Český název: Poslední noc v Soho
Režie: Edgar Wright
Rok výroby: 2021
Délka: 116 min
Země: Velká Británie
Hrají:
Thomasin McKenzie … (Eloise)
Anya Taylor-Joy … (Sandie)
Diana Rigg … (Ms Collins)
Michael Ajao … (John)
Matt Smith … (Jack)
… a další
Znáte Edgara Wrighta? Panečku zvláštní režisér. Viděl jsem asi polovinu jeho filmů a vždycky jsem odcházel s pocitem, že jsem viděl něco jedinečného, ale zároveň jsem to nikdy nedokázal ocenit. A vlastně docela podobně se cítím i u Poslední noci v Soho.
Když studentka módního návrhářství Eloise opouští malou anglickou vesničku a stěhuje se na londýnskou univerzitu, je šťastná. Životem kypící velkoměsto ji zprvu vzrušuje, ale nesnesitelná spolubydlící přinutí Eloise změnit adresu. V novém podnájmu se ovšem objeví nový problém. Ve velmi živých snech se vrací do pověstné čtvrti Soho 60. let, kde odhaluje tajemství začínající zpěvačky Sandie. A ke slovu se ještě hlásí duchové, takže ani v bdělém stavu nebude mít hlavní hrdinka klid.
První polovina filmu šlape fantasticky. Wright je hračička, takže stylizace je vypiplaná, hudební čísla pobaví, spokojeni budou zejména milovníci hudby 60. let. Vizuál má navíc ještě dvě podpory – Thomasin McKenzie a Anyu Taylor-Joy. Přiznávám bez mučení, že obě děvčata byla jedním z důvodů, proč jsem Poslední noc v Soho viděl krátce po premiéře. Třetí výraznou ženou je domovnice Diana Rigg, která se bohužel premiéry nedožila a film je jí věnován.
Když jsou karty rozdány a Eloise začne téct do bot ze všech stran, atmosféra je jako na houpačce. Nejde jen o to, že tanečky už se divákovi přejídají, ale především duchové, kteří ve třetí čtvrtině napadají hrdinku jsou jako něco z 90. let. Hororová stránka je prostě nudná a vstříc závěru jej zachraňují dva povedené twisty. Celá látka nakonec dává relativní smysl, přesto se jen horko těžko zbaví puncu naleštěné jednohubky.
Premisa (hlavní hrdinka odhaluje zabijáka skrze živé sny) mi mimochodem připomněla nedávný kousek Jamese Wana Malignant (Zhoubné zlo, 2021). Oba fungují jako pocty italským giallo filmům (kterých jsem moc neviděl). Nutno dodat, že Wanovo dílo na mě zapůsobilo o level výš.
Vlastně ani nevím, proč jsem tak dlouho odkládal tento film. Přitom jde o vcelku zdařilou záležitost, která má divákům rozhodně co nabídnout. Režisér Wright mě už několikrát dokázal přesvědčit, že točit on prostě umí a i zde si nevedl vůbec špatně. Poslední noc v Soho je hodně zvláštní záležitost, která mě místy skutečně dokázala vtáhnout do děje, nabídla mi spoustu zajímavých momentů, dobré herecké výkony obou hlavních představitelek, ale zároveň i několik pasáží, které se mi zas až tolik nelíbily. Místy to totiž zbytečně ztrácelo tempo – atmosféru i atraktivitu a čím víc se blížil film ke svému konci, tím mě to bohužel bavilo míň a míň. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, docela si mě získala i na svou stranu „svou nevinností“, ale raději si barvit ty vlasy neměla. To je ale vedlejší. Největší předností byl děj odehrávající se v minulosti. Všechny ty barvičky, kostýmy, pěvecké i taneční čísla, atmosféra a především neskutečně sexy Anya Taylor-Joy (ani jsem nevěděl, že umí tak dobře zpívat i ve skutečnosti). Tragický příběh její postavy byl z mého pohledu tím vůbec nejlepším na celém filmu. Doslova jsem se „zažral“ do postupného odhalování jejího osudu a místy mi jí bylo i líto. Bohužel aby tenhle film obstál i v hororových vodách, objevili se tu i přízraky (duchové) a ti už tak dobře zpracovaní nebyli. Čím častěji se objevovali, tím to bylo víc otravné. Nebudu-li počítat ono finální odhalení, co se tehdy skutečně stalo. Naštěstí i díky nim se tu objeví alespoň pár vygradovaných scén a ponurá atmosféra. V neposlední řadě bych samozřejmě nechtěl opomenout ani účast a výkon dnes již bohužel „nebožky“ Diany Rigg. Které byl tento film nakonec věnován. I ona patřila k hlavním pilířům tohoto příběhu. Last Night in Soho není špatný film a nabídne nám docela slušnou podívanou. Je to ovšem taková zvláštnost, která nemusí sednout každému a bez některých pasáží – prvků bych se klidně obešel. Pár slabin by se tu našlo. I tak jde o lehce nadprůměrnou podívanou, kterou jsem určitě neviděl naposledy. 60%
Píšeš “především neskutečně sexy Anya Taylor-Joy” – souhlasím, takovej ten typ ne úplně modelkovský, miluju. Jinak touto cestou oznamuji, že mám rozdělané recenze na Run, Beua is affraid a Reef 2 + jednu knižní (ale mám stále jen hlavičku, takže strpení…