Český název: Všichni do jednoho
Režie: Karel Žalud
Rok výroby: 2004
Délka: 105 min
Země: ČR
Hrají:
Miroslav Kolář … (Vladimír)
Alice Šnirychová … (Renáta)
Kateřina Janečková … (Kamila)
Miroslav Vrba … (Bautner)
Radek Zima … (Pavel)
Karel Zima … (Petr)
Máte rádi reality-show? Tento fenomén před několika lety dorazil i k nám do Česka a nutno podotknout, že úspěšně. Většinou jde o uzavření skupiny lidí do jednoho prostoru a jejich následné sledování pomocí kamer. Roku 2004 se toto téma pokusil ve své prvotině zpracovat podle vlastního scénáře Karel Žalud. Zaměřil se na stiiné stránky této „zábavy“ – ponorkovou nemoc, beznaděj, paranoidní představy a konflikty jednotlivých soutěžících.
Ti nejsou zavřeni v luxusní vile, ale v prachobyčejném sklepení. Nemají zde výřivku, bazén, nemají dokonce ani denní světlo. A v této díře musejí spolu vydržet měsíc, chtějí-li získat milion korun pro každého. Jak ale divák tuší, vše nepůjde podle plánu.
Především bych chtěl podotknout, že Všichni do jednoho si označení horor (jak ho tituluje csfd) příliš nezaslouží, přesto si ho dovolím na naších stránkách zveřejnit. Zaprvé je to netradiční záležitost, která si zasluhuje trochu pozornosti a pak je toto drama „vycpáno“ skličující atmosférou jedné místnosti a oním psychologickým rozkladem postav. Předchozí věta prozrazuje, že autor není úplný lempl. Dokonce zná základní principy dobrého filmu a i přes nulový rozpočet se jednoduše snaží.
Soutěžící spolu tvoří jakousi „rodinu“. Všechno řeší spolu, problémy vyvolává až představa, že někdo mezi nimi je tajný agent, jenž přijímá pokyny od produkce a dělá neplechu (schovává jídlo či některé předměty). Už tady se projevuje jistý psychický nátlak, kterou si skupina vytváří vůči jedinci. A to je teprve začátek. Zajímavé bylo sledovat, jak si režisér poradí s herci. Měli by vůbec hrát, když jsou v reality show? Nakonec zřejmě zvolil kompromis a tento tah mu nelze zazlívat, byť mnohokrát se dialogy zdají být příliš „filmové“. No ale, díváme se přece na film, tak co.
Dobře si tvůrci vedou i v tom, že se i na tak malém place pořád něco děje. I tak se ovšem zdá být oněch 105 minut trochu přepálených. Ona je sice do filmu vměstnána hromada dní, ale divák (podobně jako hrdinové) nemá žádný pojem o časovém rozpětí mezi dny, což byl možná záměr. Trochu nepatřičně bohužel působí i závěrečný psychologický teror, kdy se již všichni snaží vymanit ze sklepení ven a z úst jedné soutěžící se linou představy o konci světa „tam nahoře“.
Hudba se objevuje sporadicky, ve výsledku nemá na film valnější účinek. Když ovšem vezmeme v potaz podmínky, za jakých byl snímek stvořen (pár týdnů na natáčení, herci prý nedostali zaplaceno atd. – snad to není výmysl), nezbývá než alespoň tímto způsobem na jeho existenci upozornit.
Nebýt toho, že jsem na tento film narazil úplnou náhodou v jedné výprodeji DVD, asi bych se k němu ani nikdy nedostal. Matně si vzpomínám na období, kdy jsem si o něm přečetl jednu recenzi, ale nikterak mě obsah filmu nezaujal, protože reality show typu Vyvolení nebo Big Brother jsem nikdy moc nemusel. Nakonec jsem se však přece jenom odhodlal si film pustit a ani toho moc nelituju. Vlastně jsem od něj absolutně nic nečekal zvláště když jsem se dozvěděl, že režisér Žalud s ním nikterak závratně stejně neprorazil a o můj oblíbený hororový žánr se o to otírá jen velice okrajově. Byla velká škoda, že neměl dost prostředků film uvést ještě před všemi těmi reality show u nás. Možná by se na jeho dílo dívali lidi trochu jinak.
Menší rozpočet byl sice citelně znát i vidět na první pohled, ale v mých očích tento film nedopadl vůbec katastrofálně, jak o něm mnozí mluví. Jen ta stopáž byla zbytečně přemrštěná (zkrátit tak na přijatelných 80 minut a mohlo být vše OK.) a dle mého to bylo zbytečně moc ukecané. Hlavně když některé dialogy mi doslova lezli na nervy (to samé platí i o některých postavách). Každopádně v podobných pořad se stejně většinou objevuje výběr nejrůznějších retardů a exotů – takže to bylo vlastně v pořádku. Asi nejvíc mi vadila všudypřítomná zdlouhavost „všeho“, místo toho, aby se tu vybudovala pořádná atmosféra. A toho šlo docílit i s malým obnosem. Leč bohužel se tak stalo, až skoro na samotném konci. Ten se mi líbil asi nejvíc ze všeho. 50%