Predator (Alan Silvestri)


Úvod

Predator (1987) je jedno hodně slavné a povedené sci-fi, jež vykazuje prvky hororu. Mnohé z toho má na svědomí masivní hudební doprovod, jehož autorem je Alan Silvestri. Jeho dílo se stalo v řadách obdivovatelů filmové hudby doslova kultovním. Tím spíš, že chce-li jej někdo sehnat legální cestou, mnoho úspěchů mít nebude. I když se zřejmě blýská na lepší časy, je lepší to nezakřiknout. To, co v následujícím článku rozeberu, je jeden z bootlegů, tedy neoficiálních vydání tohoto počinu.

Rozbor

Odmyslím-li si úvodní fanfáry, jež snad ani nezle nijak komentovat, mohu zlehka přejít k úvodnímu motivu. Po několika vteřinách temného hučení přichází masivní úder. Následuje několik seznámení s houslemi a poté jsme vystaveni vojenskému údernému pochodu. Po chvilce je doprovázen působivými dechovými nástroji. Ty ustupují a nechávají prostor opět pro bubnování, aby se pak mohly vrátit a začít spolu se smyčci gradovat a uvádět posluchače do vytržení již na samotném začátku díla. Že skladba končí grandiózním výbuchem, o tom není pochyb.

Následující „The Chopper” nás zavádí do džungle. Silvestri pomocí bubínků navozuje zvláštní atmosféru, v níž nejrůznější cinkavé a do ztracena odcházející zvuky budí nejrůznější představy. Jakoby jste se snažili něco v hustém porostu zahlédnout, ale ono se to před vámi jen míhalo, tu se objevilo, tu zmizelo. Již v polovině se nemusíte o zachycení snažit. Děs k vám přichází sám. Dere se k vám skrz hustou změť, čekáte, že každou chvíli podlehnete, ale nakonec jste rádi, když se to něco vrací k trendu, jímž se vyznačoval začátek skladby, tedy úniky. Máte už teď strach? Tak počkejte, jak na vás vybafne v příští krátké „Grim Discovery”. Nejste-li příliš nakloněni kombinaci leknutí a hrůzy v jednom, budete k smrti vyděšeni. Snad vás další klidnější pasáž uklidní.

Na jak dlouho? Jen do „Payback Time”. Po několika temných, dunivých a vysokými houslemi doprovázených výbuších, jež klid v duši neakceptují, přichází akce. Nejprve se opakuje úvodní motiv a pomocí již osvědčených postupů, v nichž se kombinují nájezdy lehčího děsu s klidnější hrou unikajícího tajemna, se udržuje napětí a očekávání. Přichází postupná gradace. Zde, na konci „Preparing Camp Attack”, vrcholí dosavadní pocity vzrušení a přechází se do boje. Silvestri jej ovšem nepojímá v sérii drtivých ran, ale jako kombinaci zvuků doprovázených takřka jemným motivem džungle. To vše oživeno úvodní melodií.

Téměř 6minutová „First Strike” odhaluje další z famózních motivů. Po řádné dávce napětí a děsu přináší motiv klesající smyčcové melodie a stejnou formou pojaté melodie dechových nástrojů. Nejprve jen v náznacích, poté ve spojení s drtivým pochodem a dunivou stěnou. Závěrečné uklidnění je jen klidem před bouří, jíž je v pravém smyslu slova „Blain Gets Killed”. Od ní je již jen krůček k otázce „Who Did This?”, kde si s námi opět hraje cosi, co se před námi schovává.

„Goodbye” je smutná trumpetová melodie, která za doprovodu vzdálených bubnů a dalších nástrojů lehce uklidňuje. Je zcela jiná než ostatní skladby. Připomíná se nám o kousek dál, když je „Mac On Watch”. Když se spustí „Pig Alarm”, je po klidu a po legraci. Cosi útočí a podle zvuku to vypadá na velké zvíře.

