Nightmare on Elm Street VII (J. Peter Robinson)


Úvod

V roce 1994 se Wes Craven představil filmem New Nightmare. Jednalo se o znovuoživení oblíbené postavy Freddyho Kruegera, byť v poněkud jiném stylu. Nejenže se Cravenovi podařilo dokázat, že Noční můru v pravém slova smyslu umí natočit jen on a nikdo jiný, takže po famózním dílu číslo 1 přišel stejně famózní díl číslo 7 a to mezi nimi je nepodstatné, ale i po hudební stránce bylo skladatelem J. Peterem Robinsonem jasně definováno, že dosavadní postupy jsou víceméně přežité. Jeho album vydal label Milan Records.

Rozbor

Začíná se velmi temným a tklivým úvodem, který nechává znít dětské hlasy a tvrdě přechází do typického Bernsteinova motivu, jenž graduje do veselé přehlídky Freddyho divákům.

Po masivním tří-skladbovém intru přichází pohodovější „Heather And Chase Theme“. Lze v ní nalézt špetku romance. Ovšem celý tento dojem kazí údernost páté skladby, stejně jako temnota těch následujících.

Dylan Tells…” sahá k dramatickému prvku a prezentaci čehosi tajemného, nepochybně hrůzného. Daleko více intenzity a gradace se objevuje v následující „Heather´s Concern“, skutečně bravurní děsivé skladbě, která zejména druhou polovinou připomene Hornerovy Aliens. Jako útěchu nabízí skladatel dětsky jemnou „Bedtime Story“.

Chase´s Blues” je svižná kytaráda, u které nezbývá, než podupávat do rytmu. Hledat v ní děs a hrůzu je ztráta času. To lze až následně. Protože „The Police Tell Heather About Chase” a poté  přichází smutný „The Funeral“, oživený hororovou ostrosti ala Goldsmith. Jiného skladatele, tentokrát Goldenthala, připomene dětský zpěv v šestnácté kompozici „The Park“, která jako by hudebnímu Pet Sematary z rukávu vypadla. Vedle toho ukrývá i Goldsmithův postup z dílka The Omen.

Dvacítka „Attack” neskrývá opětovnou inspiraci u již zmíněných autorů, ale taktéž zběsilou hrůzu, již už téměř tradičně zahání další odlehčená skladba.

Wes Craven´s Nightmare” je skutečně názvu věrná přehlídka temnoty doplněné výraznou gradační složkou. Někomu melodický postup možná připomene titulní skladbu snímku The Thing. V hrůzném stylu se pokračuje i ob skladbu dále.

The Freeway” představuje další z řady odlehčených záležitostí. V tomto případě se jedná o fanfárovou heroičnost, jež provází bravurně ztvárněný útěk před hrůzou, která je v patách ve stylu nejlepších momentů Hornerových Aliens. Tento odkaz zde nepozná málokdo.

Je libo po nějaké době zase leknutí doprovázené vláčením nešťastníka bahnem smrti? Pak je tu „Transformation“. Ale to je již na dohled závěr, takže se chystá grandiózní vyvrcholení veškeré hrůzy a povinný heroický mrazák zad. Povedlo se? Povedlo. A já tleskám.

Hodnocení

Pan Robinson není žádný opuštěný Robinson, takže ví, co se na Noční můru vzkříšenou samotným jejím stvořitelem Wesem Cravenem sluší a patří. Stejně jako režisér změnil celkové zaměření filmu, změnil i skladatel celkový přístup k tématu. Samozřejmě že nemohl ve svém díle nezmínit již snad povinný Bernsteinův hlavní motiv, ale to je asi vše, čím se ostatním soundtrackům mapujícím Freddyho řádění podobá. Jinak se plně nechává vést Cravenovým záměrem ukázat, že New Nightmare, to je nová krev. Jak?

