The Omen deluxe editon (Jerry Goldsmith)


Úvod

Snímek „Přichází Satan” je snad zbytečné sáhodlouze uvádět. Jeho pověst jej předchází. Nakolik jsou ty které pověsti pouze přikrášlenými legendami je nyní nepodstatné. Daleko důležitější je skutečnost, že hudba k tomuto filmu znamenala ve své době (1976) jistý průlom. Pokud ne ve filmové hudbě jako takové, pak minimálně v kariéře skladatele, který svým do té doby neobvyklým uchopením filmové hrůzy získal zlatou sošku Oscara. Svoji jedinou. Byl jím Jerry Goldsmith. Jeho nesmrtelné dílo se dočkalo hned několika vydání. Představíme si nyní jedno z posledních, deluxe edici z roku 2001, již vydalo Varese sarabande. Upozorňuji, že tato edice je rozšířená vůči do té doby nejznámějšímu vydání z roku 1990. Rovněž uspořádání skladeb je jiné.

Rozbor

Úvodní motiv snad ani není třeba představovat. Jakožto základní stavební kámen konceptu „Omen” je právem považován za jeden z vrcholů filmové hudby. Píseň „Ave Satani” se dokázala takřka osamostatnit. Plně vyjadřuje to, co výraz Omen znamená. Přestože se ze začátku vyskytuje několik romantickým motivů v podobě piana, skladbě vévodí hluboko laděné smyčce, varhany, hluboké klavírní doprovody a sborová oslava příchodu Satana, která při závěrečné gradaci nahání husí kůži.

Oním sladkým pianem na začátku Goldsmith odkazuje k tomu, co se bude dít v několika následujících skladbách. Druhá se totiž nese právě v jeho duchu. Navozuje atmosféru vzletné romantiky. Ve třetí nabývá na intenzitě a naléhavosti, současně polevuje, stále si však hraje v rovině klidné melodie. Dokonce ani čtvrtá skladba nehodlá sklouznout do níže laděných poloh. Když si uvědomíte, co bude následovat, nechce se vám věřit, jak uklidňujícím dojmem začátek díla působí.

K navození neklidnějších nálad se částečně odvažuje až pátá „I Was There”. V pozvolných pokusech pokračuje i šestá. U pouhých letmých otěrů o hrůzu však nezůstává. Ve druhé polovině naplno rozehrává hru nervů. Goldsmith ovšem nenechává posluchače příliš dlouho trpět. Takřka v jedné skladbě následně střídá jemnou romantiku s čistou hrůzou. V podobném trendu, kdy střídá klid s nervozitou, často i během jedné jediné skladby, drží své dílo i nadále.

Po klidné „A Doctor, Please” přichází „The Killer Storm”. Považuji ji za první hrůzný vrchol díla. Těžko si pod tímto názvem představit něco jiného než excelentní ukázku ďábelské hudby, s řádnou gradací a nepříjemným pocitem chladu v zádech. Poté si skladatel v „The Fall” posluchače uklidňuje. To dělá proto, aby je mohl zase postupně zneklidňovat. Napětí stupňuje pomocí sborů a přidávání nástrojů. Vše to vrcholí ve vzájemném propojení a samozřejmě pádu, jak je patrné z názvu.

„Don´t Let Him” i přes připomenutí prvních klidných melodií příliš světla do chmurami právě zasažené mysli nepřinese. Přítomnost Satana je již cítit všude. O to více v další ukázce, jejíž závěrečná temnota přechází do skladby „The Dogs Attack”, druhý vrchol alba. Goldsmith pro psí útok nejprve připravuje půdu několika samostatnými zvuky a ojedinělými hlasy. Čas od času se vzepnou ke krátkodobému útoku, vždy se ale vrací do pozadí, aby měl posluchač příležitost nervózně očekávat další události. A ty přichází již krátce po polovině skladby. Mužské a ženské hlasy spolu nejprve soupeří o vedení. Když však spojí své úsilí a přidají se k nim vedle již povinných perkusí i rychlé smyčce, nemá nikdo před zvukovými psy šanci.

Vzpamatování nabízí již tradičně následující lehký tón. Ovšemže jen na chvíli. Již po necelých dvou minutách plně útočí sbory „Beheaded”. Ale také pouze na chvíli. Přechází se totiž k volnější temnotě. A samozřejmě k závěru. Třetí skladba od konce již rezignuje na střídání světla a tmy. Takřka bez varování přináší porci hrůzy a několik es, která si Goldsmith schoval na konec. Stejně začíná i předposlední „The Altar”. Po nepříjemně ostrých tónech přichází připomenutí úvodní skladby, jen navléknuté do tvrdšího zvukového kabátu. A máme tu konec. Píseň „The Piper Dreams” (text a zpěv Carol Heather), jež je stejně známá a oblíbená jako „Ave Satani”.

