Český název: Temné světlo
Režie: Padraig Reynolds
Rok výroby: 2019
Délka: 90 min
Země: USA
Hrají:
Jessica Madsen … (Annie Knox)
Opal Littleton … (Emily Knox)
Ed Brody … (Paul Knox)
Gerald Tyler … (Walter Simms)
Kristina Clifford … (šerifka Dickerson)
… a další
Čerstvě rozvedená Annie se rozhodla se svou dcerou Emily přestěhovat na venkov do domu po své mrtvé matce. Pro obě to není zrovna lehký začátek, ale to nejhorší přijde hned vzápětí. Kolem starého domu jsou velké pole plné kukuřice, ve kterých vidí po nocích záhadná světla a Annie má pocit, že se někdo potuluje i uvnitř domu. Slyší divné zvuky, má podivné sny, dceři se často spouští krev z nosu a začne mít strach. Místní šerifka ji uklidňuje, že to mají nejspíš na svědomí místní děti, ale mladá žena je přesvědčena, že za vším stojí záhadné bytosti. I z toho důvodu nakoupí pár zbraní, aby se mohla bránit. Jednoho večera Emily zmizí a Annie je zatčena policií, protože nechtěně postřelila exmanžela, který je přijel neohlášeně zkontrolovat. Zoufalé Annie se podaří utéct při převozu do vězení a hodlá zjistit, kdo nebo spíš co uneslo její dceru…
Tento film jsem nějakou dobu odkládal, protože jsem byl přesvědčený, že zas půjde o nějakou nízkorozpočtovou kravinu točící se okolo mimozemšťanů. Ohlasy na internetu taky nebyly zrovna moc příznivé a přesto jsem byl po jeho skončení docela mile překvapený. Zas až taková hrůza to nebyla a docela jsem se u jeho sledování i bavil. Režisér už nějaké zkušenosti z hororových vod měl, takže nebyl úplný zelenáč a přesně věděl, co má divákům nabídnout. Rozpočet vskutku moc velký nebyl, ale našlo by se tu pár opravdu povedených scén a ani atmosféra nebyla nejhorší.
Začátek lehce navnadí, ale potom se vrátíme zpět v čase, abychom se postupnými krůčky dostali až k samotnému velkému finále. Ústřední dvojice matka a malá dcerka mi tentokrát byla celkem sympatická – hlavně tady nešlo o žádného rozmazleného fracka, ta ženská to taky neměla v životě zrovna jednoduché a já se těšil, jakéže tajemství se skrývá v poli za domem, potažmo jak se později ve filmu dozvíme, přímo pod ním. Je ale pravda, že ta světla v poli si mou důvěru zrovna moc nezískala, stejně jako několik do očí bijících scenáristických kiksů. Naprosto hluché místa však často střídaly ty, jenž sebou přinesly dobrou atmosféru i trochu toho napětí a zhruba za polovinou začal film gradovat.
Vzhled pradávných humanoidů, kteří vysávali ze svých obětí životní energii, nebyl nikterak okouzlující, ale už jsem viděl i mnohem horší „monstra“. Bylo to něco víc, než jen herec navlečený do kostýmu s halogenkou na čele, jak někteří napříč internetem popisují. Sice by jejich masky nejspíš žádnou cenu nezískaly, ale na to se historie ptát nebude. Svůj účel splnily, navíc tvorové zas až tak často vidět nebyli – nejvíc prostoru dostali až na konci filmu. Spíš mi vadilo, že se o nich nedozvíme skoro nic podstatného. Měli jsme tu jednoho odborníka na tyto tvory, ale ten se před kamerou moc neohřál, stejně tak se nedozvíme nic o jejich hnízdě pod domem, které posloužilo jen k vyvrcholení tohoto příběhu. To si jich vážně hlavní hrdinka nikdy nevšimla v dětství, ani když staré matce pořídili ten výtah? No otazníků tu byla celá řada, na které nikdy nedostaneme odpověď.
