If you see him comin’
Get away if you can
He’s a dangerous man
Throws a dangerous party man

(Alice Cooper – He´s Back)

Rozvržení článku

I. Co to je Alice Cooper?

II. Alice Cooper – kapela

III. Alice Cooper – persóna

IV. Historie kapely

V. Alice Cooper v hudebním světě

VI. Alice Cooper ve filmu

VII. Videoklipy

VIII. Cooperovy studiové desky

I. Co to je Alice Cooper?

   Název Alice Cooper vystihuje dvojí skutečnost, vzájemně víceméně bezchybně zaměnitelnou. Je to:

1)           jméno kapely

2)           jméno zpěváka

Ať řeknete kteroukoli možnost, budete mít v podstatě pravdu. Vystupuje-li někdo pod svým uměleckým pseudonymem a pro zbytek kapely nemá jméno, pak je logické, že ji shrnuje pod svá křídla. Navíc i přes tuto kličku se i dnes, kdy je blíže pravdě druhá možnost, používá občas jména Alice Cooper k pojmenování celé kapely, jak tomu bývalo v jejích začátcích. Suď jak suď, zažitější a všeobecnější tendence je považovat za něho onoho sólistu. Proto bude tak brán i zde, nebude-li výslovně uvedeno jinak.

II. Alice Cooper – kapela

Ano, Alice Cooper byl původně název pro kapelu jakožto celek. Tvořili ji zpěvák a harmonikář Vincent Furnier, kytaristé Michael Bruce a Glen Buxton, basista Dennis Dunaway a bubeník Neal Smith. Byl to poté právě zpěvák, kdo skupinu opustil a vydal se na sólovou dráhu právě s jejím původním názvem na postu svého pseudonymu. Musel se však vypořádat s autorskými právy. Kolují zvěsti, podle kterých dostávají bývalí členové Alice Cooper, tedy ti původní, na svá konta rok co rok slušné provize.

III. Alice Cooper – persóna

Alice Cooper, vlastním jménem Vincent Damon Furnier, se narodil 4. února 1948 v Detroitu ve Spojených státech jako „výsledek” francouzských, skotských a anglických předků. Odtud se také kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu přestěhoval s rodinou do Phoenixu. Zde mladý Vincent chodil např. na Cortez High School a byl členem DeMolay International, řádu pro mladé muže, pojmenovaném podle vysokého představitele Templářských rytířů.

   Furnier byl vůbec vychováván v prostředí, které mělo k základu rockerského buřičství daleko. Jeho děd i otec byli oba aktivně angažováni v náboženském životě. Sám Furnier je navzdory své pódiové pověsti křesťanem a uvědomělým otcem a manželem. S původně baletní instruktorkou a choreografkou Sheryl Goddard, s níž se oženil v roce 1976, má tři děti. Dcery Calico (nar. 1981) a Sonoru (nar. 1993) a syna Dashiela (nar. 1985).

V civilním životě působí jako usedlý chlapík, který chodí do kostela a stará se o rodinu. Takový neškodný úředníček. Na pódiu se z něho stává doslova ďábel, nekompromisní rocker s jasným názorem na bezduché popové tlachání. Dva protiklady? Nebo pouze dvě verze jednoho a téhož životního postoje?

Kdo tedy je Alice Cooper krom toho, že je v první řadě v civilu spořádaným občanem společnosti? Zpěvák, muzikant, skladatel, herec a dokonce DJ.

IV. Historie kapely

a.) Začátky

Historie bandu Alice Cooper sahá do Furnierova útlého mládí. V roce 1964 se zúčastnil místní talentové show, kde se svými spoluhráči ze školy pod názvem The Earwings napodobili The Beatles, bez předchozích zkušeností s hraním. Zvítězili, začali zkoušet a přejmenovali se na The Spiders. O rok později už měli svůj první singl „Why Don´t You Love Me“. V roce 1966 na Cortez High School odpromovali. Po drobné změně v sestavě se následně změnilo i jméno skupiny na The Nazz a místem působení se natrvalo stalo Los Angeles.