Až „Waiting” znamená jisté zklidnění, jenže stejně jako ve filmu nebyly chvíle nicnedělání dlouhé, tady teprve ne. Ke konci se objevuje další z velkolepých motivů, tentokráte nikoli klesající, nýbrž stoupající. To, že se vojáci dočkali, potvrzuje mimořádně akční kousek „Mac Loses It”. Střídá ho napínavé hledání v „Dillon´s Search”, jež je nahrazeno hrůzostrašnou akcí v „Anytime” a hlavně „Dillon Disarmed”, hned poté, co je „Mac Targeted”. A Silvestri nepolevuje. „Billy” je název další ze skladeb, kde graduje jeden z nejdramatičtějších a nejkovovějších motivů celého díla. Jen škoda, že končí po tak krátké době. To je však „The Chase” schopno vynahradit. Její drtivá kulisa vás pronásleduje a máte pocit, že před ní nelze nikam utéct, jedině snad skokem z vodopádu.

„Camoflauged” znamená start té části filmu, kde si to rozdávají nejsilnější zástupci svých ras. Arnold a Predátor. První tóny předznamenávají tuhý boj, následné smyčce zvyšují napětí a očekávání, jež se na moment ztrácí s koncem skladby. Bubny začínající „Preparations” totiž hned pokračuje v tvrdosti. Odráží odhodlání zabít a přežít. Občasné připomenutí hlavních motivů jen zvyšuje posluchačovu nedočkavost. Tuší, že se něco chystá, ale jasně slyší, že se zatím nic neděje, i přes ty mnohé rychlé gradace a žesťové výbuchy. Až když před sebou v závěru vidíte Arnolda s hořící pochodní, připravujete se na velké finále, jež je tvořeno 6 skladbami.

Asi nemá smysl je již do podrobností rozebírat. Silvestri se na konci vyřádil. „The Fight” svůj název nezapře, stejně tak „Predator Unmasked”. „Bad Idea” je pak spolu s „The Trap” završením, jak se patří. Druhá jmenovaná je jednou z nejlépe gradujících skladeb. Co je to však proti „Self Destruction”? Nic. Na tu nemá ani předposlední „Predator”, vystřídaná skladbou s charakteristickým názvem „End Title”. Je to tak. Predator zde končí. Přehrávající převážně části úvodní skladby, ovšem v trochu jiném duchu. Zatímco na začátku sváděly některé momenty k očekávání čehosi temného, zde stejné melodie završují heroické vítězství a vyvolávají pocit úlevy a uspokojení. Jak to jen Silvestri udělal? Poslední dvě skladby bývají přehozeny, na momentálně jediném dostupném soundtracku je tomu rovněž tak.

Hodnocení

Jsem zaujatý. To bezpochyby. Vy byste nebyli, kdyby vás Silvestri svým hudebním dílem zatloukl do země tak, jako mne? Když pominu veškeré sympatie k filmu a příjemné vzpomínky na něj, zůstává mi v rukou hudební dílo, které se jen tak nevidí, nebo spíš neslyší.

Předně neomílá dokola jeden a tentýž motiv. Predator je charakteristický celou řadou melodií, z nichž každá má za úkol podbarvit určitou konkrétní část celku a přitom nevybočit, ani se neztratit. Což může být na druhé straně nedostatek. Může se totiž stát, že se pro vás tento soundtrack stane kvůli absenci častěji opakované melodie nepřehledným. Celá skládanka pro vás bude až příliš složitá. Nebudete schopni bez několikanásobného poslechu identifikovat jednotlivé motivy, natož si je vybavit, nebudete schopni si jich mnoho zapamatovat. To je asi největší úskalí tohoto jinak ucházejícího díla. Z toho vyplývá, že Silvestriho Predator vyžaduje pro svoji progresivitu soustředěnější poslech. Jedině tak se budete moci ztratit v džungli děsu a střel. Protože jak tyto dvě stránky Silvestri spojil, je neuvěřitelné.

Dostupnost

Predator dokázal fanoušky filmové hudby řádně naštvat a činí tak i dnes. Protože oficiálně vyšel až v roce 2003, a to ještě samozřejmě v nákladu 3000 ks. Jediné, co se dá dnes sehnat, a to navíc za nekřesťansky vysokou cenu, je bootleg, jehož playlist se víceméně shoduje s tím, který jsem měl k dispozici já a jež jsem tu právě popsal.

