V některých kruzích je stále přetrvávající spor o potenciální umělecké hodnotě ve hrách. Jedna strana argumentuje, že hry jsou pouhé bezmyšlenkovité kratochvíle a odchylka rušící vaší každodenní nudu. Druhá strana si myslí, že hry mohou být více – že mohou kombinovat hratelnost s vysokými produkčními hodnotami k vytvoření vizuálního a mozkového zážitku podobného interaktivnímu filmu. Série Metal Gear Solid je pravděpodobně nejznámějším příkladem tohoto fenoménu a v CT3, Capcom nám poskytl hru s podobnými záměry. Herní filmečky, jak prerenderované, tak i real-time, zrežíroval Kinji Fukasaku a měl na celkový dojem pak ukázkový vliv. Bohužel, filmová část CT3 je silnější, než hraní samotné, a výsledkem pak je hra, kterou budete chtít dokončit více pro svůj děj, než pro všechnu tu zábavu, kterou hraní zaručuje.

Předešlé dva díly CT byly kriticky pomluvené point and click adventury vydané pouze pro Playstation. CT3 však zahazuje tento staromódní ovládací mechanismus, který nikdy moc dobře nefungoval s konzolovým ovladačem, a zaměnil jej za příslušnější schéma stylu Resident Evil. Hrajete za Alyssu Hamilton, britskou puberťačku, která je daleko od domova a nastupuje do školy. Alyssa dostává úzkostný vzkaz od své matky, ve kterém jí matka vyřizuje, aby se pro své vlastní bezpečí okamžitě někam schovala a za každou cenu se vyhýbala jejich rodinnému domu. Jak by každý poslušný teenager učinil, Alyssa jde přímo domů hledat svou matku, načež je strčena do zlověstného, nadpozemského děje, zahrnující starověké duchy a rozpětí několika časových period v Londýně. Příběh CT3 je překvapivě zajímavý a je vám dáno dostatek dějových detailů k tomu, aby byla inspirace k hraní udržovaná.

CT3 je v podstatě survival horror, ale tak nějak vybočuje ze standardního vzorce zasazeného Resident Evil a Silent Hill sérií. Hra je rozdělena do kapitol a každá kapitola kromě té první obsahuje brutálního sériového vraha na svobodě, se kterým se musíte vypořádat. Například druhá kapitola vás hází do ulic Londýna druhé světové války a zaúkoluje vás zastavením jistého šílence s obřím kladivem. Abyste tyto sadisty zastavili, musíte vždy splnit jistý druh úkolu, který často zahrnuje pomáhaní duchům obětí těchto vrahů při hledání míru a pokoje tím, že prostě sbíráte předměty a řešíte základní hádanky. Tak kupříkladu, duch malé holčičky zavražděné zmíněným řádícím kladivounem najde svůj klid jedině až tehdy, kdy ji přinesete přívěsek, který ji za života daroval její otec. Po splnění úkolu v každé kapitole pak vstoupíte do boje proti aktuálnímu zlosynu.

Jakožto čtrnáctiletá školačka, umíte si sami jistě představit, že Alyssa nejspíš nemá takovou zbrojní sílu, jako dejme tomu Jill z Resident Evil. A mladá dívka v katolické školní uniformně masakrující zombíky s brokovnicí by vskutku bylo absurdní. To tady ale není ani nutné, neboť narozdíl od jiných her tohoto typu, v CT3 nelze vážně mluvit o nějakém bojování. Nejsou zde žádní běžní nepřátelé, pouze nepokojní duchové zesnulých občanů. Jediný hmatatelný nepřítel v každé kapitole je onen vrahoun, před kterým se snažíte utéct, a vypořádaváte se s nimi schovávaním nebo odlišným využitím okolního prostředí. Alyssa u sebe má sklenici svěcené vody, kterou může použít proti duchům i vrahům k jejich chvilkovému zamrznutí, nicméně duchů se zbaví pouze splněním daného úkolu a zařízením klidu jejich duši a s vrahy lze bojovat až po výpomoci duchům. Namísto standardního ukazatele zdraví tu máme ukazatel paniky, který roste s každým pronásledováním duchy nebo zabijákem. Jakmile se tento ukazatel naplní, Alyssa začne zakopávat, zamrzávat strachem a všeobecně se stane těžko ovladatelnou. Pokud se v takový moment budete moct dostatečně dlouho schovávat, uklidní se a vy budete moct pokračovat v hraní. Nicméně během paniky je jediný úder od nepřítele fatální.

