Před dvanácti lety se skupina zapálených vývojářů tehdy ještě ne tak známé firmy Blizzard rozhodla vyvolat z temnot pekelných strašlivou nestvůru, aby vynesla jejich firmu do nebes herního průmyslu. Nestvůra nesla název Diablo a skutečně tehdy vzbudila velký poprask a troufám si říci, že definovala nový žánr počítačových her, a to zběsilé RPG, kde hlavní známka úspěchu je co nejrychleji klikat na hrnoucí se příšery, co nejrychleji umět použít inventář a co nejrychleji zdrhat. Ale abych nepředbíhal. Pro nezasvěcené připomenu, že RPG (role playing game) je žánr počítačových her, kde hrajete za svou vlastní postavu, kterou vedete příběhem po celou dobu hraní až do konce. Je v podstatě na vás, kam půjdete, co budete dělat, jak se ke kterému problému postavíte a jak které nepřátele budete likvidovat. Neodmyslitelnou součástí RPGček jsou také zkušenostní body, které vám neustále nabíhají a jakmile dosáhnete určité úrovně, postoupíte do dalšího levelu a za odměnu získáváte pár bodů, které můžete libovolně investovat do vylepšení vaší postavy. Dalším znakem RPG jsou tuny nejrůznějších předmětů, brnění, zbraní, kouzel, lektvarů, svitků, knih, léků, drog a vůbec všeho možného i nemožného, co můžete během svého putování posbírat. Třetí typická věc pro RPG, samozřejmě ty starší – na svou postavu shlížíte z pohledu ptačí perspektivy a o veškerý její pohyb se staráte prostřednictvím myši. Kam kliknete, tam postava půjde, na co kliknete, postava sebere, otevře, nebo zaútočí. Klávesnicí si občas zpříjemníte ovládání stisknutím některé z šikovných klávesových zkratek. A teď už ke hře samotné.

Kde se vzal, tu se vzal

Silná stránka RPG byl vždy příběh. Tajemný, zapeklitý, plný zvratů, úzkosti, deprese, ale také radosti, humoru a naděje. Zdá se,  že tuto část naši milí páni z Blizzardu trošičku odflákli. Hra vám pouze během pěkné animace sdělí, že vaše království jménem Khandaras upadlo do chaosu a občanské války. Tento průšvih však není výsledkem nekonečné lidské hlouposti, ale neznámé ďábelské síly. Hra začíná ve městě Tristram, kde se fláká pouze pár posledních přeživších a také, jak se zdá, nachází se zde centrum toho všeho zla a tak je na vás, aby jste se vypravili do dungeonu staré katedrály rozplést zamotaný příběh šíleného krále, jeho syna a podivného arcibiskupa a šli odtamtud vypráskat všechny mrtvé i nemrtvé usedlíky. Cesta to bude dlouhá a nebezpečná. Nečekejte, že se mocné síly samotného ďábla jen tak zaleknou vaší hrdinské nabubřelosti, rezavého mečíku a dvou lahviček posilňujícího lektvaru, se kterými začínáte.

Vyber si svého hrdinu

Možná se vám zasteskne, že na rozdíl od novějších a rozsáhlejších RPG zde nemáte možnost navolit si atributy vašeho hrdiny se vším všudy. Základní vlastnosti každé postavy jsou vyjádřeny číselnými hodnotami u každé ze čtyř vlastností: Síla, obratnost, magie a vitalita Na výběr máte pouze tři typy postav s rozdílnými specializacemi. Můžete buď v roli chrabrého válečníka drtit své protivníky masivním mečem či sekerou (síla), nebo jako atraktivní slečna kosit mraky nepřátel svými smrtelně rychlými šípy s přesností Legolase (obratnost), nebo se stát plešatým kouzelníkem a dopřávat tak potvůrkám luxusní smrt stylem upálení, elektrické křeslo, či roztrhání vámi vyčarovaným bojovníkem (magie). Každá z postav vyžaduje jiný styl hraní a investování zkušenostních bodů do čtyř zvolených dovedností. Ť už hrajete za jakoukoliv postavu, nedoporučuji investovat body pouze do jedné dovednosti. I bojovník občas potřebuje snížit počty útočících bestií nějakým dálkovým kouzlem, než ty přeživší rozseká na maděru. Taktéž se kouzelníkovi vyplatí umět si poradit mečem s těmi protivníky, kteří přežijí smršť kouzel, jež na ně vyslal. Střelkyně je zlatá střední cesta, kde budete kosit nepřátele svým lukem stejně tak dobře jako si pomáhat kouzelnou mocí. Takže vyberte a vzhůru do města Tristram.

