Nightmares & Dreamscapes: From the stories of Stephen King (2006)


Český název: Noční můry a snové výjevy
Rok výroby: 2006
Délka: každý díl 45 minut
Země: USA

Hrají:
William Hurt … (Jason Renshaw (segment “Battleground”)
William H. Macy … (Clyde Umney / Sam Landry / George Demmick (episode: “Umney’s Last Case”)
Eion Bailey … (Lonnie Freeman (segment “Crouch End”)
Ron Livingston … (Howard Fornoy (segment “The End of the Whole Mess”)
Claire Forlani … (Doris Freeman (segment “Crouch End”)
Jeremy Sisto … (Willie Evans (segment “The Fifth Quarter”)
Henry Thomas … (Robert Fornoy (segment “The End of the Whole Mess”)
Kim Delaney … (Mary Rivingham (episode: “You know they got a hell of a band”)
Steven Weber … (Clark Rivingham
Jacqueline McKenzie … (Linda Landry / Gloria Demmick (episode: “Umney’s Last Case”)
Samantha Mathis … (Karen Evans (segment “The Fifth Quarter”)
Tom Berenger … (Richard Kinnell (segment “The Road Virus Heads North”)
Marsha Mason … (Aunt Trudy (segment “The Road Virus Heads North”)

 

Nightmares & Dreamscapes je sbírka povídek od mistra moderního hororu Stephena Kinga, která byla publikována v roce 1993 a získala si velice pozitivní ohlas jak u mladých, tak u starších čtenářů. Tato televizní adaptace, kterou má na svědomí americká televize TNT, se skládá z osmi epizod podle příběhů z knižního vydání. Na rozdíl od celovečerní adaptací, natočených podle povídek, které trpí přílišnou zdlouhavostí a chudým obsahem, má zde každý díl tři čtvrtě hodiny, což je na jednu povídku tak akorát. Tak se pojďme podívat na zoubek jednotlivým epizodám.

 

1. Battleground (Bojiště)

Tato epizoda byla natočena podle stejnojmenné povídky, poprvé publikované roku 1978 ve sbírce Night Shift. Vypráví příběh nájemného vraha (William Hurt), který zavraždí majitele továrny na hračky a domů si přinese jeden velmi zvláštní balíček, který ukořistil. Netuší však, že krabice obsahuje celou armádu oživlých plastikových vojáčků, kteří přišli pomstít svého stvořitele. Na tomto dílu je zajímavé, že neobsahuje žádné dialogy. Rád bych věděl, jak se Hurtovi líbil scénář, který mu umožnil prakticky jednu nebo dvě kraťoučké věty. Avšak i bez oduševnělého mluvení se nebudete nudit. Třicet minut budete koukat na moderní byt a na Hurta, snažícího se zlikvidovat všechny vynalézavé vojáčky, kteří na něj útočí těmi nejrozmanitějšími způsoby a budete si opravdu přát, aby ty roztomilé hračky už konečně toho velkého parchanta oddělaly. Animace hraček je perfektní. Pohybují se velice živě a vypadá to skutečně, jako by jste pozorovali z velké výšky lidi natřené na zeleno. Efekty jsou taktéž skvělé: Miniaturní kulky sviští vzduchem, rakety z bojových vrtulníků prolétávají bytem a ničí jeho rozmanité vybavení. Maličkou plastikovou armádu si tak zamilujete, že jí budete skutečně fandit. I když tato epizoda není zrovna nejpsychologičtější, mně se na ni celkem dobře koukalo.

Hodnocení: 6/10
Napsali: Stephen King, Richard Christian Matheson
Režie: Brian Henson

 

2. Crouch End

Druhý díl seriálu byl natočen podle povídky Crouch End, vydané ve sbírce Nightmares & Dreamscapes (1993). Příběh má však hlubší kořeny a to z roku 1980 v New Tales of the Cthulhu Mythus od génia H. P .Lovecrafta. Právě touto povídkou vzdal King čest Lovecraftovi. Příběh začíná na policejní stanici, kam se mladá Doris Freemanová (Claire Forlani) vypravila, aby vzlykaje ohlásila zmizení svého manžela v londýnské čtvrti Crouch End, která je známá tím, že se v ní občas někdo ztratí za nevysvětlitelných okolností. Rostřesená žena začne vyprávět, jak se vlastně s manželem v oné čtvrti octla.

Když se Doris se svým manželem Lonnie (Eion Bailey) objevila v Londýně, Leovi zavolal jeho bývalý kolega, právní poradce John Squales, a pozval manželský pár do svého domu na večeři. Doris se do toho příliš nechce, ale Leo je posedlý setkáním s Johnem a tak se tedy vypraví taxíkem do Crouch End, kde John bydlí. Starý taxikář se zmiňuje, že čtvrť, do které se chystají, že jakýmsi tenkým místem mezi naším světem a jinou dimenzí, ale manželé usoudí, že staříka už přece jen dohnala senilita a neberou jej vážně. Manželé bohužel ztratí lístek s Johnovou adresou a tak si Leo vyskočí u jedné z telefonních budek aby zavolal Johnovi a adresu zjistil znovu. Taxikář se mezitím snaží Doris, vyděšené z náhlé změny počasí, panující v Crouch End, přesvědčit, že tato část města byla postavena na starém druidském místě pro obětní rituály a že není bezpečné se zde zdržovat. Polekaná Doris taxík opustí a ten následně zmizí. I když se to Doris nelíbí, její manžel se rozhodne hledat Johnův dům pěšky. Vydají se tedy napříč děsivou čtvrtí, ze které se už nemusí vrátit. Strašidelná čtvrť je velmi efektně natočená a silný vítr spolu s rychle letícími mraky na potemnělé obloze působí přesně tak, jak mají. I vy u svých obrazovek budete mít z toho místa divné pocity, které vám ještě umocní skvělá hudba. Nečekejte krev, ale běhající mráz po zádech. I když jsem při sledování této epizody cítil jakési vznášející se klišé, výborně jsem se bavil.

Hodnocení: 7/10
Napsali: Kim LeMasters, Stephen King
Režie: Mark Haber

 

3. Umney’s Last Case (Poslední Umneyho případ)

Námětem třetího dílu této minisérie se stala stejnojmenná brožura, jejíž příběh byl také publikován v N&D. Vypráví o soukromém očku, Clydeovi Umneyovi (William H. Macy), detektivu z třicátých let minulého století. Clyde je neobyčejně inteligentní a výborně střílející hrdina a také slušný děvkař. Jeho „poklidný život“(vyšetřování několika vražd či sebevražd, metrák vystřelených kulek denně a obšťastňování všech obdivovatelek) je narušen náhlých příchodem podivného chlápka, představujícího se jménem Sam, který se zjeví v jeho kanceláři, vypadá jako on a na klíně má položenou jakousi podivnou věc podobnou kufříku, do které neustále něco ťuká jako do psacího stroje a ta věc mu na obrazovce ukazuje vše, co napsal. Sam detektivovi vysvětluje, že svět třicátých let již není skutečností a že vše, co se okolo Clydeova života a Clydea samotného točí, je pouze fikce, vytvořená Samovým spisovatelským uměním. Clyde to pokládá za naprostou pitomost, brzy však zjišťuje, že Sam má přes svůj notebook obrovskou moc vytvářet realitu Clydeova světa. Po několika přesvědčujících manévrech, při kterých zahyne spousta detektivových blízkých, přiznává Sam, že Clyde je postava, kterou se Sam rozhodl vymyslet poté, co se mu utopil syn v bazénu. Po smutném pohřbu se utrápený otec ponořil do psaní a rozhodl se vytvořit sebe sama v dokonalé literární podobě jako detektiva z třicátých let. Clyde Sama nenávidí a nechápe, co po něm podivný spisovatel vlastně chce, natož aby se dokázal smířit s myšlenkou, že není skutečný, ale ovládaný nějakým šíleným spisovatelem přes ten podivný kufřík. Tento snímek je plný nečekaných zvratů, absurdních psychologických výlevů a utrápených lidí, snažících se ve zmatené situaci najít si své místo v jiné realitě, než na kterou jsou zvyklí, čemuž vévodí postava spisovatele, který se zamiloval do svého vlastního literárního já. Epizoda obsahuje jak příběh z minulého století v nádechu krásného oranžového odstínu, tak klasický reálný svět moderní Ameriky. Technické zpracování je opět na velice slušné úrovni. Je vidět, že maskéři a rekvizitáři si se světem třicátých let poradili se vší bravurností. Herecké obsazení velmi chválím. Macy si se svou triple-rolí poradil skvěle a taktéž J.McKenzie v roli nešťastné manželky. Příběh na mně zanechal velmi dobrý dojem a důvod zamyšlení, což se tak často nestává.

Dodatek: Pokud se vám zalíbila pointa příběhu, nebudete litovat přečtení knihy Zpěv Susannah

Hodnocení: 8/10
Napsali: Stephen King, April Smith
Režie: Rob Bowman

 

