Český název: Mrtvá nevěsta Tima Burtona
Režie: Tim Burton, Mike Johnson
Rok výroby: 2005
Délka: 76 min
Země: Velká Británie / USA

Hrají (mluví):
Johnny Depp … (Victor Van Dort)
Helena Bonham Carter … (mrtvá nevěsta)
Emily Watson … (Victoria Everglot)
Tracey Ullman … (Nell Van Dort / Hildegarda)
Christopher Lee … (pastor Galswells)
… a další

Příběh z 19. století vypráví o přísně vychovaném mladíkovi Viktorovi a jeho cestě za skutečnou láskou, jež je lemována… smrtí. Viktor dá totiž těsně před svatbou s jemu vybranou Viktorií slib mrtvé dívce a následuje ji do podsvětí. Postupně se rozhodne zůstat v říši mrtvých, protože zjistí, že mezi živými jej nic nedrží. Snad kromě Viktorie, která na něho stále čeká.

Příběh vychází ze staré ruské legendy, jejíž základy leží ve skutečných událostech: masakrování židovských svateb, kdy byla zavražděná nevěsta pohřbena ve slavnostních šatech. Námět sám o sobě hrůzný. A chopí-li se ho někdo jako Tim Burton, je více než pravděpodobné, že výsledek bude mít jistojistě nějaké to hororové podhoubí. A vůbec nevadí, že se jedná o film animovaný. Vždyť hodnost zapsat se tímto způsobem do žánru i bez oficiálních přiřknutí škatulky dokázal jeho tým již pohádkou Nightmare Before Christmas, s níž má mladší dílo leccos společného. Například jméno M. Johnsona či D. Elfmana, nominaci na Oscara, v neposlední řadě několik šablonovitých skutečností v ději, ale hlavně kvalitu zpracování.

Podobně jako ve vánočním dobrodružství je hlavní rovinou příběhu o Mrtvé nevěstě skok do pomyslného prostoru mezi dvěma naprosto odlišnými světy, mezi kterými se hlavní hrdina zmítá. Ve vlastním se cítí odcizen, v novém nalézá hlubší smysl, avšak přechod je velmi obtížný, ne-li nemožný. V rámci Burtonovy tvorby tedy nic nového pod sluncem, ale komu by to vadilo? Zvláště, když jakés takés mouchy obsahu zabíjí dokonale vyladěná forma?

Postavy jsou vzhledově uzpůsobené svým charakterům a jako takové jsou jasně rozpoznatelné. Je-li kdo zlý, bezohledný, snobský, či na druhé straně hodný, na duši čistý a jemný, je jasné již z prvního pohledu a není v prvních chvílích ani třeba vydařeného dabingu, k jehož trefnosti přispívá skutečnost, že hlavní postava je mimořádně podobná tomu, kdo jí propůjčil své hlasivky. Postupně se pak právě hlasy stávají tím, co dává animovaným postavám rozměr skutečnosti.

Loutky zaznamenaly od dob Jacka Skellingtona značný technologický pokrok. Stále jsou pohybovány pomocí tzv. stop-motion animace. To znamená zachycováním jednotlivých titěrných pohybů. Ovšem zde to již působí o něco plynuleji a daleko živěji. Zvláště ve tvářích, tvořených silikonovým potahem ocelového základu. Loutek samotných bylo tentokrát o něco méně, ovšem spolykaly spoustu peněz a bylo jim dáno více prostoru před kamerou, co se týče podle slov tvůrců zaměření na vtipné momenty.

Humoru je ve filmu více než dost, přirozeně černého. Až to jednoho může začít nudit. Musel by však nejprve opomenout další stránky filmu a velmi intenzivní atmosféru, což není možné. Výjevy ze světa živých (mimochodem inspirované českými a polskými prostředími) vytváří gotický nádech, který je střídán surovým hororem (nejen) ve chvíli, kdy dochází k první konfrontaci obou říší. Jistá rezonance hrůzy zůstává i nadále, silnější je však přece jen celkový romantický nádech souznící s dojemností.

Případné mezery vyplňuje muzikálová složka Dannyho Elfmana. Písně jsou již o něco stravitelnější, než jak tomu bylo u Ukradených Vánoc, neboť netvoří onu primární kostru dění a jsou z hlediska hutnosti záběrů k divákovi ohleduplnější.

Žánrově snímek nabízí od všeho něco, přitom zůstává střízlivý a vyvážený. Není přímo pro děti, není jen pro dospělé. Je pro toho, kdo je ochoten nechat na sebe působit Burtonovy vize, bizarnost, nekro romantiku, děs, humor, kabaret v mezích dobrého vkusu. Kdo je přístupný naději, že za tímto šedivým a depresivním světem je něco lepšího, pestřejšího a hlavně spravedlivějšího.