Seznam skladeb

  1. Fox Fanfare (00:22)
  2. Silver Pictures Logo (00:20)
  3. Main Title (03:51)
  4. The Chopper (03:49)
  5. Grim Discovery (00:39)
  6. Dog Tags (01:18)
  7. Payback Time (02:09)
  8. Preparing Camp Attack (04:20)
  9. Jungle Trek (01:48)
  10. First Strike (05:55)
  11. Blain Gets Killed (00:42)
  12. Who Did This? (02:00)
  13. Goodbye (01:25)
  14. Predator Surgery (01:01)
  15. Mac on Watch (01:09)
  16. Pig Alarm (01:30)
  17. Waiting (03:14)
  18. Mac Loses It (01:22)
  19. Dillon´s Search (01:33)
  20. Mac Targeted (02:00)
  21. Anytime (01:07)
  22. Dillon Disarmed (01:01)
  23. Billy (01:20)
  24. The Chase (01:18)
  25. Camouflaged (02:09)
  26. Preparations (04:40)
  27. The Challenge (02:21)
  28. The Fight (04:12)
  29. Predator Unmasked (01:54)
  30. Bad Idea (01:21)
  31. The Trap (01:44)
  32. Self Destruction (02:02)
  33. End Credits (03:58)
  34. Predator (01:11)
Hodnocení9
Závěrem nezbývá než říci, že Predator je mistrná směs akční a hororové hudby. Je to dílo tvrdé, drsné, děsivé, mrazivé, akční, rychlé, občas vzletně hravé, ale většinou stejně velkolepé a ve výsledku velmi omračující. Spousta nástrojů a netradičních postupů vytváří potemnělou atmosféru, jež se blýská častými a uši drtícími gradacemi, u nichž člověka zamrzí, že netrvají déle. To je důvod, proč u mě Silvestri v tomto případě minul plný počet. Musím ale říci, že jen o kousek.
90%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    pan Hnědý 4 prosince 2013 v 11:52

    Nechte si nachystat specialitky ve velmi kvalitním porcelánu, nějaký kaviár s lahodným Martini, protože začíná akční podívaná, která zaslouží velký potlesk. Pro mě jde McTiernanovo řemeslo stále napřed a nikdy se na něho nezapomene. Tenhle film patří mezi nejkultovnější ve svém žánru a Scottův Vetřelec se musí pořádně dívat, kam šlape. Arnoldova elitní skupina s hereckými esy v prostředí deštných pralesů s neznámým mimozemským lovcem nezná hluchý místa a kulky se odrážejí od našich zdí s napínavostí a výbuchů všude kolem nás. Nezavřeme pusu po celých 100 minut v doprovodu s vynikající hudbou Alana Silvestriho, který je ve výborné formě. Nejakčnější špička 80. let.

  2. Profilový obrázek
    Prasoid 3 dubna 2008 v 08:11

    Jen pro doplnění playlistu. Vyobrazený bootleg má sice na zadní straně uvedeno, že poslední skladba trvá 1:11, ve skutečnosti však trvá 10:11. Jedná se v podstatě o remix s prvky, které ve filmu neuslyšíte. Tuto informaci jsem nucen přinést až nyní, jelikož v době psaní recenze jsem měl k dispozici úplně jinou verzi, a to takovou, v níž skladba Predator trvala skutečně jen kolem minuty.

  3. Profilový obrázek
    Frenk 6 března 2008 v 17:02

     Skvělá hudba patří k základnímu kameni Predátora. Zmíněné bubnování vás dostane, lze z něj číst něco tajemného, něco nebezpečného, zvláště když do toho zazní typické predátorovo vrčení. Jedna z posledních skladeb, která zní při filmu (tj. po výbuchu), pak krásně dojímá a podkresluje Schwarzeneggera jako hrdinu, prostě paráda. Další z řady vyjímečných soundtracků. 100 %

Nový komentář