Roadkill (2011)


Český název: V pařátech smrti
Režie: Johannes Roberts
Rok výroby: 2011
Délka: 88 min
Země: USA / Irsko

Hrají:
Kacey Clarke … (Kate)
Diarmuid Noyes … (Chuck)
Colin Maher … (Joel)
Oliver James … (Ryan)
Eliza Bennett … (Hailey)
Ned Dennehy … (Luca)
… a další

 

Sedm přátel a bývalých spolužáků se vydává na dobrodružný výlet po krásách Irska v obytném voze R. V., který si hodlají užít se vším všudy. Bohužel jejich akce končí dříve, než vůbec začala. Jejich první zastávka na odlehlé benzínové pumpě totiž odstartuje sérii děsivých událostí. V tamním krámku se nejprve chytnou s buranským obchodníkem Lucou, kterému ukradnou podivný medailon, aby následně při svém úprku přejeli starou cikánku, která je z posledních sil prokleje. Kletba na sebe vezme podobu obřího mytického ptáka Simuroca (Noha), který je začne lovit jednoho po druhém. Navíc mají v patách i pomstychtivého Luca a jeho kumpány, kteří chtějí vzácný medailon dostat zpět za každou cenu…

Jelikož jsem nějakou dobu v Irsku žil a pracoval, docela jsem se na tento film i těšil. Zvláště pak na krásy země, která byla mým druhým domovem. Bohužel z Irska toho moc neuvidíme, zato si pro nás další přírůstek z Maneater film Series připravil další podprůměrnou céčkovou podívanou, která nám příliš kvalitních okamžiků a triků opravdu nenabídne. S tím jsem ale tak nějak počítal už dopředu, takže má očekávání moc velká vskutku nebyla. Ostatně jak už jsme od kousků produkované Syfy zvyklí, tak ani tento film neoplýval příliš velkým rozpočtem (2 000 000 dolarů).

Naše omladina nepobrala zrovna moc sympatií – opět zde máme přehlídku tupých teenagerů, kteří svou arogancí a drzostí urychlí svůj pobyt na tomto světě. Ani jsem se moc těm irským vidlákům nedivil, že jim šli po krku, stejně jako jsem přál samotnému Ptákovi Nohovi (Simuroc), aby jim vykloval ty jejich prázdné makovice co možná nejdříve. Bohužel jak už to tak bývá, ten největší retard tam vydržel skoro nejdéle. Největší chybu ale vidím v samotném scénáři, který si pro nás připravil hromadu nezáživných dialogů, místo aby se věnoval samotné akci.

Když už totiž k nějaké došlo, bylo to většinou odbyto náletem digitálního ptáka (mimochodem nepříliš kvalitně zpracovaného), který buďto svou oběť chňapl do pařátů a odletěl, nebo ji shodil z výšky s vyklovnutým okem, a to se pořád opakovalo dokola. Dost nuda a nebýt pronásledování otravnými burany, tak bych u toho asi usnul. Sem tam se to totiž tvůrci snažili okořenit i nějakou tou honičkou v lese, během které se ale nic atmosférického nedělo – pobíhání mezi stromy moc záživné není (z půl metru neslyší povídání mezi omladinou v díře, ale na dva kilometry slyší prasknutí větve), navíc tu je k vidění spousta nelogických situacím při kterých si budete ťukat na čelo.

 

Hodnocení3
Takže se ani moc nedivím, že snímek V pařátech smrti nikdy žádnou díru do světa neudělal. Samozřejmě jde o podprůměrnou céčkovou záležitost, kterou klidně můžete minout bez povšimnutí.
30%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář