Jaws (John Williams)


Úvod

Jaws (1975), česky Čelisti, jsou považovány za jeden z nejlepších filmů nejen hororového žánru, nýbrž celé filmové produkce vůbec. Jeho režisér Steven Spielberg čelil při natáčení mnoha problémům, které jej však nepokořily. Navzdory jim (někdy možná i díky nim) vytvořil nesmrtelné dílo, které ani po letech své kouzlo příliš neztrácí. Svou zásluhu má na tom nepochybně rovněž hudební stránka. Jejím autorem je John Williams, v široké divácké obci velmi uznávaný hudební skladatel, jemuž se po stránce popularity vyrovná málokdo. I přes počáteční nepříliš velké nadšení režiséra ohledně dnes již kultovní melodie složil dílo, které hrdě stojí v popředí jeho tvorby mezi takovými zvučnými tituly, jako jsou například Indiana Jones, Star wars, Superman. Vždyť kdo by neznal dnes již klasický „dum-dum” motiv?

Williamsovy čelisti jsou jedním z nejlepších soundtracků vůbec a povinným základem sbírek obdivovatelů filmové symfonie. Dočkalo se celé řady reedic, což samotnému skladateli znemožnilo se na všech podílet v roli dirigenta. Takovým případem je i zde uvedené album, jež vydalo v září roku 2000 Varese Sarabande Records. Cd vydané u příležitosti 25. výročí vzniku filmu je nahráno technologií 20 bit digital sound. Royal Scottish National Orchestra zde místo autora hudby dirigoval Joel McNeely.

Rozbor

Main title” asi není třeba sáhodlouze představovat. Několik osamělých hlubokých předzvěstí hrůzy, jež zrychlují a choulí sel do klubka střídavých dvou tónů, doprovázených působivým doprovodem. Melodie, která se stala noční můrou bojácných plavců a základním vzděláním nejen všech posluchačů filmové hudby. Melodie, které se údajně sám Spielberg v prvních chvílích smál, z níž později divákům běhal a dodnes běhá mráz po zádech.

Druhá skladba začíná zlehka. Jemné pohlazení loutny doslova odráží lesk vodní hladiny. Ovšem nenechejte se jejím úvodem zmást. V pozadí je patrná ústřední melodie, značně zrychlená. Netrvá dlouho a vynořuje se v plné kráse a dramatických úderech. Třetí skladba je přímým pokračováním. Kulometná salva Williamsových klasických úderných dramatických pasáží zde zní velmi naléhavě.

The Pier Incident” sice kombinuje jemnou strunu s klidnější atmosférou, nicméně se jí nedá věřit. Monstrózní směs známého dvou-tónu a doprovodných hrátek se v dálce otáčí a pomalu vrací zpět. Při přiblížení je doprovod zatlačen do pozadí, takže hlavní údery představují vskutku bouřlivý zápas.

Father and Son“. To je název pátého tracku. Jemné piano si s myslí romanticky pohrává. Nebýt toho temného pozadí, zapomněl by posluchač na hrůzu, která čeká v dalších skladbách. Opět pianem, nyní značně hlubším, je uvedena i následující kompozice.

Sedmá skladba „Ben Gardner´s Boat” je pojata ve smutnějším duchu. Stále se okolo něčeho jakoby otáčí. V jednom momentě to vypadá, že přijde veselé zakončení. To už se ale vynořuje známé troubení, které kdesi v dálce za sebou přivolává ústřední motiv, aby vše naráz umlklo a slovo dostaly skřípající a husí kůži nahánějící smyčce. Pamatujete, jak se vám postavily vlasy hrůzou na hlavě, když z díry v lodi vykoukla ukousnutá hlava? Na to si zde jistě vzpomenete.

Předělová skladba „Montage” je veselohrou, po které následují dva pokusy o chycení velkého bílého motivu. Ten zatíná do masa své zuby snad ještě dravěji než na začátku.

A již se přesouváme na moře. Skladbou „Out the Sea” ztrácíme jistotu pevné půdy pod nohama. Začíná dobrodružství party námořníků a pomalu se rozjíždí druhý nejznámější motiv díla, zcela v duchu očekávání hrdinného boje a zkušených manévrů. Když k tomu přistoupí gradace hodná Williamsova Supermana, ztrácíte zase jistotu, co to posloucháte. Později použitá píšťalička navíc velmi uklidňuje.

To se rozhodně nedá říci o „Quint´s Tale“. V téhle báchorce není nic uklidňujícího, jen samé mrazení, podporované „vodní strunou”. Předehrou k útoku žraloka v další skladbě, když „Brody Panics“, jehož samozřejmě charakterizuje známý úderný motiv se střídáním dvou tónů. Zde je hudební masa vyhrocena až do největších krajností. Skutečně úderná hra a neklid v každém momentu, kdy se neodvažujete ani dýchat! Ale to už je čas na žluté barely, jež jsou zvýrazněny nádhernou melodií, spíše zvukem, který hbitě klouže po hladině.

A poté přichází „The Great Chase“. Chvíli se tváři jako nejstrašlivější věc na světě, vzápětí však jako bezstarostná hra dětinských chlapů na námořníky. Úplně cítíte to slunce a mořskou sůl na jazyku. Sotva mizí s další skladbou barely pod vodu, Williams přitvrzuje. Přesně ve stylu Star Wars. V jedné pasáži je podobnost jasně zřetelná, je však po chvíli ubita ještě masivnějším úderem žraločího dechu, doznívajícího do ztracena.

Několik posledních skladeb se nese v duchu hry, kterou si dopřává to podvodní monstrum s chlápky tam na lodi. Williams ji předkládá místy hodně komplikovaně, tedy na ty, co jsou zvyklí na jednodušší poslech. Střídá velmi drsné pasáže s těmi vzletnějšími.

