Český název: Byzantium
Režie: Neil Jordan
Rok výroby: 2012
Délka: 118 min
Země: UK / USA / Irsko
Alternativní název: Byzantium: Upíří příběh
Hrají:
Saoirse Ronan … (Eleanor)
Gemma Arterton … (Clara)
Daniel Mays … (Noel)
Sam Riley … (Darvell)
Warren Brown … (Gareth)
…a další
O Byzantiu není vůbec lehké psát – obzvláště pak, napaříte-li mu hodnocení jako já. Neil Jordan (Interview s upírem) ale má jakýsi patent k příběhům a postavám, ke kterým se rád vracím. Byzantium to ale u řadového diváka bude mít o to těžší, že tvůrci své dítko oděli do melancholické nálady, jež vyžaduje trpělivost. Trochu utahaná místečka v dvouhodinové stopáži mi ale bohatě nahradilo uspokojení nad nečekaným a odvážným upírským dramatem.
Příběh nabízí několik vyprávěcích linek, které nám přibližují život dvou upírek. Eleanor a Clara žijí na pokraji společnosti a prchají před tajemnou sektou, s níž je pojí dávná minulost. Prakticky o nic víc než o přežití tu nejde, přesto nabízí Byzantium až nečekaně propracovaný děj. Zvláště struktura vypravování, v níž se mísí současné události s historickými pasážemi, je úchvatná a zejména díky ní jsem film docela hltal. Proti řemeslu asi obecně nelze nic namítat.
Jelikož mi artověji pojaté filmy nikdy nevadily, rozhodně mě nenudily všechny ty osobní monology a zasněné pohledy mladé upírky, která si občas ve volném čase dojde do restaurace zahrát klavírní sonátu od Beethovena. Uznávám, že mnohé dějové zákruty působí utahaně, ale po druhém zhlédnutí v tom spíše vidím slušnou komplexnost, kterou v mainstreamu prostě nenajdete. Právě proto stojí Byzantium za vidění, byť třeba jen jedním.
K udržení pozornosti tu naštěstí nejsou jen křivky Gemmy Arterton, ale i zajímavé nápady. Nejvíce ze všeho utkví každému v paměti zřejmě tajemný ostrov s mohylou a krvavými vodopády. Tíživá atmosféra, která prostupuje filmem, zde dosahuje vrcholu, ale třást se u ní nebudete, což ostatně ani nebylo účelem. Byzantium rozhodně není typický horor a jako takový nemá potřebu cpát do popředí klasické lekačky. Příjemně mrazivého napětí, v němž se občas prořízne nějaká ta tepna, jsem si ale užil dost.
Rád se setkávám s netradičními filmy s neotřepanou zápletkou a Byzantium mezi ně určitě patří. Neil Jordan mne velmi mile překvapil svým přístupem a hlavně způsobem, jakým natočil tuto neobvyklou „upířinu“. Každou minutou jsem se víc a víc „zažral“ do tohoto dramatu s hororovou příchutí a to nejen díky neokoukanému příběhu, ale i hodně dobrým hereckým výkonům obou hereček. Především však musím ocenit prolínání dějových linií (současnosti a minulosti), díky kterým získala atmosféra to správné kouzlo a vůbec mi nevadilo, že se tu upustilo od zbytečného (leč mnou oblíbeného) násilí. Samozřejmě nejsme ochuzeni o několik krvavých okamžiků ani zde, ale Byzantium se snažilo na diváky zapůsobit především samotným vypravováním příběhu obou hrdinek.
Na rozdíl od některých diváků jsem nebyl zklamán ani tím, že se tvůrci rozhodli nedržet se zažitých upířích charakteristických rysů „zlozvyků či slabostí“, jako je slunce, odraz v zrcadle, atd…Já chtěl opravdu už dlouhou dobu vidět něco „nového“ a jelikož Twilight mi to nepřinesl, jsem rád za tohle. Rovněž proměna v upíra byla velice zajímavá a tajuplný ostrov s vodopády, z nichž teče krev – toť nezapomenutelný prvek tohoto filmu. Především díky vynikající práci kameramana Seana Bobbitta, jsem tento film určitě neviděl naposledy. No a druhým důvodem je smyslná Gemma.
Gemma Arterton byla sexy už coby Mařenka ve filmu Hansel & Gretel: Witch Hunters, ale tady jí to slušelo díky všem těm upnutým korzetům a hlubokým výstřihům ještě víc. Neil Jordan prostě ví, čím diváka zaujmout a hlavně pak muže. Velmi dobře si vedla i Saoirse Ronan, které byla role nesmělé Eleanor ušitá přímo na míru.