Critters (David Newman)


Úvod

Snimek Critters (1986) snad jakožto poměrně známou hororovou sci-fi komedii netřeba představovat. Chlupaté hladové koule nezná nebo o nich alespoň neslyšel málokdo. Tedy alespoň z těch, kdo mají trochu zažitou filmovou školu 80. let. O mně konkrétně je známo, že na ně nedám dopustit. Jaká tedy byla moje radost, když jsem po strastiplných letech marného shánění konečně ukořistil soundtrack? Obrovská. Ještě větší pak byla, když vyšlo najevo, že zvukově jsou Critters snad ještě lepší než obrazově. Což jen nahrává na smeč mé subjektivní zaujatosti vůči danému tématu, a tak mi nezbývá, než čtenáře předem varovat, že se možná setká s výrazy, jež vycházejí primárně z poslechu, ale které jsou zároveň přibarvené mým osobním nadšením. Což samozřejmě neznamená, že by tím byla nějak razantně snížena celková objektivita. Tento kousek jsem pochopitelně slyšel již tolikrát, že by i nejmenší nedostatky (které se budu snažit záměrně zatajit :-)) neměly šanci uniknout mému neúprosnému uchu. Dost tedy bylo osobního výlevu a pojďme si dílo, které má na svědomí David Newman a které bylo vydáno u Restless Records jako LP v roce 1986 a poté s několika obměnami na cd v roce 1993 u labelu Intrada, představit. Jedná se samozřejmě o popis druhého vydání.

Rozbor

Otevíráček nás zavádí do hlubokého vesmíru, kde nás krom neustále obklopující temnoty tu a tam uchvátí nějaký ten kovový zvuk, nejspíš k nám doléhající z dálek, kde se o sebe otírají vesmírné lodě, na nichž hodnotí technologický pokrok planety Země slovy: „Stojí za…”. Klidná syntezátorová projížďka, která slibuje možnost kvalitního sci-fi poslechu, posléze zrychluje v zběsilý úprk Critters, načež je střídána opět táhlejším tempem, které nás zavádí prostorem přes jistý světelný nápis až na oběžnou dráhu Země, odkud nás usazuje do symfonické bezstarostnosti rána na farmě v Grover´s Bandu. Newman tak plynule přechází z jedné atmosféry do druhé. Ani náznak blížící se hrůzy není patrný z druhé veselohry „Charlie´s Accident”.

To až třetí track si začíná pohrávat s letmými výlety do neprostupné mlhoviny, která se šíří od čehosi, co přistálo nedaleko na poli. To však ještě nic není proti tomu, co znamená čtvrtá „Jeff is Dinner”. Název úsměvný, obsah již poněkud hrůznější. Závěr skladby může připomenout nejsilnější hudebním momenty Jerryho Goldsmithe v jeho díle Alien. Stejný odkaz nese i pozadí počátku následující kompozice. Vlastní jádro je však, zdá se, původní a melodie, která se stává ústředním tématem útoku critters, jakbysmet. Skladba vyniká gradující tendencí a značně dramatickou složkou, která po promyšleném pozvolném tlačení na pilu zařezává v pravou chvíli.

A jsou tu. „Bounty Hunters…”, vesmírní lovci. Nalézají první stopy a posluchač temnotu, která nedovoluje rozpoznat, jsou-li tito pánové dobří, nebo ještě horší než to, po čem pasou. A jejich píce vystrkuje zuby z druhé části skladby nazvané „Critters get Steve”. V husté spleti nástrojové dramatiky se připomíná jednak povědomé bublání z konceptu Alien, tak také útočný crittersácký hymnus.

Zatímco si chlupaté koule pochutnávají ve stodole na Stevovi, zbytek zubožené rodiny se vydává na neveselou výpravu k autu. Že jejich dobrodružství končí zběsilým a napínavým úprkem zpět do domu, je jasné. Stejně jako skutečnost, že k nim po chvilce doléhá křik ze stodoly a je třeba se vydat přes obležený dvůr zachránit k smrti vyděšenou dívku. To vše samozřejmě za doprovodu technicky přesně načasované a emocionálně vyladěné orchestrální práce.

A takto se ten kolotoč vyrovnaně točí dál, dokud nepřichází konečné zúčtování. Startuje jej typický motiv vesmírných lovců a pokračuje jeho střídáním s napínavými a dramatickými pasážemi, které plně vrcholí v „Brad Goes After April” a „The Critters Are Destroyed”. Záchvěvy napětí se přenáší i do předposlední „The House Returns”, ovšem ta již zřetelně dýchá šťastným koncem a rodinným shledáním.

Spíše odlehčením je poslední skladba, na níž se autorsky podílel John Vigram. Je to víceméně rytmická taneční záležitost, která krom toho, že doprovází titulky, byla použita i do scény, kdy critters pustoší svoje teritorium.