S rokem 1968 však přišla nutnost další změny názvu. Protože stejnojmennou kapelu Nazz měl již kytarista Todd Rundgren. Tak vznikla skupina Alice Cooper. Legendy hovoří o tom, že název vystihuje jméno čarodějnice ze 17. století, jejíž je Furnier reinkarnací. On sám však uvedl, že jméno vzešlo z představy roztomilé holčičky se sekyrou za zády.

b.) První desky bez úspěchu

Jejich první deskou se stala v roce 1969 Pretties for You. Předcházely jí zajímavé události. Když kapela jednoho večera hrála v klubu The Cheetah, podařilo se jí nejen během 10 minut dav nechápavců doslova rozehnat, ale došlo na kontakt s manažerem Shepem Gordonem, přes kterého se muzikanti dostali k producentovi studia Straight Records Franku Zappovi. Ten jim sdělil, že je chce u sebe v 7 hodin. Zbrklí mládenci se domnívali, že má na mysli tuto hodinu ranní, a tak Zappovi nezbylo, než se nechat porcí psychedelie naládovat ještě dopoledne. Z kuriózní situace vzešla smlouva na 3 desky. Avšak ona prvotina se nesetkala s valným úspěchem.

   Právě Zappa Cooperovi představil jedno z tajemství publicity, a to v incidentu s kuřetem. Jednalo se o to, že bylo do obecenstva při koncertu hozeno kuře, od kterého se čekalo, že poletí. Ono však neletělo a místo toho bylo lidmi roztrháno na kusy. Noviny událost patřičně rozmázly a přikrášlily. Když se Cooper pokoušel Zappovi říci, že nikomu hlavu nesekal a ničí krev nepil, byl zadržen slovy, dle kterých nemá popírat nic z toho, co dělá nebo co se o něm povídá.

   Ani druhá deska Easy Action (1970) nezaznamenala úspěch. Tamní posluchačstvo navíc nevykazovalo známky většího zájmu o kapelu, a tak se celek přestěhoval zpět do Detroitu, kde byl přijat daleko otevřeněji. Začalo se blýskat na lepší časy, protože Zappovo Straight Records bylo koupeno majoritním labelem Warner Bros. Records. To znamenalo především větší reklamu a intenzivnější propagaci, ale hlavně zajímavější smlouvu, která přišla po masivním úspěchu třetího alba Love it to Death, jemuž figuroval hit „I´m Eighteen“. Stejný trend pokračoval i v případě alba Killer (1971). V té tobě kapela představovala na pódiu své nepříliš oblíbené divoké výstupy v doprovodu hroznýše královského, elektrického křesla, šibenice.

c.) Průlom v kariéře

   V roce 1972 přichází hit i stejnojmenná deska School´s Out. Album je v americkém žebříčku na pozici číslo 2. Kapela se stěhuje do Greenwich v Connecticutu a své pódiové show mění z hermafroditické přehlídky šašků na chlapskou přehlídku hrůzy. To fanoušky sice rozpalovalo, ovšem různé spolky pro morálku také. V Anglii bylo zakázáno pouštění videoklipu „School´s Out” a ministr vnitra byl dokonce jedním členem parlamentu požádán o zákaz působení kapely v zemi.

   Album Billion Dollar Babies (1973) vyneslo kapelu ještě výše. Stalo se komerčně nejúspěšnějším, kritiky pochváleným a prvním v americkém i britském žebříčku. Kapela byla na vrcholu slávy. Jeviště ovládly nové triky, ale hlavně nový popravčí nástroj, a to gilotina. Přišlo vystupování v televizi, výběr největších hitů, další deska, spousta koncertů, film Good To See You Again, Alice Cooper. A také daň za všechen ten shon. Únava a chlast.

d.) Sólová dráha – vzestup a pád

   Alice Cooper (Vincent Furnier) opouští kapelu a utváří vlastní hudební těleso. Sbližuje se opět s Bobem Ezrinem, který produkoval již třetí desku někdejší kapely, a vydává v roce 1975 koncepční opus Welcome To My Nightmare. Hostem je ikona hororového filmu Vincent Price. Mění se pódiová show. Je více teatrální, vsází na působivější kulisy a hraní. Na podporu alba byl natočen i televizní film The Nightmare (kde Vincent Price také hraje), bylo pořízeno nepříliš finančně úspěšné, zato později značně kultovní koncertní video nazvané stejně jako deska.

