Být sám.
To kletba která ničí.
Být sám.
To svět ke mně křičí.
Ulice teď prázdné jsou.
A domy teskní samotou.
Pusto je a pusto bude.
Ani nevím, co mi zbude.
Život skončil. Pominul.
A já tady nezhynul.
Láska, krása, přátelství.
Zničena svou krutostí.
Teď tu sám kráčím městy.
Bez slz a bez emocí.
Záclony z oken mrtvě vlají.
Smutnou píseň mi šeptají.
"Život a smrt již nejsou tady.
Jen pusto je a bude navždy.
Ty poslední živý tvor,
věčně budeš na nohou.
Smrt je luxus, který nemáš.
Život kletbou, tu stále neznáš.
K šílenství tě dožene. Nezhubí. Pohltí tě.
A ty dále bloudit budeš.
Pomoci však nenabudeš."
To mi šeptá Pustina.
Tahle mrtvá dívčina.
Co můj život proklela.
Do nesmrtelnosti zaklela.
***
Uběhlo dvě stě, tři sta let.
Stále pustý je ten svět.
Bez života a bez krásy.
A kdesi v moři mrtvých měst,
běží s křikem šílenec.
Již dvoustý rok takhle ječí.
Hledá smrt, která již není.
Nikdy ji však nenabude.
Mrtvo je a mrtvo bude.
—Andreu Nach
Zajímavosti:
* Pustina byla napsána spontánně. Její úpravy však trvaly celý rok.
* Tato báseň byla zveřejněna na autorově maturitním plesu. V půlnočních novinách.
* Obrázek je z filmu Constantin.
Starší díla uživatele Ondřej:
Povídky:
CHARE
Cukrová vata
Toaleta
Tajemství klisny El
j eto opravdu pěkná báseň v člověku vyvolává zvlaštni pocit
VRACELA JSEM SE A ZNOVU PROCITALA NEKTERE STRANKY ALE TOTO MNE VZDY OSLOVI JE TO KRASA NA PRECTENI
Tohle a maturiťák? A já se na něm bavil a opíjel…
Poezie mi rovněž nic moc neříká a tenhle typ básní už vůbec ne, aneb dát dohromady pár vět tak, aby tvořily většinou ne příliš povedené rýmy, není zase takové umění. Ale kritizovat jistě více přísluší někomu, kdo píše básně.
pecka je to suprovy
Jak já nejsem básník, tak chválím Ondřeje…
Náhodou pěkný… a příjemná změna v kvalitativně nevyrovnané sekci horrorových povídek.
Tak též nejsem příznivcem poezie a i když to má nějakou formu a úroveň i tak mě nijak zvlášť neoslnila.
PS: Já si zmaturitního plesu pamatuju jen to, že mě spolužák budil, abych šel na odšerpování.
Krásný a tajemný, až mi z toho naskakuje husí kůže…
Poezie mi často nic neříká a toto dílo není výjimkou. Přestože báseň má atmosféru, chybí v ní veškerá básnická lehkost, je to až příliš explicitní, sorry 🙂 Zůstaň u prózy 🙂
kdybych byl s tebou ve třídě a na tom plesu, tak se jí asi nedočkám. Protože o půlnočních novinách bych už ležel pod stolem totálně na sračky