Obscure (PC hra)


Jednou z nejznámějších sérií ze survival horrorů je nepochybně Resident Evil. Některým hráčům se mohlo zdát, že Capcom překročil limit očekáváním a s RE3 nám nastavovali opakovanou kaši bez špetky inovance a s poklesem zábavy. Naštěstí si ovšem Capcom brzy uvědomili, že je čas pokročit dál a tak udělali pa pa Racoon City a nastavili nám jednu z nejlepších her vůbec – Resident Evil 4. Ta udala survival horrorům zcela nový směr stejně tak, jako se to roku 1996 povedlo jejímu klasickému předchůdci. Někteří lide ovšem stále nezaznamenávají pokrok v tomto žánru. Soudě podle Obscure, jenž je herní atavismus nazývaný jako Resident Evil na střední škole, jeho francouzští autoři z Hydravision při vývoji uvízli právě v roce 1996. Ačkoliv je tato učebnicová kopie Capcomovi klasiky poměrně zručná mýchanice všech možných žánrových klišé, test vaší trpělivosti započne druhým setkáním se zmutovaným nepřítelem a vy budete doufat, abyjste toto déja vu již nezažili.

Pokud jste již hráli nějaký survival horror, všechny věci, které Obscure nabízí, jste už viděli. Jediné doplnění mixu je zasazení děje na střední školu a obsazení několika pubescentů jakožto hlavních protagonistů, kteří působí jako krvavější verze hrdinů seriálu O.C. Hydravision tuto hru navrhli jako autentickou obnovu série RE, zahrnující zajímavý příběh, hutnou atmosféru a dokonce i kus architektury (kde jen jsem to halu s dvojtým schodištěm už viděl?). Nicméně, příběh spíše působí jako vykrádačka Rodriguezova snímku nesoucí název “Fakulta” z roku 1998 v kombinaci s ochapadlenýma příšerama z horrové tvorby Lovecrafta a zmutovanými zombie, které se zde vyskytují namísto vetřelců ze zmíněného filmu.

Tyto kreatury bez menších problémů prorazují dveřmi i stěnami právě tak, jak to dělali krasavice z originálního RE. Hratelnost je postavena na pobíhání několika místnostmi, sbírání předmětů, které mohou být zkombinovány do různých nástrojů či zbraní, hledání klíčů, aktivování tlačítek a ukládání pozic pomocí sbíratelných CD (technologický pokrok od psacích strojů z RE). Celkově vám hra zabere 6-7 hodin čistého času. To záleží na vašich zkušenostech s tímto žánrem. Tyto zkušenosti příjdou v některým situacích zvláště vhod, neboť narazíte na momenty, které jakoby z oka vypadly některým krásným momentům z her od Capcom. Například místnost s chybějící páčkou a šikmými policemi je téměř perfektní kopie jednoho puzzle, které řešil Leon v RE 2.

V této hře narazíte na pár dobře známých konceptů. Světlo je zbraň skoro stejně silná, jako pistole a baseballová pálka. Zapněte baterku nebo odstraňte trámy na oknech a můžete dokonce zabít nějaké nepřátelé. Přilepte baterku k pistoli izolepou a máte skvělou zbraň, rázem dvojnásobně silnou a ideální proti vašim protivníkům.

Ve většině případech budete hrát s někým druhým za zadkem. Dobrá věc je, že tomu druhému můžete rozkazovat, přepínat mezi oběma postavama nebo se shledat se zbytkem bandy a vybrat si pro vás perfektní dvojici z těch pěti studentů, kteří se rozhodli zůstat ve škole přesčas. Na to nezapomínejte, jelikož každá z těchto postav má své individuální schopnosti. Tak například Josh je něco jako školní reportér, tudíž může kdykoliv vyčmuchat v jakékoliv lokaci stopy a dát vám pak vědět, jestli je ještě něco možné v dané místnosti či hale udělat. Stan zase umí páčit zámky, ten se tedy hodí v situacích, kdy je třeba dostat se do nějaké zamklé místnosti. Kenny je univerzitní atlet, a tak je velmi dobrý běžec a umí taky silně udeřit. Chytrá Shannon zase vždycky poradí při řešení nějaké hádanky. A Ashley to dobře umí s pistolí.