Alice Cooper však pomalu začíná uvadat, protože stále více propadá alkoholu. Další z legend o něm vypovídá, že jeho denním chlebem byla láhev whisky a dvě basy Budvaru. Na tour v roce 1977 již jeho problémy nesnesly odkladu, a tak se sám nechal hospitalizovat v sanatoriu v New Yorku. Z této zkušenosti vyšel při skládání alba From The Inside (1978). Pódium se tehdy příznačně zahalilo do prostředí blázince.

   Alkoholismus se mu však lepil na paty dál. Jeho alba z počátku 80. let nebyla bůhvíjak úspěšná, což samotný autor připisuje právě vlivu své tekuté vášně. Jeho problémy vyvrcholily další nutnou hospitalizací, ohrožením života a návratem do Phoenixu, kde zbývala jediná naděje na záchranu jeho pohnutého manželství a rodinné zázemí, jediná zbraň, která jej mohla před alkoholem zachránit. Ze všeho se dostal, a to doslova. Nejen z životních problémů, ale také ze smlouvy s Warner Bros. V roce 1984 se z Alice Coopera stal umělec na volné noze. Odešel do ústraní a věnoval se spíše rodině a filmu.

Zkušenosti se závislostí a odvykáním, během kterého se umělec seznámil s golfem a doslova mu propadl, takže se dá říci, že alkohol vyměnil za míčky a hole, posléze využil k aktivní podpoře podobně postižených lidí. K jedněm z prvních, komu se snažil pomoci, patřila v druhé půli 80. let kapela Megadeth.

e.) Comeback

První pokusy o návrat na hudební scénu přišly v roce 1985. Tehdy se upsal MCA Records a s kapelou Twisted Sister nazpíval píseň „Be Chrool To Your Scuel“. Objevil se i ve videoklipu, na němž spolupracoval maskér Tom Savini, ale video bylo zakázáno.

   V roce 1986 se Cooper vrací v plné síle s albem Constrictor. Vévodí mu hit „He´s Back (The Man Behind the Mask)“. Kdo viděl film Friday the 13th Part VI: Jason Lives, zřejmě ji zde zaslechl, stejně jako „Teenage Frankenstein“. Z tour k této desce vznikl záznam The Nightmare Returns a představuje Coopera pro další generaci, s novou show.

Další album Raise Your Fist and Yell (1987) bylo inspirováno horory Friday the 13th a Nightmare on Elm Street. Následovala další obří koncertní přehlídka, kterou chtěl znovu jeden ze členů britského parlamentu sabotovat. Doslova výživou pro odpůrce mezi prostým lidem proti tomuto se stala příhoda, při níž se Cooper při zkoušce oběšení málem zabil.

V té době se Cooper objevil v show WrestleMania III jako doprovod Jaka „The Snake” Robertse a měl pletky s Johnem Carpenterem, který právě natáčel snímek Prince of Darkness, o tom však později.

   Cooper se tak těšil nové vlně slávy, ovšem comebackem par excellence bylo až jeho album Trash z roku 1989. Vyšlo v produkci Desmonda Childa (ano, je to ten Child, který je také spjat s kapelou Kiss) pod taktovkou Epic Records. Pokud se ptáte, čím je tak výjimečné, pak kolem vás Cooperův nejslavnější hit „Poison” asi jen neslyšně proběhl (pozn.: autorovi článku stačila v útlém dětství pouze ukázka této písně v televizní reklamě na výběr největších rockových hitů, aby poznal, že v budoucnu stráví po boku tohoto pána své nejlepší hudební chvilky).

Zvukově stejně dobrá a hitově stejně potenciální deska jako Trash vyšla v roce 1991. Jmenovala se Hey Stoopid. Kvůli tehdejší vlně grunge však na úspěch předchůdce nenavázala. Cooper se tak alespoň soustředil na spolupráci s Gun N´ Roses, natáčení filmů a přípravu značně vážněji pojaté desky The Last Temptation (1994).

