Režie: Brett Kelly
Rok výroby: 2012
Délka: 75 min
Země: Kanada

Hrají:
Christine Emes … (Tia)
Emanuelle Carriere … (Jill)
Celine Filion … (Kristen)
Angela Parent … (Barb)
Duncan Milloy … (Rich)
…a další

Ropná společnost potají rozjíždí nový vrt na opuštěném ostrově. Musejí však vrtat hlouběji než kdokoliv před nimi a nevědomky uvolní z ledové pasti obrovského Megalodona, který začne brázdit vody jezera zrovna ve chvíli, kdy se k ostrovu blíží skupina gangsterů s ukradeným obrazem a čtveřice teenagerů, kteří se zde chtěli pobavit. Všichni zůstanou uvězněni na ostrově a jejich řady se začnou tenčit každým dalším krvavým útokem prehistorického tvora.

„Jak ho zabijeme? Po vidlácku…“ Myslel jsem si, že už jsem toho co se filmů se žraloky viděl dost a už mě nic nedokáže překvapit, ale tento kanadský amatérský film je zdárným příkladem toho, že to jde. Digitální žralok by mi ještě tolik nevadil, ale proto co jsem byl nucen asi hodinu sledovat (zbylých 14 minut byly závěrečné titulky, což je taky pěkná rarita) nemám moc slov. Vlastně ani pořádně nevím odkud začít, protože skoro všechno tu bylo špatně. Tedy až na výběr pěkných holek, ale to je tak jediné, co se tu dá pochválit. Oba scénáristé (David A. Lloyd, Trevor Payer) a režisér Brett Kelly museli být zřejmě po celou dobu své práce pořádně zhulení, protože to co dokázali zplodit, nesahá Asylákům a Nu Image ani po kotníky.

Kvalita kamery a střihu byla tak prachbídná, že jsem měl chuť to už po první polovině vypnout. To už domácí videa mají lepší kvalitu, a to ještě nemluvím o samotném scénáři a dialozích. O logiku tu absolutně nezavadíte – spíše bych to označil za přehlídku zmaru a soutěži hereckých antitalentů. Na druhou stranu jsem zjistil, že téměř 15 až 20 metrový žralok rád loví ve vodě po kolena, ale přesto má problémy převrhnout vratkou loďku. Navíc ho zezačátku ani nebylo vidět stejně jako krev z jeho obětí, tak jsem měl strach, že zůstal uvězněný někde na mělčině a já budu muset strávit zbytek filmu jen s onou bandou blbečků pobíhajících po ostrově. Asi nejvíce mě pobavila závěrečná hláška: „No jak se říká: i příšera má svoje mláďata…“

Osobně mnohokrát patřím mezi zastánce céčkových (monster-zvířecích) filmů a dávám jim klidně i průměrné hodnocení, protože alespoň pobaví, když už neokouzlí svými efekty, ale Jurassic Shark si to prostě nezaslouží. Spíš to jako celek vypadá dost trapně a už teď vím, že si tento film již nikdy nepustím.