Bohužel, žádná z těchto schopností není vážně potřebná. Jistě, Stan odemkne dveře rychleji a efektivněji než Josh, ale i ten svého dosáhne, jen to bude chtít pár vteřin navíc. Shanniny znalosti jsou více méně stejné, jako ty Joshovi, a navíc tato hra není vážně náročná na mozek, tudíž její rady nebudete potřebovat. Pouze Kenny a Ashley jsou skutečně užiteční díky jejich bojových znalostí. Se smutným srdcem ale musím přiznat, že ani tyto dvě postavy nejsou nezbytné, protože (jak už to v dobrých teen horrorech bývá – každý může kdykoliv zemřít) vlastně můžete dokončit celou hru i přesto, že se někdo z bandy odporoučí na onen svět.

Někdy ale budete na určitou situaci zcela sám. Každý ze skupiny je stereotypní děcko jdoucí na nervy. Kenny je sportovec. Josh je statečnej pitomec, kterej by ve filmech od Johna Hughese dostal každou holku. Ashley je pěkná, usmrkaná roztleskávačka. Shannon je knihomol, i přesto je sexy. Stan je vyhulenec, který používá při komunikaci typické výrazy. Po pár hodinách strávených s touto sebrankou zjistíte, že jim všem vlastně smrt přejete.

Kooperativní mód byl pro takovou hru skvělý nápad, který byl bohužel uboze zrealizován. Zapomeňte na podporu jakékoliv síťové či LANové hry. Pokud máte chuť na multiplayer, budete muset se svým kolegou sedět vedle sebe u jednoho stroje. To samo o sobě dává najevo nepopsatelné problémy. Tak například kamera. Ta se nalepí na hlavního hráče a na druhého hráče se zapomene. Ten se tedy musí buď držet blízko hlavního hráče, nebo se prostě ztratí. Jednoduše řečeno, tento mód byl vytvořen zřejmě pro PC bez jakékoliv představy o tom, jak by se to ke všem čertům krucinál mělo ve dvou hrát.

Daleko větší péče byla kladena při konverze z konzolové verze na PC. Tato péče je znát hlavně po vizuální stránce. Vzhledem k tomu tato hra vypadá skvěle. Škola možná vypadá spíše jako nemocnice nebo sanitarium než-li fungující střední, ale svůj strašidelný účel plní pěkně. S mnohýmy nýbytky se dá pohybovat, takže zde funguje i plnohodnotný 3d svět, který je dostatečně interaktivní. Animaci musím jen pochválit, obzvláště při bojových sekvencích. Pohybující se stíny snad v každé chodbě vás přiměje cítit obavy, kdy něco vyleze ze dveří poblíž. Napínavá atmosféra je dále rozšířená nevysvětlitelnými zvuky, řvaním v dálce nebo mrazící soundtrack.

  • Hratelnost – 5/10
  • Grafika – 8/10
  • Zvuk – 7/10
  • Návykovost – 6/10

+ pefektně kopíruje vzorec survival horroru, pokud vás láká old-school herní scéna
+ Stylová visuální stránka s fantastickými stínovými efekty

– Extrémně odvozené od originálního RE z roku 1996
– Otravné popisování a dabing
– Těžce nevyužitelný Co-op vzhledem k tomu, že hra nepodporuje síťovou nebo LANovou hru

Hratelnost5
Grafika8
Zvuk7
Návykovost6
Obscure nakonec není špatná hra. Dostatečně zručně, leč nestydatě vykrádá pradědečka survival horroru, ale díky tomu, že toho bylo tolik smýcháno dohromady, tato hra praktický nenabízí nic vlastního.
65%

Sdílejte článek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

Nový komentář