   Rokem 2000 Cooper značně přitvrzuje. Jeho deska Brutal Planet je daleko drsnější, reaguje na nesnesitelnou brutalitu světa. Jde tak daleko, že v jedné scéně pro video Brutally Live (2001) popraví Britney Spears, symbolizující všechen popový patos, který rockoví fanoušci nesnáší. Následující snad ještě temnější deska Dragontown (2001), jež názvem symbolizuje nejhorší město na oné planetě, uzavírá trilogii Cooperovy osobní perspektivy. Prvními dvěma díly jsou samozřejmě desky z let 1994 a 2000.

Deskou z roku 2003 The Eyes Of Alice Cooper se vrací k čistšímu zvuku a svým uměleckým kořenům. O 5 let později vychází jeho 25. studiová deska Along Came a Spider, která se zase vrací k osudům postavy Stevena, o němž Cooper pojednává hlavně na deskách Welcome To My Nightmare a The Last Temptation.

   V roce 2004 spustil vlastní rádiovou show Nights with Alice Cooper.

V. Alice Cooper v hudebním světě

   Alice Cooper je jednou z nejzářivějších a nejvlivnějších hvězd rockového nebe. Je nepřehlédnutelný. K vlastnímu zvýraznění používá líčidla. Jeho vystoupení vynikají celkovou vizuální a scénickou propracovaností. Na pódiu se většinou vždy něco děje a použité rekvizity zaručují zajímavost i pro ty, kdo snad špatně slyší.

   Byl to on, kdo do vystoupení zavedl teatrální prvky. Snažil se tak děsit hororově laděným představením a zároveň šokovat otevřeností, v níž často neskrýval satiru a morální kritiku. A je to právě „shock rock”, jehož je Cooper otcem. Styl, kterým se nechala inspirovat spousta kapel. Kupříkladu Kiss, W.a.s.p., Marilyn Manson. Je možné k nim zařadit i jméno David Bowie, stejně jako desítky dalších. Sám Cooper se hlásí k odkazu kapel jako The Who, The Beatles, Janis Joplin, The Yardbirds.

Cooperova hudba je žánrově velmi obtížně definovatelná. Výraz Shock rock by snad mohl stačit, ale vezme-li se v úvahu, že je to umělec, který se v průběhu své bohaté kariéry značně vyvíjel a přizpůsoboval dobovým trendům, nezbývá než vzít za vděk obecnou charakteristikou jeho zvukového projevu jako směsicí garážového rocku, glam rocku, heavy metalu, art rocku, industriálního rocku, pop rocku, nové vlny a v neposlední řadě toho všudypřítomnému rocku a hard rocku. To vše samozřejmě nikoli naráz, ale v různých kombinacích.

   Samozřejmě že ikona Cooperova formátu přicházela do styku s ostatními kapelami. Pokud pomineme vzájemné vlivy a chválu, objeví se opačná strana mince. Rivalita. Ač by se zdálo, že Alice Cooper nepotřebuje nikomu závidět, potažmo s někým soutěžit, nese se rockovým světem několik zmínek o vzájemné „soutěživosti” mezi ním a Ozzy Osbournem. Ale to jsou spíše klepy.

Neskrývanou zášť, zdá se, pak mohl Cooper pociťovat vůči individuu, které si říká Marilyn Manson. Vzájemná neslučitelnost obou, křesťana na jedné straně a moderního antikrista na druhé, byla zrušena společným duetem na festivalu v Rumunsku v roce 2007.

Co se týče přímé spolupráce, může se partnerstvím s Cooperem pochlubit například Eric Singer, v pořadí třetí bubeník kapely Kiss. Na přelomu 8. a 9. dekády se u něho objevil kytarista Al Pitrelli, jenž se angažoval i u kapel Megadeth, Savatage, Asia. Říká vám něco basista Tony Levin z King Crimson, Pink Floyd či Yes? I on s Cooperem hrál. Stejně jako takový Slash z Guns N´ Roses. Ale vyjmenovat všechny, to je zbytečné.