Všude dobře, doma nejlíp

Město Tristram bude také jediné vaše spojení s pozemským, démony nezamořeným světem. Z podzemního pekla se nahoru můžete dostat dvěma způsoby: Buď klasickou cestou po schodech nahoru (takové schody přímo do města se však nacházejí pouze v prvním, pátém, devátém a třináctém levelu, jinak byste museli zdlouhavě prolézat předešlými levely stále nahoru a nahoru), nebo obvyklejší cestou – pomocí nenáročného kouzla, které před vámi otevře portál, přes který se dostanete přímo do města. A portálem budete lézt často. Do města na povrch se budete vracet každou chvíli, aby jste si občas pokecali se zdejšími postavami, nechali se vyléčit u místního lékaře Pepina, koupili nějakou tu sekyru u zdejšího kováře, nebo si šli pro trochu magie za sexy čarodějnicí odvedle. Tyto postavy plní v devadesáti procentech funkci obchodníků, u kterých budete nakupovat drahocenné ( a také poněkud předražené) vybavení a prodávat jim vaše ukořistěné poklady. Občas vás některá z postav poprosí o něco speciálního, co během svého putování podzemím určitě naleznete. Po splnění takového questu vás nemine cenná odměna v podobě kouzelného prstenu či nějaké speciální zbraně.

Hrr na ně!

Postavu máme, za svých sto babek jsme koupili nějakou tu nejobyčejnější čepici, aby jsme se cítili alespoň trochu bezpečněji a je na čase pevně si připnout pleny Huggies či Pempers a sestoupit do dungeonu. První, co postřehnete, je změna hudby. Melodické rytmy z městské části jsou nahrazeny chladnou mrazící hudbou, která vám vdechne tu správnou atmosféru. Ještě než se přiřítí první nepřátelé, je na čase si trochu projít herní systém. Vaší alfou a omegou se stanou dvě kádě. Ta vlevo se symbolem ďábla je naplněná červenou tekutinou a představuje hodnotu vašeho momentálního zdraví. Když hladina tekutiny klesne na nulu, jste mrtví a nepomůže vám ani svěcená voda. Naštěstí disponujete něčím lepším – elixírem zdraví. Jsou to malé lahvičky naplněné zářivě červenou tekutinou. Klepnutím na levou myší tlapičku vyprázdníte jednu lahvičku této tekutiny a ta vám přidá buď třetinu celkového zdraví (malá), nebo vám káď naplní až po okraj (velká). Tyto lahvičky budete buď objevovat v podzemí, nebo je můžete koupit ve městě u Pepina, který jich má nekonečné zásoby. Jal už to tak bývá, ani Pepin se příliš nesnaží co nejvíce vám usnadnit záchranu království a za každou malou lahvičku vám naúčtuje padesát zlatých (za velkou potom 150). Druhá káď se symbolem anděla je naplněná temně modrou tekutinou a představuje hodnotu vaší many. Mana je kouzelná moc, kterou spotřebováváte používáním naučených kouzel. Pokud hrajete za kouzelníka, bude pro vás jistě velmi cenná. Stejně jako hodnotu zdraví můžete hodnotu many doplňovat pitím elixírů, který je tentokrát zářivě modrý a seženete jej u čarodějky. Pak jsou tu ještě lahvičky naplněné žlutým elixírem, který vám přidá stejnou hodnotu many i zdraví zároveň a to buď třetinu (malá lahvička), nebo obě kádě doplní na maximum (velká lahvička).

