Don’t Look Up (2009)


Český název: Nedívej se nahoru
Režie: Fruit Chan
Rok výroby: 2009
Délka: 98 min
Země: Jižní Afrika / Japonsko

Hrají:
Reshad Strik … (Marcus Reed)
Eli Roth … (Béla Olt)
Carmen Chaplin … (Romy Bardoc)
Lothaire Bluteau … (Grigore)
… a další

 

Ačkoli by někteří mohli být proti, filmový průmysl je (stejně jako jakýkoliv jiný byznys) založen hlavně na penězích, bez jejichž přísunu by zkrátka nemohl fungovat. Bohužel jsou nám – bláhovým divákům – pak nabízeny tituly s nálepkou nejlepších filmů všech dob, které dost často ani zdaleka nedosahují kýžených kvalit (pokud se slovo kvalita dá v jejich případě vůbec použít). Naštěstí většina z nich dost brzy upadne do zapomnění a stanou se z nich jen jakési raritky zaprášené někde v koutech videopůjčoven. Ovšem do té doby ještě stihnou vymámit z důvěřivců další a další peníze a produkční prasátko se tak většinou poměrně dost dobře nacpe.

Film Nedívej se nahoru naštěstí nevzbudil příliš velký zájem. I když se honosí přívlastkem dokonalý nadpřirozený thriller a stojí za ním poměrně zvučná jména, našimi kraji jen prošuměl. A nutno podotknout, že zcela po právu.

Jedná se veskrze o špatný film, kde nic nefunguje tak, jak by mělo. Odtažitá režie, zmatený scénář, amatérské herecké výkony, nulová atmosféra – to vše vydatnou měrou přispívá k faktu, že tento film se nedá označit jinak než jako torzo. Ano, některé scény nezapřou svůj japonský původ, vypadají docela dobře a mohly by i fungovat, jenže nestalo se tak. Jsou až zoufale neoriginální, trpí špatným načasováním a ve většině případů vyvolají spíše ironický úšklebek, než ono příjemné mrazení v šíji spojované s pocitem strachu. Navíc prostor mezi nimi vyplňuje nudná a chaotická vata, která i ty poslední zbytky působivosti promění v šedivou mlhu naprosté letargie. Škoda, jistý potenciál k natočení alespoň průměrného strašení, nijak výrazně nezaostávajícího za svými plnokrevnějšími bratříčky tady byl.

Hned v úvodu jsme vrženi do Transylvánie roku 1920, kdy režisér Béla Olt natáčí film o jedné romské legendě. Snímek není nikdy dokončen a divák se chvatem ocitá v současnosti. Nový tým pod vedením režiséra Marcuse Reeda, který je pronásledován podivnými vizemi, zavítá do původních kulis s cílem pokračovat tam, kde jejich předchůdci selhali. Podivné události na sebe nenechají dlouho čekat.

Snímek je remakem japonského hororu z roku 1996 Joyuu – rei režiséra Hideo Nakaty (ano, TOHO, co má na svědomí Ring), a i když ani ten nedosahuje met nejvyšších, pořád nabízí daleko kvalitnější podívanou. Vznikl jako pokus přiblížit japonskou hororovou kinematografii více konvenčnímu a přímočařejšímu “západnímu” chápání. Pokud bychom s jistým nadhledem pohlíželi na tento snímek jako na jakousi poťouchlou formu výsměchu, můžeme říci, že vtípek docela vyšel. I když na úkor asi hodiny a půl našeho drahocenného času – a to není málo.

Hodnocení2
Film doporučuji jen patologickým zvědavcům a odvážlivcům, kteří mají nutkavou potřebu trýznit svůj dobrý vkus sledováním takového braku. Těch opravdu nadsazených dvacet procent dávám jen proto, že existují (a rozhodně ještě budou vznikat) daleko příšernější bláboly. Ale možná, že se jedná o nějaký vyšší umělecký level, o jehož významu nemám ani páru.
20%

Sdílejte článek

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář