I Am Legend (James Newton Howard)

Hodnocení:

autor

90%

uživatelé

92%

Kdo jak hodnotil ...

přečteno: 786x

tisknout článek

Úvod

Roku 2007 vznikl další z řady post-apokalyptických hororů, kde lidstvo téměř vyhynulo díky neznámé epidemii měnící obyvatelstvo v krvežíznivá monstra. Tento bezesporu klišovitý námět měl však dva trumfy v rukávu. Prvním byl zručný režisér Francis Lawrence (Constantine) a druhým komerční hvězda Will Smith. Já, legenda slavila úspěch a nyní se uvažuje o dalším díle. A zvlášť u filmu, kde se příliš nemluví, je důležité, aby vynikla hudební stránka. O tu se v tomto případě postaral James Newton Howard, jehož počin začátkem roku 2008 vydalo (stejně jako v případě Constantina) Varese Sarabande.

Rozbor

Seznamte se z Robertem Nevillem ("My name is Robert Nevile"), jediným normálním člověkem v širokém okolí. Ponuré tóny budoucnosti na nás útočí již od první minuty. Je to nádherné, je to depresivní, je to apokalyptické. O něco méně efektivní je krátký "Deer Hunting", ale je jasné, že skladatel sází na osvědčené motivy a že se máme ještě na co těšit.

"Evacuation" je jedna z mnoha Robertových vzpomínek na život před osamocením. Howardovo hudební pojetí této tragédie je opět fantastické a i když nemáte k dispozici obrazový materiál, emoce budete cítit na míle daleko. Skoro mám chuť tuto skladbu označit za nadpozemskou. V podobném duchu pokračuje i "Scan Her Again", kde vyniká pomalý klavír.

Soundtrack k Já, legenda tedy zatím není nijak hororově dramatický, Howard nás místo toho bravurně utápí, společně s hlavní postavou, v hrozivém světě samoty a deprese. Za "hororovou" skladbu lze označit až teprve "Darkseeker Dogs". Mix bubnů zatím zvedá adrenalin nejvýše, ale následuje "Sam´s Gone" a "Talk To Me" a opět ten známý tragický motiv, který jsem si jednoduše zamiloval. V této vlně deprese se chci topit společně s hlavním hrdinou. A to dobrovolně.

Dramatická prezentace ovládá tento soundtrack a dělá to zatraceně dobře. Velkolepá je totiž i další skladba ("The Pier"), kde hezky vzduchem letí úchvatný ženský chorál a podtrhuje ten prázdný a vylidněný svět. Emoce jsou po celou dobu s vámi, hudba vás přivádí na různé myšlenky. Podobného rázu jsou "Can They Do That" a "I´m Listening". Už jsem si zvyknul, že se na soundtracích ústřední motiv několikrát opakuje, ale v tomto případě nemám výhrad.

Hororový nádech se dostaví ještě se skladbou číslo 11. "The Jagged Edge" nám připomene, že žijeme také vedle zombie a že jsou to tvorové skutečně nebezpeční. Napětí se ve filmu dalo krájet mačetou a i v těchto atmosféričtějších pasážích si skladatel vede velmi dobře. Soundtrack vrcholí skladbami "Reunited", "I´m Sorry" a "Epilogue", což jsou po většinu času relativně klidné kousky a v té poslední ještě opět vyniká tragický motiv. Nádherné představení končí a mně nezbývá než setřít stékající kapku slzy po mé tváři a těšit se na další poslech této vynikající hudby.

Hodnocení

James Newton Howard sestavil velmi zajímavou hudební kompozici. Není plná hororových výjevů, není v ní tolik napětí. Ale soustředil se především na emoce, ty čiší ze soundtracku z každé skladby. Post-apokalyptický svět je v jeho podání dramatický, dojemný, smutný, zkrátka takový, jaký prostě být má. Podobný styl hudby mi sedí, a tak nemůžu jinak než zatleskat a dát patřičně vysoké hodnocení. Bravo!

Dostupnost

Jelikož se jedná o mladý kousek, je skladem v každé dobrém obchodě.

Seznam skladeb

1. My Name is Robert Neville (02:51)
2. Deer Hunting (01:17)
3. Evacuation (04:27)
4. Scan Her Again (01:42)
5. Darkseeker Dogs (02:17)
6. Sam's Gone (01:48)
7. Talk to Me (00:56)
8. The Pier (05:17)
9. Can They Do That? (02:09)
10. I'm Listening (02:09)
11. The Jagged Edge (05:16)
12. Reunited (07:50)
13. I'm Sorry (02:22)
14. Epilogue (04:13)

Celková délka: 44:34