Van Helsing (Alan Silvestri)


Úvod

Po stránce řazení k hororu značně diskutabilní snímek Van Helsing (2004) je sám o sobě směsí několika žánrů, ale hlavně témat. Vyskytuje se v něm velké množství monster, není pro něho problém vedle sebe postavit vlkodlaky, upíry, monstrum vytvořené jistým vědcem, jehož jméno možná začíná na F. Lze tedy říci, že z kombinace několika klasických koncepcí vzniklo netradiční představení. Jak si s jeho hudební složkou poradil Alan Silvestri, jehož dílo vydal label Decca ještě v roce 2004?

Rozbor

Úvod rozjíždí akčně nervózní pasáž s rychlým dramatickým výstupem bombastičnosti, k níž přispívají zpívané sbory. Vzniká pro soundtrack typická melodie, která z nenadání utichá, aby se opět mohla rozjet a zakončit stylem, jenž nápadně připomene některé pasáže Silvestriho Predátora.

Druhá „Burn id down” se zpočátku tváří jako klidná temná záležitost, do níž je však postupně zasazován prvek rytmické dramatičnosti a táhlých smyčců, které dodávají skladbě značnou míru vzletnosti. Rytmus se vznešeností se střídají v líbivých přechodech. Skladba rovněž odkazuje k úvodní melodii a zpěvu. Jako z kanónu z ní vystřeluje třetí „Werewolf Trap“, jež kombinací dramatu, děsu a pompy jen překypuje.

Spíše taneční rytmus nese čtvrtá skladba. Je z ní cítit zběsilý spěch za něčím, co si pohrává s basovým duněním, bubínky a drnkáním do sitárových strun. Což je pochopitelně pouze předehra k páté „Attacking Brides“. Jak již název napovídá, půjde vyloženě o akci. Leckteré momenty dají vzpomenout na jiná díla. Jmenovitě je postřehnutelný Goldsmithův Alien i Hornerovi Aliens. Jsou to spíše malé náznaky, Silvestri samozřejmě nekopíruje a vyplňuje prostor vlastní, velmi progresivní směsí vhodné pouze pro obzvláště pozorné posluchače, kteří samozřejmě mohou nalézt i odkaz na Predátora. Již příští skladba nabízí razantní zklidnění a uvolnění. Alespoň do poslední gradující a pochodovým rytmem zdobené čtvrtiny.

Jako směs elektroniky a orchestru se jeví pozadí jinak svižné a optimistickým momentem doplněné „Useless Crucifix“. Je v ní patrná zásadní obměna jedné z prvních melodií. Dá se říci, že je problém ji rozeznat, protože se ztrácí v náporu střídajících temp a témat, jež ke konci zastiňuje heroická vsuvka, přecházející pozvolna v „Transylvanian Horses“. Po jemném zvonci se začíná vynořovat známá dunivě-strunová základní linie již předchozí čtvrté skladby. Absencí sborů v popředí je dosahováno ničím nerušené jízdy. Ta po chvíli utichá do temné mezihry, po níž následuje až rytířským hrdinstvím ověšený motiv plný akce a úderných partů, jež svádí k opětovnému poslechu. Tímto patří skladba k nejlepším na disku.

Zásadním přechodem je „All Hallow…“. Tento jemný valčík, jak s potěšením nazývám podobné, spíše k tanci určené kompozice, hladí předchozím šílenstvím rozladěnou duši. Ani tak v sobě nezapře jistou tklivost, která konečně vystřelí v razantní výbuch nástrojů, jež ke konci nasazují již notoricky známé tempo. V něm  pokračuje i třetí skladba od konce, která připomíná dosavadní variace a střídá surovost s lehkou romantikou, aby mohla poté dramaticky varovat před nadcházejícím finále.

Nejdelší skladba „Final Battle” již názvem vypovídá o tom, že nepůjde o nic než akci, drama, zběsilost, žestě, rytmus, pokusy o děs, heroismus. To vše přirozeně ve značně komplikovaném kabátě. Poslední „Reunited” je potom jako jemné pohlazení, které v jistém momentu připomene mráz na záda vhánějící historické eposy. Při troše fantazie posluchač nalezne prvek například z Poledourisova Barbara Conana či Shorova Pána prstenů. Tato skladba je po stránce emotivní tím nejlepším na tomto albu, ale také žhavým kandidátem na jednu z nejsilnějších Silvestriho skladeb vůbec. Ke konci ji možná trochu kazí návrat akce.

Hodnocení

Silvestri zůstal věrný své pověsti poctivého tvůrce. Van Helsing je v jeho diskografii další z rozličných děl, jež vyniká chytlavostí na jedné straně, na té druhé obtížnější stravitelností.
Silvestri prakticky od začátku nechává vyšlehnout plamen akce, která se velmi profesionálně a výsledně značně líbivě prolíná s děsem, nervy drásající dramatikou, místem pro heroické vzrušení i romantický úskok stranou. Vše do sebe technicky přesně zapadá, použité nástroje a netradiční postupy se vzájemně nestírají, naopak jsou spolu nerozlučně spjaty v jeden báječný celek.
Na druhé straně se objevuje pro Silvestriho typická komplikovanost, progresivita, požadavek pozornosti. Bez ní se mnohé skladby jeví jako zvuková koule bez nápadů, jichž lze při soustředěném poslechu naopak objevovat velké množství. Částečně to působí místy až přeháněný důraz na rytmiku, který může vymývat mozek. Naštěstí není celek příliš dlouhý, takže se únava dostavuje relativně krátce před koncem.

Silvestri vytvořil apokalyptické, rozmanité, úderné a vůbec celkově příjemně poslouchatelné a již po několika málo posleších zapamatovatelné melodie. Pokud jde o mne, překonala hudba samotný film. Zatímco ze snímku jsem mnoho nadšený nebyl, už také proto, že hudební složka v něm byla značně utopená, na Silvestriho samostatný počin nedám dopustit.

Dostupnost

Silvestriho Van Helsing je vzhledem ke svému relativně mladému věku bez problémů sehnatelný, navíc za standardní cenu.

Seznam skladeb

  1. Transylvania 1887 (01:26)
  2. Burn it Down! (04:46)
  3. Werewolf Trap (01:53)
  4. Journey to Transylvania (01:33)
  5. Attacking Brides (05:02)
  6. Dracula’s Nursery (05:46)
  7. Useless Crucifix (02:35)
  8. Transylvanian Horses (03:55)
  9. All Hallow’s Eve Ball (03:01)
  10. Who Are They to Judge? (02:00)
  11. Final Battle (06:28)
  12. Reunited (04:23)

Celkem: 42:48

Hodnocení8
Van Helsing se dá poslouchat k nabuzení, k soustředění na odhalování doprovodných prvků, ale stejně tak i k jistému uvolnění či jako pouhá kulisa. V každém z těchto ohledů toto dílo nemůže zklamat.
80%

Sdílejte článek

Nový komentář