System Shock 2 (PC hra)


Originální System Shock rozhodně nebyl z komerčního hlediska neúspěch, a prodalo se ho přes 170 000 kopií. Ale když to roku 1994 bylo vydáno, hráči jí navzdory příznivým recenzím přehlíželi. Někteří ho dokonce chybně odsoudili jako pouhý klon Dooma, ačkoliv to vlastně byl potomek linie her, které udělily směr téměř všem titulům od ID Software. Jiní ji zase pustili z mysli jalo odvozené RPG viděné z pohledu první osoby, které dorazilo na nákupní regály právě po nástupu sérií Might and Magic. Pravda je, že SS tomuto tvrzení vzdorovalo, neboť si to vlastě propůjčilo prvky a motivy z různých žánrů. Přestože toto všechno bylo zpracováno naprosto správně díky kreativnímu designu, který je dnes běžnou věcí, SS byl oceněn jako jedna z nejlepších PC her všech dob opožděně. Irrational Games si dali hodně těžký úkol – vytvořit kvalitního následníka pro kultovní klasický originál. A doručili nám hru, která jak udržuje ty nejlepší rysy svého předchůdce, ale také poskytuje čerstvý, ještě neviděný zážitek.

Pobízena blížící se destrukcí planety Země, kterou má přinést zlomyslná umělá inteligence SHODAN, americká vláda přichází s jednotným národním návrhem a předepisuje omezení síle tohoto mega konglomerátu. Ale jen co vynalazenou technologii “rychlejší, než světlo”, korporační tvůrce SHODANU, TriOptium Corporation, přesvědčuje UNN k najmutí kooperativní expedice do neprozkoumaného vesmíru. Hlavní hrdina se probouzí uprostřed krize, jelikož loď, která se ujala této monumentální cesty, je z nenadání zamořena nějakou formou mimozemského života. Vaše postava také brzy zjistí, že v sobě má určité nelegální kybernetické implantáty, které dávají nadlidské schopnosti. A to bude zapotřebí k přežití těch chaotických okolností, které vás v SS2 potkají.

Ač je System Shock 2 pokračování, působí zcela originálně, protože v těch dobách bylo pramálo sci-fi RPGéček (navíc horrorových). Tohle nabízí bohatou kombinaci různých psychických sil a současný i futuristický arzenál. Zápletka se pomalu rozmotává během momentů, kdy posloucháze e-maily a vzkazy. A zatímco vhodně umístěné vzkazy v jinak realistickém prostředí jsou trochu chtěné, rovnoměrně zapadají a postupně se rozpínají v osudy většiny klíčových postav. Bohužel, tyto vzaky vlastně pouze nahrazují přímou interakci s ostatními osobami. Také zažijete hrstku nascriptovaných příběhových sekvencí zpracovaných herním enginem, a stejně tak časté, zajímavé a strašidelné zopakování předešlých událostí. Souhrně tyto vyprávěčské metody zprostředkovávají poutavý děj a tvoří děsivou atmosféru, která dělá SS2 unikátním od začátku do konce.

Podobně jako předchůdce, SS2 je first-person hra, která se jinak nedá popsat jednoduše. RPG elementy jsou hlubší, než v prvním díle, jelikož si můžete přizpůsobit počáteční atributy a schopnosti postavy a později je vylepšovat v různých směrech. Hra vypadá a obecně i působí, jako FPS, ale zmíněné RPG prvky a detailní prostředí dávají hratelnosti větší hloubku. Narozdíl od normální FPS, v SS2 je velice těžké uspět, pokud prostě zuřivě vletíte do místnosti s plánem vystřílet všechno živé. Munice je během celé hry vzácná, což vás nutí opatrně procházet temnými chodbami a nakukovat z poza rohů a hledat případnou šanci odrovnat neostražité nepřátelé. Dokonce i osamocení nepřátelé mohou být nebezpeční, a vstup do neprozkoumané místnosti často vyplaší ochranné kamery, načež zareagují legie nepřátel, kteří k vám brzy přiběhnou, aby vás dokončili. Následkem toho je pak fakt, že se mnohdy při procházení hrůzostrašných okolních prostředí bude třeba plížit, a to dokonce i během návratu do známých míst, protože nepřátelé se zde objevují náhodně na náhodných místech.

