Český název: Krvavé jezero: útok zabijáckých mihulí
Režie: James Cullen Bressack
Rok výroby: 2014
Délka: 87 min
Země: USA
Hrají:
Jason Brooks … (Michael)
Shannen Doherty … (Cate)
Ciara Hanna … (Nicole)
Koosha Yar … (Kyle)
Zack Ward … (Will)
Christopher Lloyd … (starosta Akerman)
… a další
Michael se společně se svou ženou Cate, dospívající dcerou Nicole a malým synem Kylem přestěhují do malého městečka u michiganského jezera. Což se samozřejmě nesmírně hodí především místnímu starostovi, protože Michael je expert na vodní živočichy a ryby. Mohl by jim pomoci s problémem, který tkví v přemnožení mihulí, jež už téměř vyhubily populaci veškerých ryb v jezeře. Bohužel se ukáže, že je již pozdě a přemnožení agresivní obratlovci začnou hledat jiný zdroj potravy. Zvýšený počet útoků na lidi je jasným důkazem, kdo se stal novou položkou na jejich jídelníčku…
Animal Planet ve spolupráci s Discovery se samozřejmě nejčastěji věnují dokumentům ze světa zvířat a i proto patří mezi moje nejoblíbenější televizní kanály. Už před časem jsem však zaregistroval, že mají prsty i v několika hororových filmech (zatím jsem od nich viděl tři) a ty se samozřejmě tu a tam rovněž objeví v jejich vysílacím čase. Bohužel bylo dopředu jasné, že ve spojení s The Asylum prostě nemůže vzniknout kvalitní film ani omylem. Blood Lake: Attack of the Killer Lampreys se tak zařadil do céčkových paskvilů, které většina lidí mine naprosto bez povšimnutí.
Tudíž je asi všem jasné, že na filmařskou kvalitu tu nenarazíte ani omylem. Nápad s mihulemi jako takový by nebyl vůbec špatný, jen kdyby se toho prostě ujal někdo jiný. Občas tu sice zazní nějaká ta srandovní hláška, nechybí zakrvácené mrtvoly, slizké gore, ale jinak je to jen přehlídka klasického klišé – šablonovitosti – špatných digitálních efektů a místy až trapných hereckých výkonů. A to i přesto, že se zde objevilo několik známých tváří v popředí s Shannen Doherty, Christopherem Lloydem nebo Jasonem Brooksem.
Ono je pěkné, že na vás z vody, vodovodních trubek, záchodu či filtračního systému vylézají desítky úhořovitých těl, jenže co z toho, když jsou viditelně dodělány digitálně a mnohdy postava nejdříve máchne rukou a slavná mihule odletí až o několik vteřin později. Oranžová krev rovněž moc věrohodnosti nepřidá, stejně jako krvavé fleky, které občas záhadně zmizí v dalším záběru, nebo se objeví na úplně jiném místě, než jste byl pokousán. U podobných filmů je však potřeba s těmito neduhy počítat.
