Režie: Zev Berman
Rok výroby: 2007
Délka: 105 min
Země: Mexico / USA

Hrají:
Brian Presley … (Ed)
Rider Strong … (Phil)
Jake Muxworthy … (Henry)
Beto Cuevas … (Santillan)
Martha Higareda … (Valeria)
Sean Astin … (Randall)
…a další

Jeden může cosi očekávat, když si sedne a chystá se shlédnout horrorový snímek od Lionsgate, byť je to jen další procvička v mučení (narážka na jejich Hostel a Saw sérii), nebo mnohokrát zažitý laciný výlet odvozenou cestou (narážka na téměř všechno ostatní horrorové, co tato firma vypustila do světa). Ale tu a tam se film může vzepřít veškerému očekávání, a to je případ Borderland.

Tvrzení na začátku Borderlandu, které diváky informuje o tom, že film je založen na skutečných událostech, možná není tak efektivní, jak by mohlo nebo mělo být, alespoň zpočátku, jelikož na tuto zálohu se už spoléhalo mnoho a mnoho jiných filmů tohoto žánru. Jistě to nepůsobí čestně vedle těch “skutečných” historek o vraždách a zmrzačeních ve skutečném světě, že? (Ačkoliv můj dobrý kamarád Google říká, že tento film vážně má své kořeny v pravdě.)

Ale možná Borderland nakonec využívá tohoto tvrzení ve svůj prospěch – prakticky až při závěrečných titulcích – když už je nad nebe jasné, že navzdory horrorové klasifikace filmu, režisér a autor (se spoluautorem Ericem Poppenem) Zev Berman zvolil udržování realistické ostří událostí zobrazených ve filmu: žádné Jasonovi podobné zmrtvýchvstání, žádný pochybný celkový počet obětí, žádné bezradné oběti, které dostanou to, co si zaslouží za to, že jsou tváří v tvář s vrahem tak stupidní.

Po prologu představující nám skupinku zlých vrahounů (vedenou chlápkem jménem Marco Bacuzzi, který vypadá jako kříženec Xerxese z 300 a Pluta z originálních hor s očima), kteří mučí páreček Mexických policistů a jednoho z nich zabíjí zvláště ošklivým a očí vdírajícím způsobem, Borderland představuje své trio protagonistů: Ed (Brian Presley), Henry (Jake Muxworthy) a Phil (Rider Strong), všichni absolventi akademie chystající se na ještě vyšší stupeň vzdělání. Ale nejdřívě, samozřejmě, musejí se vydat na svou rituální okružní cestu jižně od hranice do Mexica, aby naplnili své hédonistické touhy. Nezačíná to takhle nějak vždycky?

Ale přes slušně standardní situaci, příběh se začne ubírat jiným taktem, když jeden z nich zjistí, že zabijáci – identitu většiny z nich se dozvídáme hodně brzo – nemasakrují přes příliš lidí (přinejmenším během stopáže tohoto filmu), vlastně jsou samotní docela rituální při svých vraždících programech. Edovy, Henryho a Philovy rituály jednoduše působí mnohem příjemněji.

Tito tři chlápci se rozmotají jako dobře navržené a sympatické postavy, i když na povrch působí jako stereotypy pro slasher (jak jsem ale uvedl výše, tento film slasherem není). Ed je snadno spozorovatelná “přeživší” postava – milej chlapík, který se vší pravděpodobností přežije všechny události ve filmu. Henry je jeho věrný kamarád, jež zachází špatně s ženami a je v podstatě hulvát. A Phil je ten typ zabedněného kámoše, jehož kecy by měli poskytovat komickou útěchu. A stále, díky scénáři, který se spíše soustředí na tuto trojku, než na stloukání obětí za obětí, se o naše trio začnete obávat a začnete je mít rádi, neřku-li těch pár sexy ženských, které poznají během pobytu v Mexiku, o které se budete zajímat ještě méně.

Nakonec ale musí nějaký ten teror začít, a tak je nevinný Phil – kterému se podaří zamilovat se do šlapky, kterou si po jedné noci objedná – unešen zmíněným mexičanem Xerxesem/Plutem. Brzy je čividné, že Xerxes/Pluto a jeho gang slouží nějaké vyšší moci, nebo alespoň nějakému pánu, kterého považují za vyšší moc, a čemuž byl Phil připsán jako vrchol nějakého okultního uctívání, které pravděpodobně nebude sloužit Svatému spojení s duchovní vládou. Také se tu ukazuje Sean Astin v podporné roli milého, leč odporného Amerického expata, který nyní slouží tomu vyššímu zlounovi. Taky, když je Phil uvězněn, Astin mu zapojí TV, kde běží lucha libre, což je od něj také milé.