Především (téměř) absolutním odmítnutím elektroniky (vyjma samozřejmě onoho motivu). To, co obsahuje soundtrack New Nightmare, je plnohodnotné symfonické dílo pouze s několika žánrově odlišnými vsuvkami. Nebo se tak alespoň úspěšně tváří. Pak je také mnohem temnější, ostatně jako film. Což jde ruku v ruce se schopností vyvolat hrůzu. Robinson dokázal vytvořit atmosféru, kterou není možné nakrájet a pro leckoho také rozdýchat. Tvrdé skladby prokládá tu a tam lehčím až romantickým tématem, ale ve výsledku za jeho kočárem nezůstává nic než surový hororový zážitek hodný staré školy.

Co mu k tomu dopomáhá? Skutečnost, kterou mnozí posluchači mohou chápat jako značný nedostatek. Inspirace. Je více než zřejmé, že Robinson nahazuje návnadu z již ověřených zásob. Nejmarkantnějšími jsou (pro mne) Goldsmith, Goldenthal, Horner, Williams, Young. Je to tak, hovořím o hudebních skladatelích, kteří z díla k posluchači promlouvají. I když lze namítnout, že tím samotné dílo ztrácí punc originality, není tomu tak. Robinson totiž dokázal dané vsuvky maximálně využít a prokombinovat, takže ve výsledku vše vypadá jako spolupráce několika zmíněných zvučných jmen.

Jedinou vadou na kráse tohoto počinu je místy až moc dlouhý klid mezi jednotlivými vzrušeními, stejně tak celková délka, stopáž jako taková však naštěstí není přehnaně přepálená.

Dostupnost

V kamenných prodejnách a internetových obchodech jsem na toto dílo nikdy nenarazil.

Seznam skladeb

  1. Playground (01:07)
  2. A New Nightmare Begins (00:52)
  3. And Now… Heeeere’s Freddy! (01:15)
  4. Heather And Chase Theme (01:10)
  5. Scratches (00:38)
  6. Phone Calls (00:16)
  7. The Glove Gioes Berserk (01:02)
  8. Heather’s Departure (01:46)
  9. Dylan Tells Heather About Rex (01:34)
  10. Heather’s Concern (01:55)
  11. Bedtime Story (Dylan’s Theme) (02:20)
  12. Chase’s Blues (01:49)
  13. The Claw and Chase’s Death (00:38)
  14. The Police Tell Heather About Chase (01:53)
  15. The Funeral (02:58)
  16. The Park (03:38)
  17. Nosebleed (02:09)
  18. Robert’s Painting (01:19)
  19. The Claw In Heather’s Bed (01:36)
  20. Attack (02:02)
  21. Heather Reassures Dylan (01:16)
  22. Wes Craven’s Nightmare (02:26)
  23. Never Sleep Again (01:00)
  24. Miss Me??!! (00:49)
  25. Oxgentyton (01:45)
  26. Everything’s Not All Right! (01:24)
  27. The Freeway (03:24)
  28. Transformation (03:12)
  29. Bread Crumbs (03:28)
  30. Freddy’s Netherworld (01:18)
  31. Script / Freddy’s Attacks (02:00)
  32. Tongue / Escape (01:38)
  33. Safe At Last??? (02:03)

Celková délka: 57:40 min

Hodnocení10
New Nightmare je po hudební stránce dokonalost sama. Snad jako jediný ze všech Nočních můr dle mého mínění plně a bezvýhradně koresponduje s kvalitou filmu.
100%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Jino 18 listopadu 2008 v 19:04

    Noční můra má jednu z nejlepších theme na poli hororu (patří mezi ty nejlepší)….možná je to tím, že je profláknutá velkým množstvím pokračování…. Ale bezpochyby je to jedna z těch, které dokážou v člověku navodit takové ty divné pocity . dětsky nevinné a přitom pekelně atmosferické, až by se dalo napětí krájet.

  2. Profilový obrázek
    Prasoid 18 listopadu 2008 v 18:38

    Poslechni
    si
     krátkou ukázku.

Nový komentář