Jednou z nejtklivějších je „The Shark Hits the Cage“, 4. od konce. Úplně se z ní svírá žaludek. Je to celá paleta střevních křečí vyvolávajících zvuků, uší hoblujících smyčců, sinusoidově kolísavé vodní loutny a drtivého piana. Hned za ní následuje „Quin meets his end“. Je to jeden z vrcholů alba, v němž se kombinuje ústřední motiv s výbušnou dramatikou a skřípajícími houslemi. Vše je tak hlasité, že cítíte zuby, které vás objímají. Následně vše klesá dolů, stejně jako žralok do vody s tím kusem vousatého masa.

A je tu Brodyho finále. Napínavá hra dosahuje svých vrcholů. Nástroje velmi tlačí na pilu. Motivy se kombinují, gradují až co to jde a pak…. klasický Williamsův perkusní konec, zde ovšem jemnějšího rázu. Zvolna klesáme na dno, jako zbytky žraloka. Poslední „End Title” končí tím slavným veselo-dobrodružným motivem a k tomu ještě něco navíc.

Jako celé dílo začalo hrůzně, tak končí úlevou a oddychem. Po té jízdě jistě přijde troška odpočinku vhod.

Hodnocení

Jak krátce zhodnotit dílo, které bylo zhodnoceno již více než 30 lety a přitom nenosit dříví do lesa? Obávám se, že to ani nejde. Jakákoli chvála je snad zbytečná, i když jistě ne neoprávněná, ostrá kritika přinejmenším nemístná.

Williamsův styl kombinování několika linek v jedné skladbě sedl na Čelisti dokonale. Dovoluje mu to působit na posluchače s nebývalou intenzitou. Jeho melodie jsou na jedné straně většinou celkem jednoduché, takže se v nich nelze tak lehce ztratit, na straně druhé právě onou formální komplikovaností dosahuje autor obdivu a uspokojení i u těch, kdo mají rádi soustředění hodné progresivní party. Můžete tak jednu kompozici poslouchat stále dokola a pokaždé se soustředit na její různé stránky.

Tato částečná komplikovanost může být pro mnohé posluchače značným překvapením. Kdo totiž nedával u filmu moc pozor a poté si pustí cd v očekávání, že mu bude předložena hodinová porce známého žraločího motivu, bude zaskočen. Williams se zde neopakuje. Předkládá-li několikrát po sobě stejnou melodii, pak v patřičné variaci, která skladbu při intenzivním a častém poslechu dovolí zcela přesně zařadit na její konkrétní místo.

Vedle této skutečnosti je druhým nejvýraznějším znakem jeho díla i obsahová bohatost. Čelisti se neredukují na pouhé jedno téma. Jsou naopak směsí mnoha motivů, od hrůzostrašných, přes dobrodružné až po romantické. Není zde hluchého místa, stále se něco děje, vaše pozornost nemá téměř nejmenší šanci spočinout během řádného poslechu na ničem jiném. Tedy pokud nejste vyznavači extrémně jednoduchých hudebním kulis. V takovém případě vás, stejně jako v případě, kdy jste přesvědčeni o tom, že čelisti dělá jen jedna melodie, čeká až moc rozmanitá, místy značně nezřetelná a příliš komplikovaná sluchová zkušenost. Ostatní si užijí báječnou jízdu, během níž se nebudou nudit.

Dostupnost

S potěšením mohu oznámit, že toto Williamsovo dítko je běžně dostupné. Alespoň v této digitální podobě.

Seznam skladeb

  1. Main Title (1:06)
  2. The First Victim (1:43)
  3. The Empty Raft (1:15)
  4. The Pier Incident (2:19)
  5. Father And Son (2:19)
  6. The Alimentary Canal (2:02)
  7. Ben Gardner’s Boat (3:21)
  8. Montage (1:31)
  9. A Tug On The Line (2:12)
  10. Into The Estuary (2:49)
  11. Out To Sea (:56)
  12. Man Against Beast (5:15)
  13. Quint’s Tale (2:30)
  14. Brody Panics (1:16)
  15. Barrel Off Starboard (1:38)
  16. The Great Chase (3:02)
  17. Three Barrels Under (2:05)
  18. From Bad To Worse (:53)
  19. Quint Thinks It Over (1:08)
  20. The Shark Cage Fugue (2:00)
  21. The Shark Approaches (:42)
  22. The Shark Hits The Cage (1:45)
  23. Quint Meets His End (1:08)
  24. Blown To Bits (3:11)
  25. End Title (1:56)

Celková délka: 50:02

Hodnocení10
V souhrnu je pro mne Williamsovo dílo zvané Jaws opravdu tím, za co jej pokládali, pokládají a nepochybně i nadále pokládat budou milovníci (nejen) filmové hudby. Zážitkem, který s každým dalším poslechem odkrývá nové a nové hlubiny a prohlubuje přesvědčení, že tohle dílo nikdy nebude zapomenuto.
100%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Prasoid 17 července 2008 v 10:10

    Za zmínku určitě  stojí skutečnst, že tato digitální verze Jaws je sice technicky zvládnutá na jedničku s hvězdičkou, ale jsou v ní znát určité rozdíly oproti originální stopě filmu. Ta je zachycena na cd, které vyšlo v tomtéž roce (2000), sice není tak striktně chronologické jako toto, ale svou technickou nečistotou a atmosférou se více blíží filmu. Vydalo ji Decca Records jako 20skladbové Jaws: Anniversary Collector´s Edition. Jeho poslech je možná ještě lepší a o minutku delší.

Nový komentář