Rozdílné edice aneb causa „Power of the Night”

Obě edice soundtracku Critters jsou od sebe velmi odlišné. Předně je to chronologie uspořádání a provázání skladeb. Zatímco na LP jsou stopy takříkajíc libovolně rozházeny a delší skladby rozděleny na dílčí části (např. Main Title), na cd je zachováno jak přesné uspořádání skladeb korespondující s filmem, tak také jejich plná délka. Na novějším vydání však narozdíl od desky chybí jeden zásadní kousek, a to píseň „Power of the Night”, kterou během filmu zpívá fiktivní zpěvák Johnny Steele, jehož ztvárnil, píseň pomáhal skládat a nazpíval Terrence Mann. Je to hrubý nedostatek, už proto, že skladba sama o sobě se velmi těžko shání.

Hodnocení

Dílo Critters Davida Newmana vyniká zdařilou syntézou dvou zdánlivě v daném žánru protichůdných a současně nepoužitelných hudebních technik. Je to elektronika a orchestrace. Již první skladba se láme jakoby na dvě části, což odkrývá základní diference těchto pólů. Překvapivě to však nepůsobí nikterak rušivě a přechod mezi nimi je plynulý. Newman se tedy (nejen v této skladbě) lehce přesouvá ve sféře atmosféry z vesmíru na Zemi a zase zpátky. Z hudby tak jasně rozpoznáte, kdy se kde nacházíte, přičemž je dění na Zemi samotné ještě rozděleno na sekvence, které nepochybně zachycují výskyt mimozemského organismu a pohyb vesmírných mužů. Pakliže to nepoznáte z elektronického pozadí, které je stejně většinou zatlačeno masivní symfonií, pak vám napoví jednotlivé hudební motivy.

Newman vytváří několik základních témat, která jsou určena vždy pro konkrétní situace či postavy. I když jsou melodie relativně jednoduché, nejsou až natolik chytlavé, aby po jednom či dvou posleších zůstaly v hlavě. Deska je totiž zaměřením na více vrstev značně progresivní, byť se místy opakuje, tudíž vyžaduje pozornost. Nejen kvůli oněm motivům, ale hlavně kvůli doprovodným partům, které je doprovází a znesnadňují identifikaci jejich základní kostry.

Autor hudebně trefně vystihl charakter vesmírných lovců, když jim vdechl neurčitou tajemnost. Dodal útočným scénám napětí a několikrát znásobil jejich dramatickou linku. Ukázal, jak má vypadat rodinná idylka, odkud už byl pouze krůček k protikladu hrůzy. U té ostatně při prezentaci critters také zůstal, nezjemnil ji žádnou vtipnou hudební vsuvkou.

Pozornější posluchači jistě budou zvažovat, zda inspirace k tomuto hudebnímu dílu neleží v okruhu obdivovatelů skladatele Jerryho Goldsmithe, ti ještě ostřílenější pak vyrukují s konkrétní prací Alien. Ačkoli o tom nic nevím, potvrzuji, že spousta orchestrálních a několik elektronických pasáží ve mne přesně tyto dva pojmy evokovaly. Orchestrální hlavně po stránce formální, tj. z hlediska práce hudebníků, elektronické pak obsahově.

Tak či tak je hudební ztvárnění Critters vydařená atmosférická jízda, která pohladí na duši romantickou vsuvkou, jež je však jednoznačně převálcována temnotou, hrůzou a dramatickými zvraty. Vyniká nápaditostí, orchestrální bohatostí i hráčskou precizností. Přes svoji rozmanitost nenudí.

Dostupnost

Již v úvodu bylo naznačeno, že tohle dílko se dostane jen k těm, kteří jsou ochotni jít za ním přes mrtvoly. Což musím s politováním potvrdit. Je prakticky nesehnatelné. Což je vzhledem k jeho kvalitě nepochopitelné.

Seznam skladeb

  1. Main Title (06:46)
  2. Charlie’s Accident (00:43)
  3. Jay and Brad Look For the Critters (02:38)
  4. Jeff is Dinner (00:59)
  5. Looking in the Cellar (04:25)
  6. The Bounty Hunters/Critters Get Steve (03:51)
  7. Critters Hunt For Lunch (03:56)
  8. Brad Burns a Critter (03:13)
  9. They’re Growing (02:09)
  10. Meanwhile Back at the House (02:08)
  11. Looking for Chewy (01:41)
  12. Brad Goes After April (02:17)
  13. The Critters Are Destroyed (03:50)
  14. The House Returns (05:06)
  15. Critter Skitter (03:27)

Celková doba: 47:09 min

Hodnocení8
Jako svébytné dílo funguje dokonale a při zpětném pohledu na film úroveň svého hostitele ještě více pozvedá.
80%

Sdílejte článek

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář