A Nightmare on Elm Street (Charles Bernstein)


Úvod

Noční můra v Elm Street (1984) byla svého času velkým trhákem. Zvědavce na sebe ostatně láká i dnes. Wes Craven se jí celosvětově proslavil. Zápletka přitom není nijak složitá. Vrah dětí je truchlícími rodiči zlynčován a zaživa upálen. Zanedlouho se vrací jako duch, vkrádá se do snů mladých lidí a v nich je zabíjí. Paráda. Po stránce obrazové určitě. Po té zvukové rovněž. Může za to muž jménem Charles Bernstein a jeho děsivý hudební doprovod.

Rozbor

Po povinném a nepříliš záživném prologu přichází temnotou zahalený hlavní motiv. Cosi se v něm chvěje, vibrace již poměrně brzy prostupují hluboko do fantazie. Nájezdy rozličných zvuků působí děsivě už od začátku.

Třetí skladba polevuje. Hrůza se na několik minut odporoučí, poněvadž celá stopa je v podstatě líbivou melodií, jež připomíná pro polovinu 80. let typickou rockovou píseň, ovšem bez zpěvu. Myslím, že byla skutečně pro jeden z doprovodných songů k Noční může použita.

Čtvrtá „Dream attack” bez varování zrychluje. Přenáší napínavou honičku do páté skladby, v níž se před bolestivou smrtí není kam skrýt. Temný kout tvořený zvukovou kulisou nedovolí opustit místo až do chvíle, kdy se nad hlavou houpající břitvy spustí dolů. Jejich pád však na sucho, tj. bez spojení s filmem, nepůsobí vůbec razantně. O husí kůži nahánějící gradaci rovněž nemůže být řeč. Pocit strachu tak nemá kde vyvrcholit. Vzápětí nastupující tiché housle navíc předznamenávají přechod ke druhé polovině skladby, jež se zaměřuje pouze na doprovodnou rytmiku, zřejmě pro uklidnění rozdováděných emocí.

Následující „Jail cell” se nese v klidnějším temném duchu, ke konci je opepřena vzdechy. Příští skladba lehce oživuje ústřední melodii. Zahaluje ji do velmi pomalu gradujícího napětí, jež ke konci bohužel vyprchává. „Sleep clinic” je svým názvem výstižná. Předzvěst příšerné události z ní se střídavou silou vyzařuje. Samotné zlo se skrývá v rytmu hned následující skladby. Nic však netrvá věčně a po několika vteřinách je Freddyho tvář schovaná. Že nikoli na dlouho, je jasné po úvodu k desáté „No escape“. Střídá fáze útěku a odpočinku. Když to vypadá, že z jatek nic nebude, zasahuje opět temnota a očekávání čehosi v ní.

Naneštěstí na sebe nechává v 11 skladbě hrůza čekat a skladatel si hraje spíše se snovou atmosférou, stejně jako Freddy s Nancy ve školních chodbách. Na nezřetelném pozadí se střídají různé zvukové efekty. I následující kousek se nese na podobné vlně, s tím rozdílem, že zvuky jsou opatřeny houstnoucí ozvěnou a ke konci se konkretizuje úvodní motiv. Posluchač je tak lehce připravován na následující porci napětí a strachu. Těchto ingrediencí je „Telephone terror” plná. Nic to však není proti tomu, co se skrývá ve „Fountain of blood“. Jedná se z mého pohledu o vrcholný moment celého díla. I když proklatě krátký. Odtud je již nakročeno k závěru, jenž v sobě schovává úplně prvotní vibrace a zvuky ze začátku. Předposlední skladba je překvapivě pomalá, ale o to více děsivá. Závěr patří spojení rockového rytmu s hrůzyplnou honičkou. A pak je konec, bez rozloučení, bez hudby do ztracena, bez gradace, prostě jen tak.

Shrnutí

Soundtrack NoES je stejně výjimečný jako film. Zejména tím, že skladatel rezignoval na klasické orchestry. Pomocí čisté elektroniky vytvořil velmi zajímavé hudební pozadí. To ve spojení s filmem funguje nezvykle dobře. Ovšem samostatně již o takový „nářez” nejde. Skladby jsou na jedné straně akční, na druhé dost roztahané. I přes svoji krátkou délku a střídání motivů, v čemž ona akce spočívá, mohou některé dokonce nudit. V součtu se několik minut v podstatě nic neděje, monotónní elektronický šum často postrádá nosnou melodii. Je to problém celého díla, které se v celku jeví jako skládačka z desítek zvuků, spojených slabou, nevýraznou nití.

Dostupnost

Tento hororový klenot byl sice delší dobu hůře sehnatelný, dnes je situace naštěstí opačná. Zájemce má nyní dvě možnosti. Může si zakoupit buď zbytky starého nákladu Varése sarabande, na němž je na 1 cd hudba z prvních dvou dílů, nebo může sáhnout po relativně nové edici stejného vydavatelství, jíž nechybí propracovanost zaměřená na sběratele. Cena obou je relativně přijatelná, tj. totožná s cenou každého běžně dostupného soundtracku.

Seznam skladeb

  1. Prologue
  2. Main Title
  3. Laying The Traps
  4. Dream Attack
  5. Rod Hanged/Night Stalking
  6. Jail Cell
  7. Confrontation
  8. Sleep Clinic
  9. Terror In The Tub
  10. No Escape
  11. School Horror/Stay Awake
  12. Lurking
  13. Telephone Terror
  14. Fountain Of Blood
  15. Evil Freddy
  16. Final Search
  17. Run, Nancy!
Hodnocení7
Z Bernsteinovy hudby dýchá samotný Freddy a strach z jeho zjevu. Posluchač je napjatý, chvílemi se skutečně bojí. Mezi děsivými, pomalými pasážemi a rychlými honičkami si může odpočinout u dvou melodických vložek. V závěru je na místě očekávání dalšího nášupu a zklamání z náhlého konce a krátké stopáže, pohybující se okolo 34 minut.
70%

Sdílejte článek

Nový komentář