Všechny lahvičky, společně s dalším vybavením budete skladovat ve svém inventáři, který není zase tak rozsáhlý, jaks e vám na začátku bude zdát. Seberete dva štíty, luk, nějaký ten meč, pár lahviček a svitků a máte plno. Pro lahvičky máte ještě naštěstí volných deset slotů, na které vidíte neustále. Stisknutím příslušného čísla na numerické klávesnici se vám lahvička v případě potřeby okamžitě použije a doplní vám zdraví či manu bez nutnosti na ni klikat myší, což je velice praktické a ve zmatených bojích vám hodně pomůže.

Hra se ovládá velmi snadno. Postava půjde tam, kam kliknete, praští/zastřelí tu příšeru, na kterou kliknete levým tlačítkem a pravým tlačítkem zase vysíláte kouzla. Toť vše. Lučišníci využijí levé klávesy Shift, jejíž přidržení zasekne postavu na místě a můžete v klidu střílet, aniž byste se museli obávat, že kliknete těsně vedle potvory a postava se tím směrem vydá, místo toho, aby střílela.  Když se na vás vyřítí první chlapíci, pravděpodobně se zaleknete jejich množství. Ano, je jich skutečně hodně a hrnou se na vás všichni najednou. Brzy zjistíte, že jejich likvidace není zase tak složitá jak by se mohlo zdát. První nepřátelé jsou poněkud slabí a rozpadnou se vám před očima po jediném úderu meče. V prvních levelech nebudete mít za válečníka, nebo zlodějku příliš velké problémy s ničením svých nepřátel. S kouzelníkem se trochu zapotíte hned na samém začátku, ale po naučení několika nových kouzel a postupem do vyšších levelů se karta náhle obrací a ze slabého kouzelníka se náhle stává nejsilnější postava ve hře, zatímco kdysi suverénní válečník začne mít problémy. Za každou s postav však můžete zvládnout i mnohem silnější protivníky, když se nebudete bezhlavě hrnout přímo do jejich středu. Otevřete jedny z dveří a zasáhne vás sprška šípů od dvaceti kreatur, stojících opodál. Nač se probíjet k nim a poté je postupně likvidovat za cenu mnoha červených lahviček, když můžete pohodlně z krytu vykouzlit ohnivou stěnu a všech dvacet potvor poslat bez újmy zpět do pekla? Těchto příležitostí se vám naskytne spousta a je jen na vás, zda jich využijete, či ne.

