Do svého seznamu jsem se snažil uvést všechna podstatná díla 70. let. Je zajímavé, že řada z nich se může pochlubit cenou Oscar, což je pro hororový žánr velmi vzácné.

1973 – Začneme rokem 1973. Tehdy vzniklo jedno z nejkontroverznějších děl celosvětové kinematografie. Zasvěcení už vědí, že se jedná o Vymítače ďábla (The exorcist), jehož příběh o malé holčičce posednuté satanem přilákal do kin davy nadšenců. Snímek byl oceněn dvěma Oscary a zapsal se do dějin. O celé historii, táhnoucí se i během samotného natáčení filmu, si můžete přečíst v příslušném článku na těchto stránkách. Film se dočkal dalších pokračování, ty ovšem byly kvalitativně mnohem horší. Vymítač ďábla dal vzniknout dalším filmům o dětech posednutých zlou silou, například Rosemary má děťátko, který končí šílenstvím hlavní hrdinky nebo The Omen, o kterém si povíme za chvilku. Režie: William Friedkin.

1974 – Texas chain saw massacre. Tak tento film znáte asi všichni, protože roku 2006 byla natočena nejnovější verze, ale i tato starší má svoje silné okamžiky. Máte pravdu všichni, kteří tvrdíte, že film za moc nestál, ale diváky vlákal do kinosálů titulek hlásající, že vše je “natočeno podle skutečných událostí”. A prožíváme-li utrpení party mladých, kteří jedou na koncert a místo toho bojují o holý život s psychopatem, jehož nejoblíbenější zahradnickou potřebou je motorová pila, budete samozřejmě snímek vnímat kapičku jinak.
Režie: Tobe Hooper.

1975 – Čelisti (The Jaws). Má vůbec smysl psát o Spielbergově počinu, který ho katapultoval do první režisérské ligy, kde sídlí dodnes? Perfektní (a přitom jednoduchý) příběh o přímořském letovisku, kam zbloudí velký žralok lidožravý, se opírá o vyváženou atmosféru a herecký výkon Roye Schneidera. O tři roky později vzniká pokračování, nikterak však neoslnilo.
Režie: Steven Spielberg.

1976 – Tři roky po Vymítači ďábla vzniká podobně silné dílo nesoucí název The Omen (Přichází satan!). Film se stal slavným hlavně díky své hudební expozici, za kterou si odnesl Jerry Goldsmith sošku Oscara. Ale i zbytek filmu měl spoustu úžasných okamžiků, které dokázali diváky zarazit do sedaček. O dva roky později vzniká sequel s názvem Damien, ten je ovšem jen slabým odvarem původního díla. Totéž se dá povědět i o remaku z roku 2006.
Režie: Richard Donner.

1977 – Suspiria. Místo na tomto seznamu má i Suspiria, italský horor, který podle vlastního scénáře natočil Dario Argento. Film na vás zapůsobí svým vizuálním vyobrazením, neboť tvůrci se nebáli použít kontrastních barev a nervydrásající atmosféra udělala z tohoto díla další klasiku.
Režie: Dario Argento.

1977 – Emanuella a poslední kanibalové. Tady se nám snad poprvé mísí klasický kanibalský horor smíchaný s erotickými pasážemi, a to se stane pro všechny další podobné tituly společné. Stejné je to i s gore scénami: uřezávání bradavek z ženského poprsí apod.
Režie: Joe D’Amato.

1979 – Tento rok vzniká nejznámější a bezesporu nejlepší film o kanibalech, který byl kdy natočen. Snímek proslul hlavně díky zvířatům, která byla skutečně zabita a režisér měl díky těmto scénám několik předvolání k soudu, kam dokonce museli přijít i hlavní herci, protože film měl nálepku “podle skutečných událostí” a naši hrdinové v něm umírají. Cannibal holocaust je silné kafe i téměř po 30 letech své existence, nyní se uvažuje o remaku.
Režie: Ruggero Deodato.

1979 – Gotický horor o mimozemské příšeře, která má místo krve kyselinu, to je Vetřelec. Natočit atmosférické scifi byl v těchto letech takřka nadpozemský úkol, ale Ridley Scott se toho ujal s vervou a dal vzniknout jednomu z neslavnějších monster všech dob (o první místo bojuje s Predátorem). Divákům se film líbil a tak se rozpočet čítající asi 10 mil. dolarů více než desetkrát vrátil a za vizuální efekty si tvůrčí tým odnesl Oscara. Do dneška vznikly další tři díly.
Režie: Ridley Scott.

Toto je osmička titulů, která podle mne patří mezi klasická díla a s ničím podobným se dnes nemůžeme setkat. Jestliže jsem na některou další hororovou klasiku zapomněl, tak mi to prosím napište pod článek.