Damien: Omen II (1978)


Český název: Damien / Damien: Omen II
Režie: Don Taylor
Rok výroby: 1978
Délka: 107 min
Země: USA

Hrají:
Jonathan Scott-Taylor … (Damien Thorn/Antichrist)
William Holden … (Richard Thorn)
Lee Grant … (Ann Thorn)
Lucas Donat … (Mark Thorn)
Lance Henriksen … (Seržant Neff)
Robert Foxworth … (Paul Buher)
…a další

 

Damien Thorn se po událostech ze svého dětství dostává do rodiny svého strýce a společně se svým bratrancem studuje významnou vojenskou školu. Současně se objeví několik lidí, kteří si všimnou podivných úmrtí kolem Damiena. Ten si už začíná uvědomovat, kým opravdu je a hodlá zastavit každého, kdo se jeho vzestup pokusí nějak ohrozit…

Donnerův „Omen“ patří mezi moje top ten horrory všech dob. O to větší jsem měl radost, když jsem zjistil, že následné pokračování „Damien“ jde po stopách mistrovské jedničky a tudíž se jí v lecčems vyrovnává. Ano, po dlouhé době vidím sequel, který není hanbou pro původní dílo a to i přesto, že je pod ním podepsán jiný režisér. Taylor si však naštěstí „vypůjčil“ téměř všechny důležité ingredience z jedničky – nosný příběh, hutnou atmosféru, perfektní herecké výkony nebo například brilantní hudbu Jerryho Goldsmithe.

Současnému divákovi se může film jevit jako dlouhé a rozvleklé drama s občasnými hororovými vsuvkami v podobě zlého havrana, který často předznamenává úmrtí “nevhodné” osoby. Mě ovšem pomalejší tempo vyprávění nevadilo. Naopak, byl jsem rád že zase vidím snímek ze staré školy, kde se nikam nespěchá a hledí se na pečlivý vývoj postav. Největší pozornost na sebe logicky strhává Damien, který se z obyčejného malého chlapce mění v děsivou stvůru bez špetky slitování.

Co mě trošku zarazilo byl fakt, že Damien si svou identitu musel najít v bibli. Osobně jsem se totiž domníval, že již jako malý chlapeček v prvním Omenu věděl, kým je. Jeho ďábelsky chladná povaha či sražení své matky ze zábradlí a následná neochota jí pomoci ve mě vytvořila (zřejmě mylnou) myšlenku, že satanův syn již od narození ví, že je satanův syn a podle toho se chová. Druhý díl nám však Damiena představuje jako normálního hocha, který dokonce dokáže milovat (minimálně svého bratrance) a o svou roli potomka nejtemnějších sil možná ani nestojí (žádné velké dilema ale ve filmu není). Ano, i satanův syn dokáže projevovat lásku, emoce a mladiství herec Jonathan Scott-Taylor se s touto úlohou dokázal popasovat vskutku velmi dobře.

Ale to lze dozajista řící i o ostaních hercích, všichni předvádějí profesionální výkony (malou roli zde má i hororová legenda Lance Henriksen). Atmosférou druhý díl však za svým předchůdcem trošku zaostává, přesto se opět jedná o skvělou dávku hypnotické hrůzy a to samozřejmě hlavně zásluhou Jerryho Goldsmithe, jehož chorály snad nikdy nezestárnou.

Jedinou trošku vážnější chybou je, že děj je relativně snadno čitelný. Není to sice kopie konceptu z jedničky, ale na nějaké opravdu překvapivé zvraty raději zapomeňte. Rovněž celková gradace nějak chybí, konec je možná trošku rychle odbytý, ale slibuji, že poslední záběr na již silného mládence s ledovým obličejem vám opět všechno vynahradí.

 

Hodnocení7
Damien: Omen II je po všech stránkách povedené pokračování, které rozvíjí mytologii legendární hororové postavy – antikrista Damiena Thorna. Osvědčené prvky z prvního dílu se věrně otiskly i do dvojky, která se jí sice nevyrovná, ale rozhodně je stále nadprůměrnou záležitostí. Opravdu mi udělala radost.
70%

Sdílejte článek

Frenk ( profil autora )

Film, hudba a alkoholické radovánky, to jsem já!

  1. Solo 11 června 2017 v 18:54

    Původní The Omen režiséra Donnera si mě nedávno získal na svou stranu a i já ho řadím mezi nejlepší horory všech dob. Sice jsem mu nedal úplně nejvyšší ohodnocení, ale i tak jde o téměř bezchybnou podívanou. I proto jsem byl velice zvědavý na toto pokračování a mé očekávání bylo opravdu velké. Don Taylor nenatočil vůbec špatný film, ale přece jenom si nešlo povšimnout, že za jedničkou lehce pokulhává. Opět však musím nejprve vyzdvihnout hudební doprovod, který měl na svědomí jak jinak Jerry Goldsmith. Ten zase odvedl poctivý kus práce a mě prostě nezbývá nic jiného než mu zatleskat. Bez něj by prostě neměla tato série takovou šťávu. I když je samozřejmě potřeba říci, že stejnou zásluhu na tom měli i oba scénáře a samotná atmosféra, která je ozdobou obou filmů. Dvojka měla sice na můj vkus poněkud pomalejší rozjezd, ale ani zde nebylo o dramatické chvíle nouze. Což je určitě v pořádku, protože tu naštěstí bylo pořád dost mordů (úmrtí), které byli opět pěkně „pestrobarevné“ a určitě ne nudné. Pekelné síly se činily, oběti umíraly mnohdy nepěknými způsoby – takže z pohledu hororového fandy si prostě nemůžu stěžovat. Oproti prvnímu dílu jsem tu však zaznamenal několik nudnějších pasáží, což byla docela škoda. Nicméně i já musím vyzdvihnout několik velice dobrých hereckých výkonů, které byli rovněž ozdobou tohoto filmu.Pokud bych však měl sečíst všechny klady a zápory, tak převažují pozitivní prvky, což je samozřejmě jen a jen dobře. Takže i tentokrát musím s radostí označit tento film jako nadprůměrnou záležitost, ale těch výhrad oproti původnímu The Omen tu mám přece jenom o něco více. 70%

Nový komentář