Alien 3 (Elliot Goldenthal)


Úvod

Alien 3 (1992) je značně diskutabilní film. Zatímco jej jedni vynášejí do nebes, druzí jej zatracují, protože je vzhledem k prvním dvěma dílům zklamal. Jak je na tom hudebně? Jméno Elliot Goldenthal může říci leccos. MCA Records toto jeho dílo vydalo ještě v roce 1992.

Rozbor

Dílo Alien 3 otevírá skladba „Agnus Dei”, která svým celkovým laděním představuje v dosavadním hudebním trendu ságy Alien razantní změnu. Na temném pozadí se střídá spousta zvukových motivů, tvořených smyčci, perkusemi a elektronikou. Nikoli melodií. Z valné části jde pouze o směs zvuků a hlasů, které mají za úkol navodit atmosféru prostoru, v němž je velmi jednoduché se ztratit. O tom svědčí i několik zvuků vytrácejících se do ztracena. Připomínají trochu Hornerovo dílo. Ke konci skladby sahá Goldenthal k masivní velkoleposti.

Kdo by si však myslel, že v podobném trendu pokračuje dál, ten se mýlí. Druhá skladba totiž začíná rozechvělými strunami. Jsou předzvěstí pokračujícího guláše plného disharmonických zvuků na rychlém perkusním pozadí. Tato porce sice nezaujme žádnou zvláštní melodií, ale vynutí si vaši pozornost. Doslova slyšíte, jak kolem vás něco pobíhá a musíte si dávat pozor, aby vás to nepříjemně nepřekvapilo. Tuto proměnlivost střídá postupně gradující melodie třetí skladby, při níž se emoce nepřihlásí snad jen v tom, kdo nedává při poslechu pozor.

Zprvu zpívaná skladba „Lento” přináší smutek a téměř 2 minuty něčeho, co sem na první pohled nezapadá. Poté přichází dramatický motiv, vystřídaný následně klidnou pasáží, jež ke konci přitvrzuje a objevují se tklivé momenty. Ty se po dlouhém nájezdu vyskytují coby střídání nástrojů i v pátém tracku. Končí částečně hrdinským, částečně děsivým motivem. Ona i šestá skladba je v podstatě táhlou záležitostí, také však jen do poloviny. Potom se rozjíždí v doslova nepochopitelné řádění elektroniky a nabroušených hlasů. Ani „The First Attack” nevypadá na nic jiného než pár zvuků vynořujících se z temnoty. Kousek za polovinou přichází několik nárazů a elektronické napětí, jež se až do konce skladby po tradičním zklidnění tu a tam vynoří. V těchto momentech se za případný strach nemusí nikdo stydět.

Osmá je víceméně klidnou záležitostí, která sem tam zahraje na očekávání a nejistotu. „Death Dance” úplně obrací. Rychlé housle vytvářejí prostor pro nervozitu a nezřetelné střídání úderů, jež přecházejí do rytmického vyvrcholení, které je střídáno již známým gradujícím motivem. A pak to přijde. Drsná spleť vysoko laděných rychlých houslí, dechů a elektra, která vytváří věru hustou atmosféru. Ovšem i právě zmíněný kousek „Explosion and Aftermath” je v podstatě rozdělen, takže po krátké chvíli emocionálních orgií je nastražená duše uklidněna.

Předposlední kousek nabízí sice nějakou tu melodii, nicméně postrádá jednotnost, protože je seskládán z několika postupů, z nichž nejvýraznější je závěrečné poletování smyčců. Poslední „Adagio” je konečně téměř plnohodnotnou melodickou skladbou se vším všudy. Jediný světlý moment pro tu část posluchačstva, která si soundtrack neumí bez těchto skladeb představit.

Hodnocení

Jako je v případě filmu třetí Alien trochu jinde než jeho předchůdci, je i v případě hudby znatelný jistý posun. Na jedné straně je celé album pomalé, ne druhé až moc rychlé. V souhrnu pak tvoří mozaiku střídajících se klidných a drsnějších pasáží.

Je značně klidnější, co se týče tempa a formy jednotlivých kompozic. Může za to především několik (většina) skladeb, v nichž se buďto vůbec nic dramatického neděje, nebo se začne dít až ke konci, k tomu jen na krátko. S klidnějším atmosférou je vázána určitá táhlost, jež sice zvýrazňuje hloubky, ovšem pokud jde o akci a čerstvost, té mnoho nabídnout nemůže. Posluchač je tak udržován spíše ve snových zahradách a je ztracen v předlouhých chodbách, na bitevní pole se v žádném případě nepodívá.

To je ale to jediné, co se dá označit za klidnější. Po obsahové stránce je třetí Alien doslova přesycen nervozitou a nejistotou v tom, co se dá očekávat do příštích minut. Goldenthal rezignuje na nosné melodie. I když se v několika skladbách něco povědomého občas objeví, většina je stejně tvořena zvuky nejrůznějšího charakteru. Od bubnování to autor bere přes orchestrální zajížďky až k elektronickým orgiím. Tím vším vytváří na první poslech nekompaktní a neharmonickou směs, která může dost zamávat s posluchačovým chápáním celého díla. S odstupem však vychází najevo, že ta disharmonie má svůj účel a že v podstatě tvoří jakýsi celek, jehož úkolem je rozehnat v mozku klid a jistotu, přivolat depresi a nervozitu a pokusit se srazit veškeré světlo světa na kolena. Ne každému to ovšem sedne. Zvláště po tak vynikajících kouscích, jakými před tímto byly Goldsmithův Alien a Hornerův opus Aliens. Na rozdíl od nich spojuje Goldenthal obě roviny, totiž klid a neklid, tak těsně, často do jedné skladby, že ve výsledku může jeho dílo působit značně nekonzistentně.

V celku je Alien 3 dílo dvou tváří. Přestože se na jedné straně jeví jako značně klidnější zářez na pažbě jménem Alien, je ve své podstatě velmi schopné způsobit chaos v oblasti nervového rozpoložení posluchače.

Dostupnost

Bohužel nevím o tom, že by u nás někdo tento soundtrack distribuoval. Na internetu jsem ho nicméně zahlédl.

Seznam skladeb

  1. Agnus Dei
  2. Bait & Chase
  3. The Beast Within
  4. Lento
  5. Candles In The Wind
  6. Wreckage And Rape
  7. The First Attack
  8. Lullaby Elegy
  9. Death Dance
  10. Visit To The Wreckage
  11. Explosion And Aftermath
  12. The Dragon
  13. The Entrapment
  14. Adagio

Celková doba: 49:37

Hodnocení6
Přestože má Goldenthal nárok na uznání za zcela jiné pojetí konceptu, vedle svých předchůdců u mne příliš nezabodoval. Není to dílo, které bych si rád pustil častěji. Od bohapustého průměru jej u mne zachraňuje pouze renomé, které si u mě skladatel vydobyl svými ostatními počiny.
60%

Sdílejte článek

Nový komentář