Ju-on: The Grudge (2002)


Český název: Nenávist
Alternativní název: Ju-on 3 (japonský pracovní název)
Režie: Takashi Shimizu
Rok výroby: 2002
Délka: 92 min
Země: Japonsko

Hrají:
Megumi Okina … (Rika Nishina)
Misaki Ito … (Hitomi Tokunaga)
Misa Uehara … (Izumi Tôyama)
Yuya Ozeki … (Toshio)
Takako Fuji … (Kayako)
…a další

 

Rita pracuje jako sociální dobrovolnice pro tokijskou agenturu starající se o staré a nemohoucí lidi. Jednoho dne jí její šéf přikáže, aby se zašla podívat na jednu pacientku žijící ve svém domě. Kolega, který jí měl na starosti se již nějakou dobu neozval, a tak milá dívka tuto práci nakonec přijímá. Když vstoupí do zchátralého domu, nalezne starou ženu v dosti zuboženém stavu, a tak se rozhodne dům trochu uklidit. Nebohá dívka však netuší, že dům má velmi pochmurnou minulost a stará žena rozhodně není jeho jediným obyvatelem. Hrůza, jenž brzy započne, se pro ní brzy stane děsivou noční můrou a nejhorší na tom je, že se před ní nelze nikde schovat. Každý kdo překročí práh tohoto domu, pozná na vlastní kůži co to znamená opravdová NENÁVIST!!!

Představovat režiséra tohoto filmu asi není vůbec potřeba. Mezi hororovými fanoušky asi neexistuje nikdo, kdo by neznal jméno Takashi Shimizu. Natočil oba původní video filmy Ju-on a Ju-on 2. Poté se rozhodl obě tyto verze vylepšit, a tak po dvou letech vznikl nejen tento remake, ale i jeho pokračování. Aby toho nebylo málo a jeho umění si mohli vychutnat i fanoušci za velkou louží, natočil i další dvě americké verze pod názvem The Grudge, ve kterých se objevila v té době velice populární herečka Sarah Michelle Gellar. O tom, že asiaté a především Japonci jsou chlapci šikovní a nevýslovně si váží svých opravdových filmových klenotů svědčí i fakt, že v roce 2009 natočili v pořadí již pátý a šestý díl, které se v originále jmenují Ju-on: Kuroi shôjo a Ju-on: Shiroi rôjo. Tentokrát však již pod taktovkou jiných režisérů a na jejich kvalitě to bylo okamžitě znát. A proč se vlastně rozhodl na přelomu roku 2002-2003 Takashi Shimizu natočit tento remake?

Hlavním důvodem bylo vychytání všech předchozích chyb, které mu byly v původním Ju-on často vytýkány. Navíc získal mnohem větší finanční prostředky, a proto se mohl nejen pokusit stvořit legendární asijský film, který by byl schopný konkurovat filmům jako Ringu nebo Jian gui, ale především on se ve svých předělávkách opravdu vyžíval a chtěl všem dokázat, že druhou šanci už dokáže využít mnohem lépe. Proto se obklopil velice schopnými lidmi, kteří mu dopomohli vytvořit a hlavně zrealizovat jeho sen. Ju-on: The Grudge se opravdu nesmazatelně zapsal do pamětí většiny hororových fanoušků po celém světe a dodnes se u něj slabší povahy schovávají pod peřinu. Jenom by si u toho měli dávat pozor, aby na ně něco nevybaflo i tam! Pojďme se tedy vydat společně po stopách v pořadí již třetího Ju-on, jenž spatřilo světlo světa proto, aby si o něm vyprávěli ještě naši vnukové a výrobcům plenek se zvýšila odprodej.

Nenávist je již od pradávna lidskou emocí, která mnohdy vyvrcholí v obrovskou tragédii. Jednotlivé stupně se od sebe dost liší a mnohdy mají zcela odlišný konec, ale její důsledky se nechvalně pronesly v celé historii lidského rodu. Tato špatná vlastnost se stala obrovskou inspirací mnoha filmových režisérů všech žánrů, a tak samozřejmě nesmí chybět ani v tom našem nejoblíbenějším. Asiaté si v ní přímo libují a přenášejí jí do většiny svých filmů. Především pak do svých duchařin, při jejichž sledování se většině výrazně zvedne tep a mnozí si při nich hrůzou zakrývají oči. A ani tento kousek není výjimkou, ba se spíše právem vyhřívá na výsluní.

Začátek filmu se sice nese v dosti nudném duchu, ale po dvaceti minutách se rozjede opravdu brilantní jízda, kterou jsem si užil až do konce. Snímek je rozdělený do několika samostatných částí, ve kterých máme šanci sledovat jednotlivé příběhy všech důležitých postav. Všechny však spojuje kletba domu, která nemá s nikým slitování a svou nenávistí si pohrává s osudy všech zúčastněných. Velikým přínosem k navození parádní atmosféry se stal hudební doprovod, který měl na svědomí Satou Shirou, jenž spolupracoval rovněž i na druhém díle (remaku Ju-on 2). Právě zvuky a doprovodná melodie jsou opravdovým lahodným bonbónkem tohoto snímku. Ledas kdo si u toho i ucvrnkne strachem. Samozřejmě nesmím opomenout ani na práci hlavního kameramana Kikumury Tokushoua, jenž dokázal vždy divákovi nabídnout přesně to, co bylo v danou chvíli potřeba. Perfektní prostorové snímání i smysl pro jednotlivé detaily je k vidění téměř po celou dobu filmu. Co je však všeobecně považováno za nejlepší prvek filmu, když téměř vše je skoro dokonalé?

Všeobecně jsou jimi označovány speciální efekty a děsivé scény, při nichž se objevují Toshio a Kayako. Oba se dokáží objevit naprosto všude a jejich přítomnost a náhlý příchod na scénu nikdy předem neodhadnete. Tyto lekací scény jsou opravdovým luxusem a zbožím k nezaplacení. Především pak postava Kayako nahání hrůzu nejen svým zjevem, ale i samotnými pohyby. Mnohdy stačí jen její mrknutí oka nebo samotná chůze po čtyřech (lépe řečeno plazení). Vybafnutí z temného místa může klidně přinést i zástavu srdce všem, jenž mají problémy se srdcem, a proto by jste před shlédnutím tohoto kousku měli zajít raději na návštěvu za svým kardiochirurgem. Zvláště pokud si tento film pustíte sami a večer, tak máte o nezapomenutelný zážitek vystaráno!!! Ještě dnes si vzpomínám na scénu z půdy či točitého schodiště, při kterých jsem po dlouhé době opravdu pocítil podivné chvění. Pro ty, jenž by snad nepochopili průběh filmu si tvůrci připravili menší rozuzlení na úplném konci filmu, takže nezoufejte!

Příjemným překvapením jsou i samotné herecké výkony většiny protagonistů. Zatímco v původním Ju-on se staly herecké výkony terčem docela velké kritiky, tak zde se opravdu urodilo. Jednu z hlavních rolí dostala sympatická herečka Megumi Okina, kterou si můžete pamatovat i z amerického kousku Shutter.

Hodnocení9
Tento film je zdárným příkladem toho, že ne vždy musí být remake horší než originál. Naopak patří mezi nejlepší asijské filmy, které jsem kdy viděl a vždycky po něm sáhnu rád znovu. Kdyby nebyla úvodní dvacetiminutovka tak nudná, tak bych mu dal rovnou stovku. Takhle půjdu o deset procent dolů, ale to neznamená že by si ji nezasloužil.
90%

Sdílejte článek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Nový komentář