Koukni mámo, žádní kamarádi

Během vašeho putování podzemím budete narážet na rozmanitou ďábelskou faunu v závislosti na tom, jak daleko se ve hře nacházíte. Levelů je ve hře celkem šestnáct a jsou rozmístěny do čtyř lokací. První čtyři levely představují rozsáhlý a členitý dungeon pod katedrálou, kde se budete potýkat především s kostlivci, téměř neškodnými zombíky, skřety, občas s nějakým tím netopýrem nebo malými podivnými stvořenými, které pobíhají po čtyřech a jsou vzteklejší než ratlíci. V pátém až osmém levelu se ocitnete ve smrdutých katakombách, kde budete zprvu zděšeni zcela jinou skupinou monster, které jsou o poznání nebezpečnější, než jejich slabší kolegové nahoře v dungoenu. Setkáte se tu se slizkými stvůrami, které mizí a objevují se vám v zádech, s nestvůrami s kozlí hlavou jejichž tělo připomíná Arnolda Schwarzeneggera, s magmatickými démony, chrlícími žhavé koule, s kamennými démony nebo rohatými obludami, které nejvíc ze všeho připomínají kyklopy ze Sindibáda. Tato část hry se však ještě dá zvládnout. Skutečné problémy nastanou až v devátém levelu, kde se ocitnete v jeskyních plných lávových ostrůvků. Toto romantické místo je však zamořeno skutečnými potvorami, které už neútočí jen na blízko, ale jsou velmi nebezpeční i na dálku, což zaryté válečníky – rubače nepotěší. Setkáte se tu s rohatými ještěry, chrlícími blesky, s opravdu hnusnými potvorami a připomínající psy zkříženými s vetřelcem, kteří po vás plivou koule plné kyseliny a když je zabijete, nedoporučuji šlapat po jejich kyselinových mrtvolách. Dále zde potkáte démony chrlící oheň a skupiny hnusných bestií podobné krevetám, které jsou z počátku hodně slabé, ale v pozdějších levelech se budete modlit, aby jste se s nimi nesetkali. V poslední části hry, začínající dvanáctým levelem, kde se ocitnete snad už v samotném pekle, budete mít tu čest s velice odolnými rytíři, Sukubami a temnými mágy, kteří se neustále teleportují a metají po vás ohnivé koule. Každý jmenovaný typ nepřátel má navíc ještě své další čtyři zástupce rozlišené většinou barvou, kteří se liší silou útoku a imunitou vůči vašim zbraním. Na každou z těchto potvor samozřejmě platí něco jiného. Univerzálním faktorem je oheň, který budete používat velmi často a který většinu z vašich nepřátel spálí na prach. Jen na ohnivé potvory budete muset vymyslet něco jiného, ideální jsou elektrické útoky. Co se týče bossů, občas narazíte na skupinku stejných potvor, mezi nimiž se pohybuje jedna obzvláště silná a odolná, většinou označená světélkující barvou. Za zabití této potvůrky obdržíte odměnu v podobě speciálního předmětu nebo prstenu. Samostatnou kapitolu poté tvoří čtyři obludy, které převyšují všechny ostatní. Diabla a temného kouzelníka Lazaruse potkáte až v pekle, zatímco Krále koster potkáte ve třetím a Butchera ve druhém levelu. Já si nejvíce zamiloval právě Butchera, který je na tak brzkou fázi hry opravdu smrtící protivník a jeho likvidace vyžaduje určitou rafinovanost. Po otevření jeho místnosti vás uvítá nádhernou hláškou „ Ahh, fresh meat!“.

