Videodrome (1983)


Režie: David Cronenberg
Rok výroby: 1983
Délka: 87 / 89 min
Země: Kanada

Hrají:
James Woods … (Max Renn)
Sonja Smith … (Bianca O´Blivion)
Deborah Harry … (Nicki Brand)
Peter Dvorsky … (Harlan)
Leslie Carlson … (Barry Convex)
Jack Creley … (Brian O´Blivion)
… a další

 

Max Renn je prezidentem televizního kanálu 83, Civic. Nabízí divákům všechno možné. Od soft porna po drsné násilí. Za tímto účelem hledá nové a nové filmy, pokud možno levně. Jednoho dne narazí na pirátské vysílání videa zvaného Videodrome. Lidé jsou v něm mučeni a zabíjeni tak realisticky, že Max odmítá všechny možné nabídky a začíná být posedlý jeho ziskem. Brzy zjišťuje, že s ním není všechno tak docela v pořádku. Začíná mít halucinace. Televizní svět se stává součástí jeho vědomí a začíná dělat věci, které by normálně nedělal. Může za to Videodrome? A pokud ano, o co jeho tvůrcům jde?

Podobné otázky si při filmu jistě položí nejeden divák. Důvod je jednoduchý. Videodrome je typem snímku, při kterém je odložení racionality zcela nežádoucí. Tím spíše, že si i spousta z těch myslících bude na konci říkat, že jim nebylo tak úplně jasné, o co šlo. Čímž naznačuji, že Cronenbergův Videodrome není pro každého.

Předně je to takřka do očí bijící nutností snažit se pochopit myšlenky, jež se zde režisér pokouší prezentovat. Nevím, třeba se někdo spokojí s pouhým přijetím filmu tak jak leží a běží. Já tedy rozhodně ne. Jako odpočinková zábava na mne Videodrome rozhodně nepůsobil. Odnesl jsem si z něj několik skutečností k zamyšlení. Vězte, že to u hororů často nedělám. On ostatně Videodrome čistokrevný horor ani není. Tím spíše je nabíledni položit si tu a tam otázku, co tím autor chtěl říci.

Cronenberg se zabývá (jako i v jiných svých filmech) problémem vlivu techniky na člověka. Nejen na jeho psychickou stránku, ale zobrazováním mutací rovněž účinkem na možné fyzické deformace. Zde konkrétně se jedná o technický prvek zvaný televize a video. Na postavě O´Bliviona lze pozorovat nebezpečí, jež se skrývá v přílišném propadnutí televizní realitě. Ta se stává realitou daleko skutečnější, než je sám život. Mozek přijímá televizi jako své vlastní oči a součást mysli, ne-li náhražku mysli vůbec. Člověk se v jejím zajetí stává někým úplně jiným, používá pseudonymy a vyhýbá se sociálním kontaktům. Uznejte, sedět doma a nechat se balamutit něčím, co ani není skutečné, se na tom, čemu říkáme já, zřejmě nepříliš pozitivně podepíše.

To bylo před čtvrt stoletím. Podívejte se kolem sebe dnes. Cronenberg je touto svou myšlenkou považován za vizionáře. Cožpak dnes nejsme tím, před čím nás varuje Videodrome? Lidmi sedícími před obrazovkou, tentokrát však počítačovou, schovávající se většinou za smyšlená jména a falešné fotografie? Jak snadno jsme pak ve zranitelnosti své nejednoznačně chápané osobnosti zneužitelní! Zvláště, stane-li se pro nás podle Cronenberga určitá „nenormální” činnost životním vyznáním. Takové naše jednání, ať už jsme k němu navedení nebo ne, se stává nebezpečným, pokud se z něj stane filosofie. To je právě rozdíl mezi Maxovými filmy dělanými pro zábavu a snuffem Videodromu. Jsme vůči manipulaci bezbranní, stejně jako Max, možná že však daleko více.

Dost bylo filosofování nad hloubkou tohoto filmu. Je na čase se podívat na jeho ostatní aspekty.

