než mě Lita ovládne. Přecejen je šerif neodmyslitelnou součástí jako všichni partneři tohoto výtvoru, proto ho musíme zabít správně. Šerif nám vše vysvětlil. V pátek večer se vše uskuteční.

Aby vše klaplo musíme šerifa zabít na stole v leže, hlavou natočeného k severu. Musí se to odehrát přesně o půlnoci. Musíme mu vyříznout srdce a pak jej spálit. Tím bude jeho duše klidně odpočívat a Lita bude navždy v podsvětí i s Downerem. Bude to strašné, ale je to jediná možnost, co můžeme udělat. Musíme to udělat na louce, protože je to místo, kde Downer končí, za jeho hranice bychom se normálně nemohli dostat, ale jakmile se začne Downer hroutit, máme minutu na to vyskočit ven, anižby nás to stáhlo s sebou. My ještě Litě nepatříme, můžeme se dostat ven. Ovšem ostatní, co jsou zde by po výskoku ven shořeli.

Pátek – Den pátý

Lita naštěstí o ničem neví. Celý den jsme dělali jakoby nic a šerif Litu zase celý den neviděl. Zaměstnávala se totiž s nově příchozími a velice intenzivně, jak je jejím zvykem. Tím pádem už jejich duše spadají pod Downer. Není jim pomoci.

Večer. Je jasná obloha. Na nebi září srp Měsíce a spousta hvězd. Začíná se ochlazovat. Loučíme se se šerifem. A děláme něco, co se nám vždy příčilo. Šerif již leží na stole. Za chvíli nastane půlnoc. Ale náhle slyšíme ten známý hlas, který milujeme a zároveň nenávidíme ,, To jste si mysleli, že jsem si vašeho plánu nevšimla? Patří mi celý Downer, vím, co se v něm děje." Řekla Lita dívající se přes stůl na nás. Najednou zmizela i se šerifem.

Držela ho v náručí a šíleně se smála. Vyhrála nad námi. V tom začal Maxovi zvonit mobil. Budík ohlašující půlnoc. Najednou se Lita otřásla. Zem se začala chvět. Lita pohlédla na šerifa, kterého držela v rukou. Jeho oči byly dočista mrtvé. Náhle se zadívala na ránu, na hrudníku, které si všimla. Zvedla oči a spatřila mě, jak se skláním nad šerifovým hořícím srdcem. Ano, přišla pozdě. Srdce jsme mu již stačili vyříznout, teď nám zbývalo ho jen zapálit, což jsme také provedli. Lita zjistila, že prohrála. Padla bezmocná k Zemi. Najednou jsme pocítili velice silné zemětřesení. Vzadu začali padat domy a všechno najednou hořelo. Okamžitě jsme se rozeběhli směrem k lesu, když v tom se Zakk náhle zastavil, nemohl jít dál. Lita se mu také pověnovala. Patřil do Downeru, nemohl se vrátit. Musel do podsvětí. Nemohli jsme nic dělat. Nešťastni jsme jej opuštěli a vyskočili ven do lesa. Byli jsme v bezpečí, sledovali jsme, jak celý Downer padá do temnoty a za chvíli po něm zbyla jen holá pláň.

Zvedli jsme se, odfrkli si a v hlavách si srovnávali, co máme všechno za sebou. Byly jsme rádi, že jsme to všechno přežili a teď jsme si v hlavách srovnali, co se všechno mohlo stát. Pak jsme si vzpomněli na Zakka, Jamese a Steva. Čekala nás dlouhá cesta. Neměli jsme tušení, jak se dostat domů, ale pak jsme se jen usmáli a vyšli jsme za nosem. Máme za sebou přece už jen horší časy……

 

KONEC


Sdílejte článek

  1. Allegor 16 května 2010 v 21:45

     Propánajána, co to vyvedl??

    Dost možná vůbec nejlepší námět, co tady kdy padl, a ty ho odbydeš jednou povídkou? Krucinál, z tohohle šla napsat minimálně středně dlouhá novela, a byla by to neskutečná pecka, klidně bych si to i koupil. Námět je vážně perfektní a klidně bych byl schopnej uvěřit, že to patří mezi nejlepší nápady Stephena Kinga. Kdybys rozvinul děj a hlavně rozpracoval závěr, fakt to bude bomba.

Nový komentář