Harampádí sem, harampádí tam

Ke každému RPG patří posedlost sháněním nových a nových předmětů a Diablio vám jich nabízí měrou vrchovatou. Na vaši postavu si můžete navléct brnění, na hlavu narazit helmu, do jedné ruky čapnout štít, do druhé meč (luk, sekera a hůl jsou samozřejmě obouruční zbraně) a na každou ruku přihodit jeden prsten + amulet na krk. Postupně budete v podzemí nalézat celou řadu lepších a lepších mečů, seker, brnění, štítů, čepicí a helmic, luků a kouzelných holí, přičemž ty lepší a lepší vyžadují stále lepší a lepší schopnosti vaší postavy, takže se vám nezřídka stane, že seberete například luk, který bude mít sytě červenou barvu ( hra vám jej nedovolí vzít do ruky pro nedostatek některé z vašich schopností). Jak už tot ak bývá, sekery a meče vyžadují vysokou hodnotu síly, na používání luků potřebujete obratnost a hrátky s kouzelnými holemi vám hra dovolí pouze, pokud disponujete dostatečnou schopností magie. Tyto válečné předměty se dělí do dvou skupin. Většinou budete nalézat běžné kusy tohoto bojového repertoáru, ale občas objevíte nebo vybojujete předmět, který je kouzelný. Od obyčejného jej poznáte podle barvy informačního písma, které je u obyčejných předmětů bílé, u kouzelného je však modré. Ve valné většině budete používat právě kouzelné předměty, protože bonusy, které vám poskytují, jsou velmi užitečným pomocníkem v boji o přežití. Nač okolo sebe mlátit obyčejným mečem, když si do pracek můžete strčit sice úplně stejný typ meče, jehož kouzelné vlastnosti vám však zvětší kupříkladu hodnotu síly o deset bodů? Můžete si tak znatelně vylepšit postavu nošením kouzelného brnění a helmy a používání kouzelných zbraní, jež vám dokáží vylepšit téměř všechno od zvětšení dovednostních bodů přes odolnost vůči ohni a magii až po rychlost útoku nebo zvětšení jeho síly až o devadesát procent. Pozor však! Tyto kouzelné předměty mají sice nesrovnatelně větší hodnotu než jejich obyčejnější kopie, ale jsou vám k ničemu, pokud neidentifikujete jejich kouzelné vlastnosti. Potřebujete proto svitek s kouzlem Identify, které odhalí kouzelnou moc předmětů a až poté můžete jejich moci využívat a prodávat je za jejich skutečnou cenu. Těchto svitků je však velmi málo a proto si dobře rozmyslete, které předměty se rozhodnete identifikovat, aby se vám nestalo, že budete mít hromadu skvělého kouzelného vybavení a bude vám k ničemu, protože jste své identifikovací svitky spotřebovali na každou rezavou blbinu s kouzelnými vlastnostmi. O své vybavení se také musíte dobře starat, neboť všechny předměty počínaje helmicemi, brněním, luky, meči atd. jsou zničitelné a pokud jejich použitelnost necháte klesnout až na minimum, zbraň zmizí. Naštěstí je tu kovář, který vám za poplatek zbraně opět vrátí jako nové. Stejné je to s kouzelnými holemi, se kterými sice jedno určité kouzlo můžete metat bez úbytku many, ale každá hůl má těchto kouzel omezenou kapacitu, kterou si u čarodějnice musíte nechat doplnit.

Čáry máry fuk

Stejně důležité jako zbraně (ne-li důležitější) bude pro vás vaše kouzelná moc. Zaklínadla můžete ve hře provádět třemi možnými způsoby. Jednak jsou to svitky, které můžete nakoupit u čarodějky, nebo nalézat všude možně v podzemí. Symbol kouzla ze svitku má jasně červenou barvu. Pokud máte dostatek schopnosti magie, můžete svitek použít a provést příslušné kouzlo bez úbytku many. Tím svitek spotřebujete a pokud nemáte žádné další k tomuto kouzlu, nemůžete jej provést, dokud se kouzlo nenaučíte, nebo nenajdete další svitek. Některá kouzla se ve hře nacházejí pouze na svitcích (nedá se je naučit) , jako například svitek kouzla Identify. Dále tu máme knihy, jejichž přečtení vám do nabídky přidá nově naučené kouzlo s modrým symbolem, které už nikdy nezmizí a budete jej moci používat celou hru. Jeho použití vám však spotřebovává manu. Knih budete nalézat hodně a pokud budete mít dostatek magie k naučení jejích kouzla, okamžitě ji použijte. Pokud naleznete knihu, jejíž kouzlo jste se už naučili, knihu nezahazujte a taktéž ji použijte. Vaše naučené kouzlo postoupí na další level a bude způsobovat více škod a spotřebovávat méně many. Například kniha, povyšující vaše kouzlo na desátý level, už bude požadovat za odhalení svého tajemství vysoký level vaší schopnosti magie. Třetí způsob používání kouzel využijí zřejmě jen postavy čaroděje. Jsou to kouzelné hole, které zde pochopitelně nejsou od toho, aby se jimi jen máchalo. Jsou tu sice i takové, ale doporučuji vyhledávat pouze ty, se kterými budete moci provádět některé kouzlo. To je označeno oranžovým symbolem a můžete jej chrlit tak dlouho, dokud kapacitu hole nespotřebujete a nebudete ji muset nechat nabít u čarodějnice. Pokud máte hůl s vhodným kouzlem, hodí se na masovou likvidaci na konkrétní kouzlo citlivých nepřátel. Kouzel si užijete až až. O těch nejjednodušších (identifikace, vyléčení, ohnivá koule, svatá střela, roj blesků, portál do města, teleport na náhodné místo v okolí nebo ohnivý dech) přes ty silnější a velmi užitečné (ohnivá stěna či vlna, blesková smršť, ohnivý kamikaze muž, dračí hlavy chrlící oheň, telekineze, silové pole okolo vás nebo manový štít) až po ty opravdu složité (zkamenění, teleport, vykouzlení Golema, ducha, ohnivé výbušné střely, krvavé hvězdy nebo masového kouzla Apocalypse). Některá kouzla jsem během svého hraní využíval neustále (portál, ohnivá stěna, ohnivá vlna, ohnivá koule, bleskové útoky) a některé našly uplatnění v pozdějších fázích hry (ohnivá výbušná střela, Golem, krvavá hvězda) a některé jsou dokonce nepoužíval vůbec (ohnivý muž, manový štít, duch, teleporty). Nicméně je jen na vás, jaký styl hry zvolíte. Každé kouzlo jinak účinkuje na různé typy nepřátel. Zatímco magmatického panáka nesložíte ani dvaceti ohnivými koulemi, stačí jeden dva elektrické proudy a máte po starostech.

Pařím, paříš, paříme

Diablo navíc nabízí jedinečnou možnost zahrát si celé dobrodružství s několika kamarády prostřednictvím domácí sítě LAN přes jednoduchý protokol IPX nebo po internetu. Musím konstatovat, že tuto část vyřešili vývojáři taktéž na jedničku s hvězdičkou. Spojení je naprosto bezproblémové a rychlé, boje nejsou zmatené a herní zážitek značně umocněn. Když některý z vašich parťáků zemře, neznamená to nutně konec a nemusíte vztekle mlátit do klávesnice, nýbrž stačí najít jen speciální svitek s oživovacím kouzlem, které vašeho kaamráda přivede znovu k životu. Zamrzí jen to, že vzhledem k délce hry je téměř nemožné ji dohrát na jeden zátah a multiplayer pochopitelně nenabízí možnost SAVE. Tedy alespoň já si toho nevšiml.

Skvělá zábava v 256ti barvách

Jak už jsem se zmínil. Hraje stará už skoro dvanáct let. Tudíž nemůžeme čekat grafické orgie, které nám nabízejí dnešní klikací RPG, vycházející z Diabla. Hra běží v rozlišení 640×480 a více než 256 barev nečekejte. A znovu se ptám, kolik zmlsaných usmrkanců, kteří jsou sotva o několik let starší než tato hra, nad touto klasikou ohrne nos kvůli slabému rozlišení a na dnešní dobu už zapomenuté grafice. No a co? Nejde ve hře hlavně o zábavu? Grafika však vůbec není ošklivá. Textury jsou detailní a barevná paleta naprosto dostačující. Mně osobně se na hru velmi dobře koukalo i po těch letech, kdy jsem se rozhodl znovu okusit její unikátní atmosféru. Ačkoli je dnes už na světě spousta  lepších RPG (pro mě nic lepšího, než série Fallout prostě neexistuje), tato hra je definice žánru, který dnes zdobí hry jako Dungeon Siege, Sacred, Titan Quest a mnoho dalších. Pokud vám nevadí starší vizuální stránka hry, jejíž požadavky se pohybují někde kolem šedesáti MHz a 16MB RAM, směle si můžete na oficiálních stránkách stáhnout demo a vyzkoušet si toto jedinečné gotické dobrodružství, které krom klikacích orgií nabízí nefalšovanou hororovou atmosféru, na kterou budete ještě mnoho let vzpomínat.