VI. Alice Cooper ve filmu

Alice Cooper se zapsal taktéž do filmových archivů. Pravda, žádnou zásadní roli se mu nikdo svěřit neodvážil, avšak hlavní úloze neunikl. Ale popořadě.

Poprvé se před kamerou coby plnohodnotný herec objevil již v letech 1973/4 v seriálu The Snoop Sisters, ve zmíněném The Nightmare (1975), komedii Sextette (1978). V roce 1984, v době, kdy jeho hudební um zasáhla krize, obsadil hlavní roli ve filmu Leviatán, známém též jako Monster Dog. V něm hraje popovou hvězdu Vince, který při natáčení svého nového klipu naráží na nebezpečnou bestii.

Prince of Darkness (1987, Vládce temnot), to je film Johna Carpentera, pro který Alice Cooper složil stejnojmennou píseň a propůjčil svoji tvář postavě omšelého pobudy, který čeká na příchod Satana.

Jako potvrzení toho, že je pro horor na slovo vzatým odborníkem, je jeho role ve filmu Freddy´s Dead: The Final Nightmare (1991, Freddyho smrt: Poslední noční můra). Nehrál nikoho menšího, než Freddyho otce.

Sebe sama si v pidi-roli zahrál v komedii Wayne´s World (1992, Waynův svět). Jako pirát Jack se představil v krátkém hororu Freakshow (1999). O dva roky později si zahrál v hororu The Attic Expeditions. Na rok 2009 chystá cameo ve snímku Horrorween.

VII. Videoklipy

Když už padly zmínky o Cooperových videoklipech, proč si některé z nich neukázat?

Co třeba „I´m Eighteen“? A nejlépe v duetu s Marilynem Mansonem!

Povinností je „School´s Out“. Jaksepatří dobově atmosférické.

Další památná divočina „Billion Dollar Babies“, samozřejmě v živém provedení.

Zde je onen diskutabilní videoklip „Be Chrool To Your Scuel“. Je nutno uznat, že důvod pro zákaz vzhledem k výborné práci maskérů své opodstatnění našel. O to více by klip neměl ujít fanouškům hororů, zvláště zombie hororů.

Zde předkládám již dostatečně probraný singl „He´s Back“. Pozor, připravte se na porci smíchu.

Nejslavnější Cooperův hit „Poison“. Co dodat?

A zde je „Poison“, akorát v necenzurované verzi. Takže jestli vás pobuřuje pohled na nahé poprsí, nedívejte se.

A další slavný hit. „Hey Stoopid“. Neberte si ten název osobně.

VIII. Cooperovy studiové desky

Aby bylo v Cooperově studiové diskografii jasno, uvádím seznam jeho desek. Hvězdička znamená, že se jedná o desku vydanou nikoli jako sólový projekt, nýbrž jako album původní kapely zvané Alice Cooper.

1. Pretties for You (1969)*
2. Easy Action (1970)*
3. Love It to Death (1971)*
4. Killer (1971)*
5. School’s Out (1972)*
6. Billion Dollar Babies (1973)*
7. Muscle of Love (1973)*
8. Welcome to My Nightmare (1975)
9. Alice Cooper Goes to Hell (1976)
10. Lace and Whiskey (1977)
11. From the Inside (1978)
12. Flush the Fashion (1980)
13. Special Forces (1981)
14. Zipper Catches Skin (1982)
15. DaDa (1983)
16. Constrictor (1986)
17. Raise Your Fist and Yell (1987)
18. Trash (1989)
19. Hey Stoopid (1991)
20. The Last Temptation (1994)
21. Brutal Planet (2000)
22. Dragontown (2001))
23. The Eyes of Alice Cooper (2003)
24. Dirty Diamonds (2005))
25. Along Came a Spider (2008)

He’s back
The man behind the mask
And he’s out of control
He’s back
The man behind the mask
He crawled out of his hole

(Alice Cooper – He´s Back)

Zdroje:

www.wikipedia.org/www.alicecooper.com/www.imdb.com/www.spirit-of-metal.com

Daniel Bukszpan, Heavy Metal – Encyklopedie, Brno, BB/art, 2004