Režie: Michele Soavi
Rok výroby: 1994
Délka: 105 min
Země: Francie / Itálie
Další název: Cemetery Man
Hrají:
Rupert Everett … (Francesco Dellamorte)
François Hadji-Lazaro … (Gnaghi)
Anna Falchi … (Ona)
Clive Riche … (Dr. Verseci)
Barbara Cupisti … (Magda)
… a další
Francesco je správcem hřbitova v malém městečku na severu Itálie. Je to zatraceně zapadlý kout světa. Nebohý mladík se zde totiž nemůže dovolat řádné pozornosti místních politiků, ani když jde o takovou věc, jako je znovuožívání čerstvých mrtvol, jež on musí posílat zpátky do říše mrtvých vším, co je po ruce. Když si na svůj úděl zvykne, přichází na jeho hřbitov žena, která mu dokonale zamotá hlavu. Tak, že už se mu začíná vytrácet hranice mezi skutečností a tím, co je jen jako…
Alespoň by se tak mohl Francesco divákovi jevit. Protože tak na něj možná působí celý film. Cemetery Man je totiž jedním z interpretačně složitých a zatraceně zapeklitých filmů.
Sledovat jej okem konzumního hledače pouhopouhé béčkové zábavy může znamenat setkání s pochybností o tom, dávalo-li vše, co se na obrazovce dělo, vůbec nějaký smysl. To na druhé straně poskytuje dostatek látky k uspokojení tomu, kdo o sobě ví, že je náročnějším divákem libujícím si v nejrůznější symbolice, trefné metafoře, ale hlavně hledání pravděpodobných možností výkladu viděného, což je v případě tohoto snímku více než nutné, má-li být nějak střízlivě pozitivně ohodnocen.
Že je co hodnotit, o tom svědčí 7 získaných cen a další 2 neproměněné nominace. A cože je to Dellamorte Dellamore zač, oprostíme-li se nyní od interpretace, které je stejně plno na internetové síti? Výborný komediální horor s nádechem dramatu, který v duši cosi zanechá. Co, to záleží právě na tom, jak se k němu přistupuje.
Atmosférická směsice všeho možného nedovoluje nechat se unášet pouze na jedné vlně. Naopak nutí proplouvat vizuální dokonalostí, a to s radostí a nevšední lehkostí. Žádný surový strach, žádná hra na nervy, žádné přehnané rozechvívání bránice, žádná neúnosná hnusota. Vše rozplynuté do celku, který se tak báječně sleduje, ale který zároveň může tak strašně nudit a lézt na nervy.
Divákovi jistě neujdou vyzrálé herecké výkony, jimiž je patřičně vykreslováno množství postav. Hlavní hrdina coby komický smolař měnící se v hořkým osudem zkoušenou trosku, zahraný s takovým přehledem, že nikdo ani nemrkne. Smyslná kráska, která dokáže v jedné roli vydráždit a v další, byť v podstatě té samé, téměř sršet frigiditou. Blázen, který budí soucit, zároveň strach, ale který je nakonec asi tím jediným, kým si můžete být jisti. A další, kteří v tom koncertu mají své jedinečné místo.
Film je mimořádně zajímavý nejen po stránce obsahové jakožto výživa pro mozek, ale taktéž po té, která je blíže oku. Vizuálně je Cemetery Man zpracován nesmírně výživně. Práce s kamerou, která jako by se nezastavila, a přitom působí klidně. Prostředí, které díky propracovaným kulisám dokáže pohltit. Bravurní masky oživlých mrtvol, které při zachování archaického hororového vzhledu na jedné straně a použití jemného vtipu na té druhé, vypadají skutečně. Efekty, jež množstvím krve a bezprostředností užití vytvářejí řádnou dávku celkové a přitom nepřehnané brutality (v uncut verzi). Příjemný zážitek umocňuje erotický nádech scén, které odkrývají málo i mnoho.
velmi zaujimavy a prekvapujuci filmik ktory sa rozhodne oplati pozriet. uz davno som nevidel nieco co by sa vo mne tak zapisalo. tomuto filmu naozaj nemam co vytknut. okrem pozitivnych vlastnsti ktore uz boli spomenute v inych komentoch by som este rad vyzdvihol miestami pekne vtipne dialogy a nezabudnutelnu postavu Gnaghiho. fakt skvele dielo, necham to par tyzdnov vkvasit a pozriem si to znovu. u mna 10/10
Dlouho, dlouho jsem otálel se zhlédnutím tohoto snímku. Měl jsem strach, že ho dostatečně neocením a stane se pro mě jen něčím divným, co mi stačí vidět jen jednou s cílem toho, abych si mohl vedle jeho názvu konečně udělat fajfku označující “zhlédnuto”. Naštěstí tomu tak není. I když Dellamorte Dellamore je tak trochu divným filmem a svůj rest jsem tímto už splnil, rozhodně nejedenkrát neunikne mé pozornosti ani v budoucnu. Slovo realita či představa, popřípadě sen totiž ztrácejí hodnotu za přítomnosti hlavní postavy (výborný Rupert Everett), jejíž práce spočívá v navrácení oživlých nebožtíků do jejich dvěstědvacet centimetrů hlubokých domovů… a je mu jedno, čím to nakonec bude, zda-li pistolí nebo lopatou. Důležité je, že já se na jeho vizuálně nádherném hřbitově bavil perfektně. A to i díky výtečné kaměře, oku lahodícím maskám, hudebnímu podkladu nebo Soaviho režii, jenž úspěšně mixuje několik žánrových prvků do ojedinělého a odvážného díla, jenž mě na konci totálně odzbrojilo a nechalo chvíli přemýšlet s tím, že tohle chci vidět rozhodně ještě jednou, tentokrát za přítomnosti pointy.
diky všem 🙂
Prosil bych o linky, mam zajem se na to mrknout, diky
Stojí za vidění,dlouho jsem se tak nepobavil.A hodnocení o.k
Ufffff, tak tohle je fakt úlet. Skvělá kamera, úchvatné in/exteriéry (hřbitov je snově pohádkovej), perlivé dialogy (“Nedělejte to, vždyť mě jenom jí. Může si mě jíst jak se mu jen bude chtít!”, “Mě nebudeš nic říkat, já jsem starosta! – prásk – “Ex” atd.), skvělý Rupert Everet a jeho pomocník a k tomu všemu trochu dost ujetý příběh u něhož stále při každé nové scéně přemýšlíte – to je jako fakt, nebo se mu to zdá???? Ač je tu zombíků možná víc než v kdejakém zombie masakru a Everet je tady eliminuje hlava nehlava vším, co je po ruce (pistole, kovový kříž, lopata, krumpáč), horor to není, na komedii je to zase místy až moc ujeté a občas přemýšlivé (intelektuální), takže mi z toho vychází hodně, hodně, hodně drsná černá dramatická komedie.
solidní film, který určitě stojí za to vidět jen mě tam srala ta přemíra ”romantiky”. Nejvíc se mi asi líbily masky nemrtvých a výkon Everetta za mě cca 65%
Recenze je fakt(až na hodnocení)dobrá.Film je blbost