Český název: Zatímco spíš
Slovenský název: Kým spíš
Anglický název: Sleep Tight
Režie: Jaume Balagueró
Rok výroby: 2011
Délka: 102 min
Země: Španělsko
Hrají:
Luis Tosar … (César)
Marta Etura … (Clara)
Alberto San Juan … (Marcos)
…a další
Deprese. Choroba, které podléhá čím dál tím víc obyvatelstva Země. Choroba, která dokáže zničit váš život. Domovník César ji zná dokonale. Probouzí se s pocitem zbytečnosti, bez motivace k životu, bez pocitu jakékoliv formy štěstí či naplnění. V civilu vypadá jako docela sympatický chlapík, ve svém nitru je to však narušený člověk, který si musí stanovit cíl, jinak zhyne. Jeho posledním cílem je krásná Clara, která má v místě jeho pracoviště svůj byt…
Vzpomínáte si ještě na Hilary Swank a dost mizerný film Intimní past? S podobným scénářem se ve stejný rok snažil rozšířit svůj obzor tvůrce na slovo vzatý – Jaume Balagueró. Ten už se dvěma díly REC předvedl, že právem vzhlíží hororová obec s nadějí na pyrenejský poloostrov. Právem. Španělé opět nezklamali. Balagueró se i z provařeným námětem nebojí operovat a překvapovat.
Zajímavé je, jak snadno dokáže diváka vtáhnout do dějství. U podobných titulů čekáte, že budete sledovat nebohou oběť a identita voyeura vám bude až do závěrečného zvratu utajena. Ne však tady. Ihned tíhnete k postavě Césara, který jde za svými vytouženými sny opravdu vehementně a používá netradiční prostředky k jejich získávání. Trable pro něj nastávají, když se něco pokazí. To je ale dobře, protože si pak divák může vychutnat výtečnou porci napínavé atmosféry.
Když se César musí dostat z bytu nebo když začne dělat problémy Clářin přítel, zjišťujete, že tvůrci „fandí“ spíš svému úchylovi než jeho obětem a vám nezbývá než na tuto perverzní hru přistoupit. Jenže tak jednoduché to není. Nikdo tu není jednorozměrný, i César je vlastně tragická postava lidské trosky, která chce jen kousek štěstí. Zatímco spíš je rozhodně inteligentnější než většina jiných snímků z podobnou tématikou.
O řadový horor určitě nejde. Krom několika scén vyostřených do krve tu nenajdeme prakticky žádné jednorázové lekačky nebo samoúčelnou brutalitu. Mně to ale rozhodně nevadilo. To že se režisér rozhodl natočit svůj thriller uvěřitelně a realisticky mu dává ještě větší sílu. Šťourat se tak lze akorát v postavě nepříliš přesvědčivé malé sousedky od naproti, tomu, jak Césarovi vše až moc snadno projde a v zakončení, které mohlo celý děj ještě o fous lépe podtrhnout. Jsou to ale jen drobné kazy na vydařeném celku.
Tohle bylo mé první setkání s Jaumeho (ne)hororovou tvorbou a hned jsem začal mít problémy, vůbec se dodívat do konce. Hororového žánru se profláknutá (již několikrát viděná) zápletka dotýká jen opravdu sporadicky a navíc místy neskutečně nudí. Viděl jsem už mnohem lepší kousky o „šmírákovi“, který potají terorizuje svou oběť. V poslední době jsem viděl podobných filmů, jež stavějí na skoro totožné zápletce hned několik, takže mne tu nemohlo skoro nic překvapit. Tedy překvapilo mne hlavně vlažné až uspávající tempo příběhu, jehož jediným zpestřením byla pohledná Marta Etura a ta malá holka. Jo a málem bych zapomněl na luxusní písničku od skupiny Buckcherry – Next 2 you. Pořádnou dávku napětí aby tu člověk pohledal, za to nelogičností tu bylo víc než dost. Psychologický teror se naplno rozjede až ke konci, ale to už jsem u toho málem usnul. Tentokrát mne Balagueró vážně nepotěšil – když už spolu M. Etura a Luis Tosar (oba hlavní protagonisti) chodí ve skutečnosti, mohl přidat trochu té erotiky, když už hororového tu k vidění moc není…(více na mém blogu)
Souhlas s Trashem, ten film si pustim ještě tak 10x 😎
Pro mě plný počet, celé to dopadlo geniálně. Akorát místo horror tomu víc sedne zařazení do psychologických thrillerů, řekl bych.