Český název: Ztracená četa
Režie: David A. Prior
Rok výroby: 1991
Délka: 86 min
Země: USA
Hrají:
David Parry … (Jonathan Hancock)
William Knight … (Hollander)
Stephen Quadros … (Walker)
Michael Wayne … (Hayden)
Sean Heyman … (Keeler)
Lewis Alfred Pipes … (Col. Crawford)
Roger Bayless … (Vladimir)
Michi McGee … (Tara )
…a další
Ztracená četa je upírsko-akční válečný film o čtveřici hodných upírů, kteří se s železnou pravidelností účastní vojenských střetů a stojí vždy na straně Američanů v boji proti Rusům, nyní (ve filmu) v bojích v Nikaragui.
Hlavní postavou je ovšem jistý válečný zpravodaj Hollander. Za druhé světové války byl smrtelně raněn. Život mu zachránil upír Hancock, když mu dal napít své krve. Od té doby se jej Hollander, coby rovněž, upír snaží najít a daří se mu to právě ve zmíněném konfliktu. Zjišťuje o něm a jeho třech společnících pravdu. Byli to lidé, kteří byli v různých válkách zachráněni podobně jako Hollander. Každý je oděn do uniformy z doby, kdy se podruhé „narodil“, má k dispozici i (nebo pouze) dobové zbraně. Reportér se pak zapojuje do bojů proti ruskému veliteli Vladimirovi, zlému upírovi a jeho pomocnici Taře, taktéž prohnané upírce – jak jinak.
Záměrně jsem v charakteristice žánru vynechal slovo horor. Snímek je především kombinací válečné vřavy a akčního běsnění, i když nutno podotknout, že nijak zvlášť přitažlivé. Scény jsou nudné, klasicky béčkově (možná i hůře) odfláknuté a evidentně nenákladné.
Jediným hororovým prvkem ve filmu je skutečnost, že v něm hrají upíři. Ti nejsou obvyklými zástupci svého rodu. Bez obav se prohánějí na denním světle. O existenci křížů jako strašáka nemají ani ponětí, stejně jako o potřebě sát každou noc krev, pokud možno z mladičké panny. Zuby konečně vycení jen občas. Je to vedle jejich evidentní nesmrtelnosti asi jediná věc, podle které je možné je jako upíry identifikovat. Těžko lze navíc říct, k čemu používají zbraně a válečnou taktiku, když by mohli bitvu ukončit do pěti minut. Odložená zbraň je jimi přivolána silou myšlenky (když by stačily ruce), granát je ještě za letu chycen a hozen zpět … To i takový John Rambo zvládá, sice není schopen zvednout samopal ze země myšlenkou, ale pro tyto případy má svoje ruce. Navíc v jeho podání je boj daleko přitažlivější a stravitelnější.
„Hrůza“, jde-li to tak nazvat, jde pouze z Tary. Jako snad jediná ze všech majitelů ostrých zubů nezapomněla na prastarou touhu svých stvořitelů. Zapomněla ale na to, že by se měla nechat zabít jinou věcí, nežli obyčejnou kudlou.
Opravdu hodně dlouho jsem sháněl tento válečný kousek s hororovými prvky a až teprve nyní, se mi to po několika letech konečně povedlo. Proč když je to céčkový brak a má na netu nízké hodnocení? Vlastně ani nevím, snad jen proto, abych jej měl ve své sbírce a navíc mám rád mix žánrů a válečné horory rovněž. V tomto případě však musím smutně konstatovat, že tenhle kousek je skutečně hodně špatný a to po všech stránkách. Drtivá většina akčních pasáží je dost úsměvná (no spíše trapná) a soustředí se jen na krátkou přestřelku, kde půl minuty na sebe všichni pálí bez hnutí, aby následně jeden po druhém popadali, sem tam vybuchne granát, nebo to okoření nějaký ten debilní dialog. On celkově scénárista a režisér v jedné osobě pojedl dost vtipné kaše, protože nás doslova zásoboval naprosto debilními situacemi a nějaká upírská mytologie mu byla absolutně u prdele. Možná to mělo v sobě skrývat nějaké to morální poselství, ale jeden by se z toho málem unudil k smrti. Závěrečná pasáž a boj upírů proti sobě už toho moc nezachránil. Ale alespoň díky těm pár záchvěvům trošku zajímavé podívané tomu můžu dát podprůměrné ohodnocení a ne rovnou ODPAD. 30%
Tak tohle mezi horrory vážně moc nepatří, spíš je to něco na způsob klonu A-Teamu a Knight Ridera. Horrorovější mi přijde reklama na 1 a půl služebního auta…
“upírsko-válečný
film” – to je teda kombinace, se nedivím, že se to moc nelíbilo.
Tenkrát ano, i mě.
jako horor to opravdu za moc nestojí, nicméně Lost Platoon má pro mě jistou nostalgickou hodnotu. Patřil mezi často pouštěné filmy v počátcích devadesátých let. A tenkrát to opravdu bavilo.