Cronenberg je znám vizuální propracovaností svých děl. Zvláště co se týče degenerace lidského těla. V tomto případě si divák může užít takové chuťovky, jako je strkání videokazet a pistole do otevřeného břicha, popřípadě srůst zbraně s rukou. Vyznavači filmové erotiky nepřijdou zkrátka. Nahoty si zde lze užít více než dost, nadto ve spojení s násilím a masochismem. Na své si přijdou zejména vyznavači otevřeného násilí. Obzvláště vydařené jsou ony scény mučení. Nevím, nedokážu posoudit, jestli jsou ty scény uměle vytvořené, nebo je režisér sehnal někde na černém trhu. Film mne tak strhl, že jsem nebyl schopen si uvědomit, že je to právě jenom film. Věřil jsem, že se dívám na opravdový snuff.

Čemu jsem ještě věřil, byla zmatenost hlavního hrdiny, který pod vlivem video-halucinací nebyl schopen rozpoznat, co je skutečné. Přesněji řečeno pro něj bylo skutečné naprosto vše. Stejně jsem ten sled zdánlivě nelogicky na sebe navazujících záběrů vnímal i já. Pokud se bude divák snažit ostře odlišit mezi Maxovými představami a ostatní filmovou realitou, ztratí se ve snímku tak důkladně, že ho prostě nepochopí. Cronenberg předkládá surrealistický kousek zaměřený na vědomí, to je třeba si uvědomit. Racionalita diváka je zde žádoucí, nikoli však přespříliš.

Efekty jsou zvládnuty bravurně. I když kdovíjaké vizuální orgie se nakonají, vše je dokonale uvěřitelné. Propichování uší navíc až mrazivě realistické. Stejně jako herecké výkony, jež dovádějí k dokonalosti neméně povedený scénář samotného režiséra.

Velmi propracovaná je atmosféra. Tmavá pozadí a šedivý obraz dokáží ve spojení s halucinacemi a násilně-sexuální otevřeností své. A to jsem ještě nezmínil hudbu. Howard Shore vytvořil sice jednoduché, avšak báječně působivé dílo. Kombinací elektroniky a smyčců nás každou chvíli zve do světa nezřetelností zkreslené skutečnosti. Jeho hudba zní chvílemi mysteriózně, většinou však sklíčeně a velmi, opravdu velmi depresivně.

Videodrome je hororový sci-fi thriller, který má šanci oslovit především určitým způsobem zralého člověka. Zralého minimálně na Cronenbergův styl. Alespoň ty, jež mu věnovali 3 různá ocenění, oslovil.

Hodnocení8
I přes pomalejší rozjezd a možná zbytečně heroický před-závěr se jedná o mistrovské dílo, které je možná méně pochopitelné, nicméně strhává atmosférou, nutí k zamyšlení, šokuje otevřeností a nakonec zanechává v člověku pocit beznaděje.
80%

Sdílejte článek

  1. Solo 3 října 2010 v 10:05

    David Cronenberg je magor a skvělý režisér zároveň. Točí opravdu
    vyšinuté filmy, které mě však svým způsobem vždycky přitahují a musím je
    prostě vidět i víckrát. Ne vždy mě ale zaujmou tak, abych jim dal
    vysoké hodnocení. Tentokrát jsem byl však docela příjemně překvapený a 
    až na debilní konec jsem si film užíval po celou dobu. Mám rád filmy s 
    psycho-halucinogenním základem, který nudí diváky neustále pochybovat,
    zda vidí realitu, či neobyčejně živou halucinaci. Cronenberg je v tomhle
    mistrem ve svém oboru, protože do svých filmů vždy přidá spoustu
    nechutností, které se rodí v jeho chorobné, ale zároveň geniální hlavě.
    Škoda jen, že mi můj celkový dojem zkazil úplný závěr, který se mi vůbec
    nelíbil a dost mě zklamal.7/10

  2. Jino 23 května 2008 v 17:23

     Videno, s hodnocenim souhlasim. Ano neni to film pro kazdeho a rozhodne neni na jedno podivani, nejmin na dve, aby clovek dukladneji pochopil Croneneberga a jeho vizi, i kdyz ta je od zacatku jasna, ale mam z toho pocit ze kdyz se na to clovek bude divat podruhe, potreti stejne si z toho odnese neco noveho… Efekty byly pekne a pusobive.. Vyborny James Woods, to je herec mnoha tvari zanru, ale nejvic mu slusi role drsnaku

Nový komentář