Voces (2020)


Český název: Hlasy
Režie: Angel Gómez Hernández
Rok výroby: 2020
Délka: 97 min
Země: Španělsko
Alternativní název: Don‘t Listen

Hrají:
Rodolfo Sancho … (Daniel)
Belén Fabra … (Sara)
Lucas Blas … (Eric)
Rámon Barea … (Germán)
Ana Fernández … (Ruth)
Nerea Barros … (Sofia)
… a další

 

Když v úvodu recenze zazní, že se rodina přestěhuje do nového domu a začnou trable, vyskočí na vás slovo klišé tak náhle, že nemusíte být ani skalní horrorista. Hlasy rozhodně nejsou originální. Když divák už ve třetí minutě sleduje chlapečka hovořícího s psycholožkou o svém imaginárním příteli a přitom si maluje děsivé obrázky, znuděně zívnete.

Naštěstí hlava rodiny (Daniel), jeho žena (Sara) a potomek (Eric) mají za sebou tvůrce, kteří svou verzi strašidelného domu dokáží prodat. Omšelá zápletka sice tedy může zpočátku nudit, naštěstí se pak dostane do otáček a doběhne do důstojného konce. Hlasy jsou ze Španělska a znovu se potvrzuje, že evropská říznost stále působí svěže. Především způsob, jakým je zde zacházeno s hlavními postavami, je v příjemném kontrastu s běžným mainstreamem.

Co snímku také nelze upřít, je hezký audiovizuál. Rozkošně tlumené barvy, pěkná kompozice obrazu, hra stínů a padnoucí hudební podkres rozhodně zvedají celkové dojmy. Navíc se mi líbí rozumná stopáž, která má tempo. V jiných filmech se například exorcisté dlouze modlí, věší se všelijakými kříži a růženci, oblékají se do hábitů, připravují svěcenou vodu. A tady? Dojede chlápek se svou dcerou, vezmou si baterku a už si to hrnou po celém obydlí. Bravo!

To, že zakopaný pes je ukryt někde v minulosti, je jasné. Hlasy se opírají o inkviziční procesy ze své neslavné historie, proč se však tajemné zlo mstí na nevinných, není úplně zřejmé. Exorcista však má po ruce několik příruček o zlu, které předává jak nám, tak své půvabné dcerce.

Co zamrzí nejvíc je absence lepšího strašení. Cítím, že režisér Angel Gómez Hernández by moc chtěl být novým Jamesem Wanem, ale něco tomu schází. Výborné je, že se nebojí mrazivou atmosféru budovat i ve dne, naopak ve finále v podzemních chodbách se několikrát míjí se střihačem a napětí stagnuje. Milou třešinkou je závěr, který ovšem stojí na tak trochu křehkých základech (aneb zase jsme u těch malujících dětiček).

Hodnocení6
Hlasy jsou možná neoriginální, ale hlasitě křičí a žádají o to, aby je fanoušci žánru vzali na milost. Nu, dobrá.
60%

Sdílejte článek

Frenk ( profil autora )

Film, hudba a alkoholické radovánky, to jsem já!

  1. Solo 17 září 2022 v 19:18

    Filmy s podobnými náměty mi už pomalu začínají lézt krkem, protože ve většině případů jde vždy jen o již mnohokrát ohranou písničku, bez špetky originality ale za to s hromadou klišé. V tomto případě mi však Španělé udělali docela radost a natočili vcelku zdařilý film, který určitě stojí za pozornost. Nejprve pracují jen s náznaky, ale postupně se ve starém domě rozpoutá pravé nefalšované čarodějnické peklo pro všechny zúčastněné. Přesně tak to mám rád, zvláště když síly zla nešetří nikoho ani děcka! Atmosféra začala houstnout a to i díky velmi solidnímu hudebnímu doprovodu. Hernández nebyl žádný troškař a přestože tu mrtvých moc není, dokázal si pro diváka přichystat několik velmi povedených scén (větev v obličeji, oběšení, scénka s matkou a nohami). Slabším povahám opravdu několikrát nepěkně zabrnká na nervy. Trošku slabší už byly ty hrátky se světlem a přibližující se siluetou, ale tak i to se dá překousnout. Naštěstí jsme byli vcelku ušetřeni nějakým zbytečným pánbíčkářským kecům, jak už to u těchto filmů bývá zvykem. Pominuli po titulkovou scénu, o kterou jsme samozřejmě nebyli ochuzeni. Herecké výkony taky nebyli vůbec špatné, přestože s většinou osazenstva mám pramalé zkušenosti. Postavy samotné mi nějak nesympatické nebo protivné nebyly, což beru rovněž jako plus. Hlasy tak řadím k těm lepším „duchařinám“ posledních let. A doporučil bych vám tento film? Asi ano, ztráta času to rozhodně není a je na co se dívat. Španělé mě málokdy dokáží zklamat. 60%

Nový komentář