Režie: Misty Talley
Rok výroby: 2015
Délka: 86 min
Země: USA
Alternativní název: Shark Island

Hrají:
Cassie Steele … (Amber Steele)
Sloane Coe … (Sophie Steele)
Becky Andrews … (Bridgette)
Laura Cayouette … (Dr. Palmer)
Ross Britz … (Jenner Branton)
Jason London … (Maxwell Cage)
… a další

Po náročné směně v baru se Jenner rozhodne, že je načase dát si chvíli zaslouženou pauzu a na pár dní zavřít. Hodlá vzít svou přítelkyni, její sestru a pohlednou servírku Bridgette na víkendový pobyt na jeden z malých ostrovů. Nejde sice o nějak zvlášť frekventované středisko, ale malá pláž, trocha alkoholu a dobrá nálada postačí. Jenže hned po příjezdu dojde k tragédii. Na pláži je nalezeno tělo mrtvého žraloka, který však náhle ožije a Jennera sežere přímo před očima dívek. Zprvu nikdo nechápe, co se děje, ale když začnou umírat další lidé, z nichž se někteří zanedlouho promění v zombie a na scéně se objeví neohrožený Maxwell Cage, dostane se dívkám šokující odpovědi. V nedaleké výzkumné laboratoři se týmu vědců podařilo vytvořit smrtící infekci, která dokáže z lidí i zvířat udělat nemrtvé stroje na zabíjení.

Již samotný název filmu ke mně vysílal signál, že tohle bude další nefalšovaná céčková podívaná. Opravdu nic jsem si od toho nesliboval a vzhledem k nízkému hodnocení na internetu jsem do toho šel jen s velkým sebezapřením. Poslední dva dny jsem ovšem dostal chuť na pár těchto animal braků, takže jsem se pohodlně usadil k monitoru s pivem v ruce a nechal uplynout něco přes osmdesát minut svého života. Přiznám se však, že toho nakonec ani nelituji. Viděl jsem už i horší filmy, než je tento.

Nad logikou scénáře je potřeba mávnout rukou hned po úvodní scéně v baru, což je ovšem klasická šablona těchto céček. Pohledné dívky a především představitelka Bridgette upoutaly mou pozornost natolik, že jsem si dokonce užíval i klasicky špatné digitální efekty. Vše se totiž nese v dosti humorném duchu a myslím si, že to byl i tvůrčí záměr. Většina úmrtí je totiž dost komická, ale na obranu musím říct, že se zde počtem obětí opravdu nešetřilo. Cákance krve, lidské údy i gumové gore – to vše zde samozřejmě nesmí chybět.

Dost mi ovšem vadily herecké výkony většiny zúčastněných a hlavně jejich bez emoční projev. Občas někdo zařval, ale skutečnou hrůzu v očích jste tu neviděli snad u nikoho. Chladnost hlavní hrdinky i přesto, že přišla o své blízké, byla strašně nepřirozená. Tento prvek lze však vidět u většiny vedlejších postav. Stačí jedno hovínko ve veřejném bazénu a je z toho větší povyk, než když na ně vyskočil nemrtvý žralok.