Engine pohánějící SS2 je pro takové menévrování dobře vybavné, neboť je to vlastně rozšířená verze Dark Enginu vyvinutého pro prvního Thiefa v kombinaci s lepším rozhráním a ovládáním z původního System Shocku. S pomocí tohoto enginu pak Irrational Games vytvořili hodně dobře vypadající prostředí, mlhu a světelné efekty. Nicméně, engine je méně schopný pro zobrazení postav – lidské figury vypadají spíše jako lehce roztavené základní polygonové tvary zamaskované decentními texturami. Ale protože tu je určitý určitý dějový smysl těchto nepravidelně tvarovaných bytostí a většina hry je extrémně tmavá, relativně jednoduché modely plní svůj účel dobře, i přestože nejsou tak detailní, jak se očekávalo. V závislosti na momentálních okolnostech, hudba ve hře se střídá mezi akčně svižnou a naopak atmosférickou, ale hlavně fantastické zvuky zasluhují zváštní pochvalu. Nervózní čekání ve stínech k získání určité předtuše toho, co se může stát opodál, se stane podstatnou taktikou, ať už k odhalení vzdáleného skřípajícího zvuku bezpečnostní kamery, strašidelného toulání mutantí zrůdy, nebo škádlení pomateného droida. Tohle všechno jsou jednoduše parádní záležitosti, kterými se ještě dnes může pochlubit jen málo která hra.

Jedním z nejlepších aspektů enginu pohánějící Thief byla schopnost vypočítat, jak moc hlasitá a viditelná vaše postava je a přiměla vaše nepřátelé reagovat právě podle obou elementů. Naštěstí je tohle všecho nporušené i v SS2. Nemyslete si, že můžete jen tak, jakoby nic otevřít dveře, vstoupit do místnosti, vypořádat se s obyvately této místnosti, otevřít další dveře a následně zopakovat stejný proces. Pokud jakákoliv kreatura zaslechne boj, přiběhne a připojí se do rvačky, což vás nutí opatrně vybírat své bitvy. Umělá inteligence je na vysoké úrovni – zatímco se jeden bastard snaží zotavit z útoku, čímž si pochopitelně získává vaší pozornost, ten silnějí bastard se schovává ve stínu a v nečekaném momentu na vás zaútočí (pravda, dnes je to očekávanou běžností, ačkoliv to stále mnozí vývojaří podceňují).

Dalším štěstím je, že rozhrání SS2 je dobře navrženo a dokonce skvěle pasuje k hernímu ději. Během prohledávaní inventáře si můžete udržovat pohled na herní svět a použít klávesové zkratky pro rychlé vytáhnutí vybrané zbraně, použití vybraného předmětu nebo poslechnutí zprávy. Pro snadší navigaci můžete vytáhnout poloprůhledný kompas, automapu nebo nastavit miniaturu oné mapy v rohu obrazovky. A jelikož byl hlavní hrdina obdařen kybernitickými implantáty, je poměrně logické, že má přístup k těmto věcem.

Vaše postava je na začátku vytrénována v jedné ze tří armádních odvětví – pěchota, námořnictvo nebo OSI – každá zdůrazňuje odlišné dovednosti: zbraně, technické znalosti nebo psychické síly. Ale tyto profese nepřidávají tak moc na hloubce, jak byste čekali, jelikož během hry se můžete vylepšovat v libovolných směrech, nehledě na to, co jste na začátku zvolili. Zárověn jsou obory špatně vyvážené a to hlavně z počátku, kdy jednotky vylepšující vaší postavu jsou extrémně vzácné. Je velice obtížně přežít bez sbírání houfu základních zbraní a technických znalostí a jelikož hoši od námořnictva s těmito věcmi hru začínají, hráči volící tuto profesi mají obrovskou výhodu a zároveň je pro ně hra snadší. MEzitím, mariňáci z pěchoty jsou v podstatě stejní, jako z námořnictva, pouze jsou odbaveni těch vitálních techických znalostí, no a chlápci z OSI postrádají jak zbraně, tak znalosti a ze začátku jsou srašně slabí díky postrádání předmětů pro obnovení jejich psychické energie.

  • Hratelnost – 9/10
  • Grafika – 8/10
  • Zvuk – 10/10
  • Návykovost – 8/10
Hratelnost9
Grafika8
Zvuk10
Návykovost8
Navzodry románovému zařazení a RPG elementům, hratelnost SS2 ve skutečnosti není nikterak výjmečná oproti ostatním FPS. Mnoho času strávíte bombardováním nepřátel, otevíraním krabic a dokonce i hledáním klíčů. Ale realistické prostředí, úchvatný děj a deprimující atmosféra dělá SS2 neustále efektivní. Je to smíšená hra, která efektivně smíchává prvky různých žánrů v skrz na skrz zábavnou a děsivou pařbu. Nelze nic jiného, než doporučit.
88%

Sdílejte článek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

Nový komentář