Obě v podstatě vyjadřují dvě rozdílné stránky filmu a snad i nitra samotného skladatele. Zatímco „Ave Satani” je neklidná, plná hrůzy a nevyhnutelného děsu, zobrazuje nejtemnější stránku lidské duše, „The Piper Dreams” je naopak tou stránkou nejsvětlejší, plná naděje, lehkosti, klidu a romantiky až hanba. V kladném smyslu slova. Symbolicky tak dílo otevírá neklid a děs, jeho závěr patří optimismu a romantice. Jakoby omluva za tu hrůzu, jíž byl posluchač vystaven.

Na závěr bych chtěl podotknout, že na výsledný dojem při poslechu má zásadní vliv verze, kterou posloucháte. Na té z roku 1990 je závěrečná píseň uprostřed a poslední skladbou je „The Altar”. Posluchač tak na rozdíl od verze deluxe nemá možnost zakončit poslech romanticky, nýbrž návratem k původní temnotě a neklidu.

Hodnocení

Co říci k hodnocení díla, jež mluví samo za sebe minimálně tím nejprestižnějším oceněním? Jakákoli chvála na jeho adresu je nošením dříví do lesa. Takž jen krátce.

Goldsmith z námětu vytřískal, co se dalo. Pomocí chorálů, hlubokých ladění a vysokých rychlých smyčců vytváří hrůzostrašnou směs, která děsí a deprimuje trochu jinak než ostatní soundtracky. Tato hudba vás vyděsí tím, že vám z ní naskočí husí kůže, ať už chcete nebo nechcete. Co je větším důkazem skladatelské geniality? Snad skutečnost, že tato hrůza je propojena s tou nejsladší romantikou, jakou si vůbec dokážete představit. Navíc tak, že to nebije do uší, ale že to vše sedí přesně tam, kde to sedět má. I když si každá stránka odvádí svoji práci a má za úkol vyvolávat v posluchači jiné nálady, dohromady tvoří nádherný kontrast protikladů. Nikoli spor a nesoudržnost, nýbrž pevný celek.

Celé dílo lze brát několika způsoby, záleží na vaší povaze. Může se vám jevit jako hrůza, která je sem tam zjemněna. Zároveň však ve vás může zanechat dojem díla, které je i přes značné snahy zaútočit na nervy propojeno romantickým pozadím a lepem. Tak jako tak si z něj v jistém smyslu můžete vybrat. Máte-li chuť na romantiku, jednoduše si vyberete jen ty skladby, které vás zajímají. Stejně tak můžete postupovat, pokud se chcete soustavně děsit. To bych ale moc nedoporučoval.

Jedna malá výtka na konec je přece jen na místě. Toto dílo není pro každého. I když obsahuje několik nosných melodií, může na někoho působit roztrhaně. Za což může především Goldsmithovo umění vystřídat pocit bezpečí a hrůzy třeba během jedné skladby. The Omen, nebo spíše některé jeho části, není nic pro slabé povahy. Zatímco některé skladby uspokojí i ty nejjemnější duše, některé je mohou svými útoky uhranout, neřkuli přímo zahubit.

Dostupnost

V současné době není se sehnáním tohoto skvostu žádný problém. Chcete-li deluxe verzi, pak určitě ne. Chcete-li však sběratelsky daleko cennější verzi z roku 1990, musíte si s rozhodováním o pořízení pospíšit. Zásoby se tenčí.

Seznam skladeb

  1. Ave Satani (02:31)
  2. On This Night (02:33)
  3. The New Ambassador (02:35)
  4. Where Is He? (00:54)
  5. I Was There (02:25)
  6. Broken Vows (02:09)
  7. Safari Park (03:22)
  8. A Doctor, Please (01:42)
  9. The Killer Storm (02:53)
  10. The Fall (03:43)
  11. Don’t Let Him (02:46)
  12. The Day He Died (02:13)
  13. The Dogs Attack (05:52)
  14. A Sad Message (01:42)
  15. Beheaded (01:45)
  16. The Bed (01:06)
  17. 666 (00:44)
  18. The Demise Of Mrs. Baylock (02:53)
  19. The Altar (02:02)
  20. The Piper Dreams (02:39)

Celková doba: 48:29

Hodnocení10
Protože je to můj druhý nejoblíbenější kousek na poli filmové hororové hudby, dávám bez okolků nejvyšší hodnocení. Patřím totiž k těm, kteří jej nejen, že doposlouchali do konce, ale rovněž si jeho poslech zopakovali. A rádi.
100%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Frenk 18 února 2008 v 14:57

    100 % je na místě. Jak jsem napsal ve své recenzi na tento kultovní snímek – “bez hudebního doprovodu by byl “Omen” možná jen průměrným dílem”, tak moc na mě Goldsmithova kompozice zapůsobila. Za zvuků těchto melodií lze s naprosto normální scény udělat atmosférickou bombu, u které se vám budou ježit chlupy na těle. Pro mě nejlepší soundtrack, který kdy v hororovém žánru vznikl (mojí nejoblíbenější je zřejmě hudba z Terminátora, ale dalo by se najít spoustu dalších filmů).

Nový komentář