Režie: Takao Okawara
Rok výroby: 1995
Délka: 103 min
Země: Japonsko
Alternativní název: Godzilla vs. Destoroyah
Hrají:
Megumi Odaka … (Miki Saegusa)
Sayaka Osawa … (Meru Ozawa)
Yasufumi Hayashi … (Kenichi Yamane)
Momoko Kochi … (Emiko Yamane)
Takuro Tatsumi … (Dr. Kensaku Ijuin)
… a další
Po zničení Supesugojiry se Miki vrací na Birth Island, aby se podívala jak se má Gojira a její mládě, ale najde jen zničený a potápějící se ostrov. V tu samou dobu se v Hong Kongu vynořuje agresivní Gojira a započne její řádění, což způsobí smrt mnoha civilistů. Japonská organizace JSDF se snaží urychleně přijít na to, co zapříčinilo změnu chování a vzhledu Gojiry a na pomoc přizve mladého vědce Kenichi Yamaneho. Ten přichází s děsivým podezřením, že když byl na Gojiru před léty použit Oxygen Destroyer došlo k mnoha vedlejším účinkům, se kterými nikdo tehdy nepočítal. Srdce Gojiry se začalo chovat jako jaderný reaktor, začíná se jí zvedat tělesná teplota a hrozí, že po dosažení 1200 stupňů Celsia dojde k ohromnému výbuchu, který zničí celou planetu Zemi. Je potřeba urychleně vyslat Super-X III, který by dokázal Gojiru zmrazit. Jenže Oxygen Destroyer neměl vliv pouze na Gojiru, ale i na kolonii prekambrických organismů, které projdou několika fázemi mutace, až z nich vzejde obří Destoroyah, který rovněž představuje zkázu pro celé lidstvo.
Režisér Takao Okawara se po menší pauze vrátil zpět k této sérii a dostal nezáviděníhodný úkol, celou ji co možná nejšetrněji zakončit. V Japonsku se Gojira těšila a dodnes těší obrovské popularitě a její smrt by vyvolala velkou dávku divácké nevole. Jenže Toho v té době pracovalo na mnoha filmových projektech a bylo zkrátka potřeba si od legendárního monstra odpočinout. I proto zřejmě scénárista Kazuki Omori vsadil na nostalgii a snažil se do svého díla zasadit několik vzpomínkových scén a narážek na původní Gojiru z roku 1954, což mnozí opravdu kvitovali s velkým povděkem. Rovněž obsazení herečky Momoko Kochi se ukázalo být dobrým tahem. Bylo proto potřeba ještě pořádně zapracovat na atmosféře a zapůsobit na city, aby to celé mělo pořádné grády. Jak se však ve finále ukázalo, tvůrcům se to v tomto dvaadvacátém dílu podařilo jen napůl.
Nový image Gojiry nevypadal vůbec špatně, zvláště když jsme ji mohli porovnat s její předchůdkyní, jenže v černobílém hábitu prostě ty souboje a destrukce města vypadaly mnohem lépe. A o to tu šlo především. Bylo sice vidět, že technika šla kupředu (zvláště u modelů tanků, lodí, letadel či vrtulníků), ale ty papundeklové baráčky a maketa letiště vypadaly pořád až moc uměle. Správný fanda však i tyto nedostatky hodí za hlavu, protože děj je přece jenom nejdůležitější. Srdceryvných momentů tu bylo několik a přiznám se, že i já cítil lehké mrazení při závěrečné scéně či souboji Juniora a Destoroyaha, ale jak ukázal závěr, přece jenom si tvůrci nechali otevřená vrátka.
Gojira během své éry bojovala už s celou řadou protivníků, ale Destoroyah patřil k vůbec nejsilnějším. To však neznamenalo, že jeho ztvárnění patří k těm nejpovedenějším. Spíše naopak. Jeho tři fáze proměny ve mně vyvolávaly několikrát otázku, zda to měli tvůrci vážně zapotřebí. Nešlo o vyložený průšvih (to ani náhodou), ale inspirace a podobnost s Alienem opravdu nešla přehlédnout. To naopak proměna mláděte Gojiry se mi líbila. Dokonce se konečně zmohlo na slušný fight.
