Prom Night (2008)


Režie: Nelson McCormick
Rok výroby: 2008
Délka: 88 min
Země: USA / Kanada

Hrají:
Brittany Snow … (Donna Keppel)
Scott Porter … (Bobby)
Jessica Stroup … (Claire)
Dana Davis … (Lisa Hines)
Collins Pennie … (Ronnie Heflin)
Kelly Blatz … (Michael)
…a další

 

Představte si tento scénář: Jste úspěšným televizním rejžou, který kormidloval epizody všeho možného, od nejrůznějších kriminálek přes komediálněji orientované seriály až po válečná drama. Konečně se vám naskytne možnost zrežírovat teatrální film, ale zužitkujete vaše letité zkušenosti a ten kreativní oheň, který ve vás již dlouho hořel, k vytvoření něčeho nového, něčeho vybízejícího, něčeho zajímavého? Nebo uděláte ohavně pitomou předělávku “Prom Night”?

Pokud jste kormidelník jménem Nelson McCormick, uděláte to druhé. Ale buďme fér. McCormick určitě moc dobře věděl, do čeho jde, když se rozhodl ujat této “ne-remakující” (podle distributora Screen Gems) předělávky, a taky se nedostal tam, kde teď v Hollywoodu je tím, že by byl loutkou. Ani nápad, on si jistě byl vědom toho, že se mu pod rukou vytváří snímek, který by mohl apelovat pouze tupce nebo děti. Ale můžeme ho za to vinit? Vždyť ten chlápek chtěl jen pokročit ve své kariéře, a toto je zřejmě to, co studia a filmuchtivé publikum od filmových tvůrců vyžadují: opakovaný, zavlažovaný odpad.

A tak jsou diváci odsouzeni k strávení devadesáti minut sledováním Brittany Snow ve večerních šatech, sledování bez jakéhokoliv smyslu záhadnosti nebo teroru, když jsou její přátelé a ti, které miluje, knockoutováni vražedným maniakem, který je zlý až karikaturně, takže by se lépe hodil do některého dílu Toma a Jerryho.

Samozřejmě, jak sama Brittany prohlašuje v novinách, tato Prom Night neměla být horror. Patrně byl zamýšlený více jako psychologický thriller, což pravděpodobně ospravedlňuje slabé rozhodnutí Screen Gems vydat radějí PG-13 film, než-li R-rated cut. To znamená absolutně žádnou nahotu a hodně málo krve, což jsou nepochybně obvykle nejlepší věci na filmech tohoto druhu.

Originální Prom Night z roku 1980 obsadil J. L. Curtis do výšin jejích dnů “královny křiku”, a byl naplněn vším tím sexem, krví a oddělenými hlavami, které tento nový film postrádá. Zatímco 2008 verze nevysvětlitelně zanechává ples v konečné cívce filmu, aby všechno zakončila ve strašně nudném ložnicovém umístění, ta originální splňuje titulární slib a poskytuje strašlivý klimax, kompletní s korunovací krále a královny plesu, která vás zasáhne přímo do hlavy.

Prom Night s Curtisovou určitě není skvělý biják, navzdory ghettoizovanému žánru, do kterého spadá, ale porovnání mezi těmito dvěma verzemi musí být uděláno, byť jen pro ilustraci bizarního opuštění samotného plesu, pro které se Brittany a McCormick (a taky scénárista J. S. Cardone) rozhodli. K sakru, i mí rodiče měli strašidelnější plesy, než ten zobrazený v tomto filmu.

Záležitost okolo vrahové identity je rovněž pochybná. Je nám ukázán muž (Johnathon Schaech), který je známý pro terorizování osoby Brittany kdysi v minulosti, a brzy zmizí z šíleného azylu, kde byl vězněn, a následně se ukáže v hotelu, ve kterém se čirou náhodou odehrává i náš ples. Ale několik zdánlivých falešných stop je nám předhozeno cestou, nebo se alespoň ze začátku zdají být falešnými stopami. I přesto je hned ze začátku očividné, že je to právě Schaechova postava, jež je zodpovědná za všechno to zabíjení. Pomáhá mu někdo? Bude na konci filmu nějaký překvapivý zvrat? Jediné, co můžu říct je, abyste nepočítali své tiárary, dokud se neukážou.

Obsazení je typicky krásné a zapomenutelné, a bohužel i Scott Porter, který je v tomto filmu uvězněn v nevýnosné roli oslabeného kluka Birttany. Pokud jste kdy viděli nějaký slasher, je vám jasné, že tento mladík nebude moc nápomocný během finální bitky hlavní hrdinky s nebezpečným vrahem, nezapomínejte ale, že herečka i sami tvůrci filmu trvají na tom, že toto NENÍ slasher…

Hodnocení2
Takže ta dichotomie mezi tím, co tvůrci o svém filmu říkají, a tím, do čeho se film během sledování tvaruje, alespoň poskytuje trochu té tenze. Protože Prom Night samotný neposkytuje zhola nic.
20%

Sdílejte článek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

Nový komentář