Tento hratelnostní model zní zábavně v teorii, a někdy také je. V ostatních případech to však bývá až šíleně frustrující. Zabijáci jsou často hodně blízko za vašim zadkem – orpavdu až moc často – a uvědomit si, co je třeba udělat dál, bývá skutečně obtížné, když se nepřetržitě snažíte najít místo, kam se schovat a ztratit se tak útočníkovi. Samozřejmě, je to nutné pro hratelnost, ale to to nedělá nikterak více uvěřitelné. Umělá inteligence taky může být velmi potrhlá – občas se může stát, že se někam zalezete schovat přímo před vrahovýma očima a on začne bezvládně procházet místností a hledat vás, jakoby vás neviděl se schovávat. A nakonec, samotné duely s těmito vrahy alias bossy jsou často také pěkně otravné. Jste ozbrojeni duchovním lukem a šípy a ony šípy je třeba nabíjet, aby způsobila nepříteli co možná největší bolest. Během tohoto nabíjení je Alyssa ovšem zcela nehybná a není možné dokonce ani změnit místo zamíření, jakmile jste již začli nabíjet, což vás dělá naprosto snadným cílem pro útok. Někdy je tato hra prostě zábavná, jindy není – hratelnost mohla být oblečena do blýskavějšího kabátu, ale přinejmenším má dobrý nápad.

CT3 je vhodně temná a náladová hra. Všechna prostředí jsou velmi omšelá a pochmurná a dosahují nedosažitelné kvality autentičnosti – to znamená, že například v onom zbombardovaném Londýně čtyřicátých let se doopravdy cítíte, jakoby jste se skutečně plazili jeho vlhkými ulicemi. Modely postav (kterých je docela málo) vypadají dobře a jsou solidně zanimované. Moc hudby pro tuto hru nebylo složeno, nicméně každá kapitola má dychtivý kousek, který se spouští pokaždé, kdy vás začne vrah pronásledovat. CT3 vás neohromí svými smyslovými stimuly, ale každopádně odvádí svou práci zdatně a průběhem hrou to začne být pěkně děsivé.

Jak jsem nakousl dřívě, filmečky v této hře zasluhují zvláštní zmínku. Prostě a jednoduše se řadí mezi to nejlepší, co se dá vidět v jakékoliv hře. Dabing je vhodně britský a obecně odvádí dabéři svou práci dobře, a animátoři ukázali jedno z nejlepších využití Motion Capture systému všech dob. Také je očividné, že scény byly osvětleny, zarámovany a odměřeny veteránským filmovým režisérem, protože hrají přesně tak, jako film. Je opravdu vzácné vidět takovou úroveň cinematického citu ve hře a je jen štěstí, že úctyhodný Fukasaku stihl vložit do nového substrátu svůj talent ještě před svou smrtí. Příběh a filmečky jsou pak dostatečně silné na zastínění těch několika hratelnostních chyb a pobízejí vás tak hrát dál až do konce.

Poslední poznámka: CT3 je až rušivě násilná. Tohle není ten residentevilovský druh násilí, kdy rozstřelujete zombíkům hlavy; spíše je to násilí realistické a trochu znepokojivé. Jedna scéna zobrazuje zabíjáka ovládající kladivo tlučícího do mladé dívky až do její smrti, zatímco jiná scéna má vraha vydloubávajícího oči jednoho muže a následně vrhajícího jeho postarší matku do sudu s kyselinou. Není to doopravdy o nic horší než to, co můžete vidět v béčkovitém slasheru, nicméně herní osobité zacházení s násilím jej dělá psychicky náročnějším. M rating (nad 17 let) je zcela oprávněný.

• Hratelnost – 7/10
• Grafika – 7/10
• Zvuk – 7/10
• Návykovost – 9/10