Signs (James Newton Howard)


Úvod

Snímek Signs (Znamení) z roku 2002 byl pro mne velkým překvapením a dodnes jej považuji za nejlepší film M. Night Shyamalana. Příběh se prakticky odehrává na jednom místě – farmě rodiny Hessových, jenž je obklopeno kukuřičnými poli. A právě na nich se objeví podivné obrazce, které jim změní život. Shyamalan perfektně buduje atmosféru, rozvíjí několik vedlejších témat a vztahů, spoléhá na špičkové herecké výkony. Hudba hraje ve Znamení rovněž důležitou roli. Důvěru proto dostal James Newton Howard, jehož soundtrack vydalo Hollywood Records ještě téhož roku.

Rozbor

Skládat hudbu ke Znamení nebyl pro Howarda jednoduchý úkol. Od režiséra znal jen hrubou koncepci filmu, v němž hraje důležitou roli strach z neznámého, neviděného. Skladatel se pustil do práce a vytvořil jednoduchý motiv, který toto splňoval. Byla to zneklidňující melodie obalená tajemnou aurou, která vzbuzovala onen strach, ale také očekávání, stejně jako to chtěl Shyamalan udělat u filmu. Režisérovi se ústřední motiv zamlouval, důležitá část výsledného soundtracku tedy vznikla ještě před první klapkou…

K samotnému filmu se hudba hodí bezpochyby dokonale, jak však působí na obyčejného posluchače samostatně? Tady už je problém patrný. Rozbor některých skladeb nám napoví.

Úvodní „Main Titles“ je krátká, ale výrazná skladba se stupňujícím se tempem a plná napětí. Již od druhé „First Crop Circles“ se dostavuje ústřední motiv, při němž mě nejčastěji v hlavě napadala slova: nevyzpytatelná, nejasná, zneklidňující… To však jde ostatně říci i o dalších třech skladbách, které se vyznačují pomalým tempem s nádechem tajemna, ale vždycky končí někde ve ztracenu, což bylo dozajista myšleno jako záměr, nicméně tak působí docela nedotaženě.

Howardova vize vyznívá dobře, ale převážně ve filmu. Posluchač se v jeho mysteriózní mlze samozřejmě může vyžívat velice dobře, ale po čase to začíná trošku unavovat, protože nic moc osvěžujícího soundtrack prakticky nenabízí. Hlavní motiv Znamení je totiž rozveden snad do všech skladeb (!) a to téměř shodně či s několika odlišnými prvky. Nebýt občasné dynamické gradace (například „Throwing A Stone“), dala by se tato hudba označit, i přes svou nepopiratelnou tajuplnost, za uspávající, což určitě není pro posluchače-laika to pravé ořechové.

Naštěstí je tu ještě několik dobrých vsuvek. Na „Into The Basement“ se mi líbil dojemný začátek, který dokázal vzbudit emoce, které ve filmu hráli taktéž silnou roli, což ve mně vzbuzuje otázku, proč něčeho podobného nedal Howard do soundtracku trošku více. Tatáž skladba překvapí i několika údernými prostřihy, i když od poloviny se opět dostavuje monotónnost. Nejlepším kouskem je ale jednoznačně poslední skladba „The Hand Of Fate“ rozdělená na dvě části, která vše slyšené uceluje do pěkného mixu a je vrcholem této kompozice.

Hodnocení

V rozboru už toto slovíčko padlo – monotónnost. Jakkoliv se dokážete vašimi smysly vžít do situace, v niž si nemůžete být jisti ničím a netušíte, co vás čeká, stejně se po čase dostaví onen (u soundtracku nenáviděný) pocit jednotvárnosti.

P.S.: Nebo jsem až příliš zmlsaný Howardovou kompozicí k filmu Já, legenda, která mi pokojem zní už několik týdnů? Vážně nevím…

Seznam skladeb

  1. Main Titles (01:45)
  2. First Crop Circles (03:15)
  3. Roof Intruder (02:19)
  4. Brazilian Video (01:56)
  5. In The Cornfield (04:42)
  6. Baby Monitor (01:09)
  7. Recruiting Office (02:11)
  8. Throwing a Stone (05:47)
  9. Boarding Up the House (03:00)
  10. Into the Basement (04:23)
  11. Asthma Attack (03:42)
  12. The Hand of Fate, Pt. 1 (05:32)
  13. The Hand of Fate, Pt. 2 (03:48)

           Celková délka: 43:29

Hodnocení5
James Newton Howard odvedl perfektní práci, ale především pro samotný obrazový materiál, pro hudební kritiky (opět nějaké to ocenění), ale pro obyčejného posluchače (tedy pro mne) je tento soundtrack průměrné dílo, jehož význam si však uvědomuji.
50%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Frenk ( profil autora )

Film, hudba a alkoholické radovánky, to jsem já!

Nový komentář