4. End of the Whole Mess (Konec celé patálie)

Tento lehce sci-fi příběh byl poprvé publikován v časopise Omni Magazine roku 1986 a později vyšel v N&D. Nečekejte hororovou podívanou ani mimozemšťany, čekejte zatraceně dobrý a zatraceně zajímavý příběh o dvou bratrech, z nichž jeden chtěl zachránit svět. Příběh krátce před svou smrtí vypráví a zaznamenává na kazetu Howard Fornoy (Ron Livingston), bývalý filmový producent a starší z obou bratrů. Popisuje své mládí, kdy vyrůstal se svým mladším bratrem Bobbym, který již od narození projevoval nesmírné nadání, ne-li genialitu. Bobby ve dvou letech uměl číst, ve třech psal krátké eseje. Po bolestech hlavy, které, jak doktor řekl, jsou způsobené tím, že Bobbyho mozek tak rychle produkuje myšlenky, že je tělo nestíhá uskutečňovat a Bobbymu to přináší deprese, mu rodiče koupili první počítač, čímž Bobbyho problém vyřešili. Bobby rostl. V sedmi letech vynalezl letadlo, v devíti si zařídil vlastní radiovou stanici, poté se začal zajímat o matematiku a fyziku, jako malý navštěvoval přednášky o kvantové fyzice a algebře, v deseti ukončil střední školu a zabýval se od chemie až po archeologii. Avšak když Bobby dospěl, začal se užírat otázkou, proč jsou lidé vlastně tak zlí. Nesnesl už sledování zpráv o vraždách a fanatických masakrech na blízkém východě. Po teroristickém útoku 11. září se rozhodl, že svůj další život zasvětí zkoumáním lidské psychiky a pokusí se najít lék na tuto strašnou nemoc. Po čtyřech letech se vrací ke svému bratrovi a nadšeně mu oznamuje, že konečně našel, co hledal, a žádá jej o finanční pomoc. Zdánlivě geniální plán na spásu lidstva se však postupem času změní a získá naprosto opačný důsledek, než Bobby zamýšlel. Po celé sledování tohoto dílu jsem jen nevěřícně koukal s otevřenými ústy, které jsem nezaklapl ani dlouho po závěrečných titulcích. Nepamatuji, kdy bych naposled viděl ukázku tak ušlechtilé a loajální myšlenky, velice smutně ústící až k absolutní bezmocnosti. Tento příběh jsem spolu s hlavními hrdiny skutečně prožíval a po jeho skončení jsem měl nutkání pro Bobbyho uronit potok slz, protože mi ho bylo opravdu líto. Možná je to až moc subjektivní, ale čtvrtou epizodu z této minisérie považuji za nejlepší (když už se mnou nebude někdo souhlasit, tak rozhodně nejemotivnější).

Hodnocení: 9/10
Napsali: Stephen King, Lawrence D. Cohen
Režie: Mike Salomon

 

5. The Road Virus Heads North (Silniční virus míří na sever)

Tato povídka vyšla ve sbírce Všechno je definitivní, obsahující 14 skvělých povídek, mezi nimiž jsou i takové, jako Riding the Bullet nebo 1408. Úspěšný hororový spisovatel Richard Kinell (Tom Berenger )se vrací do svého domu v Maine, když se staví v zahradním výprodeji po zesnulé rodině Hastingsových a zalíbí se mu velice zvláštní obraz. Je na něm vyobrazen podivně vypadající muž s upířím úšklebkem, sedící za volantem svého auta, které frčí po visutém mostě. Tamní žena s vysvětlením, že jeho autor Bobby Hastings se před několika lety oběsil, Richardovi obraz velmi ochotně prodá za pětačtyřicet dolarů, Richard jej uloží na zadní sedadlo a vyráží dál. Jeho poslední majitelku však mezitím brutálně zavraždí neznámý muž ve stejném autě, jaké je namalováno na podivném obrazu. Nic netušící Richard zjišťuje, že obraz se záhadným způsobem mění od různých detailů až po kompletní pozadí za namalovaným autem. Začíná se obávat, že se obraz mění v závislosti na tom, kde se nachází jeho autor, který patrně není natolik mrtvý, aby se nedokázal pohybovat. Richard se snaží obrazu zbavit, ten se však neustále záhadně objevuje na zadním sedadle jeho autě s pokaždé jiným pozadím, prozrazujícím, že Bobby je stále blíže a blíže. Povídku jsem bohužel nečetl, ale televizní adaptace na mě působila vcelku pozitivním dojmem. I když se Tom Berenger příliš herecky neosvědčuje, jakž takž se mu v závěru daří zoufalého Kinella zahrát. Jinak tato epizoda není nic vyjímečného, ani špatného. Co je skutečně skvělé, je rozhodně onen obraz, který bych (věřte mi) chtěl mít doma a hrdě s ním strašit své návštěvníky.

Hodnocení: 6,5/10
Napsali: Stephen King, Lawrence D. Cohen
Režie: Mike Salomon

 

6. Fifth Quarter (Pátá čtvrtina)

Povídka se poprvé objevila v časopise Cavalier a poté vyšla ve sbírce N&D. Nebylo proto žádným překvapením, že se objevila také v této minisérii. Kriminálník Willy Evans(Jeremy Sisto) sedí posledních několik týdnů svého trestu a za vězeňskými zdmi se těší domů. Milující manželka se u něj jako každý měsíc ukáže a oznamuje mu, že Barnej, kterého propustili dříve a Willy jej poprosil, aby se postaral o jeho ženu, prostě zmizel. Willyho to znepokojuje a zároveň jej trápí bodající fakt, že se Barney za dobu, kdy byl venku, s jeho ženou vyspal. Když se Willy po dlouhé době ocitá doma u své manželky a malého syna, je pevně rozhodnutý, že s pomocí poctivé práce se už nikdy do vězení nevrátí. Poté, co se pomiluje se svou sličnou ženou (konečně je to venku, chlape, po letech vazby si konečně vrzneš) se však v jejich maringotce objeví Barney s kulkou v játrech. Než zemře, stihne Willymu říct, že je tu milion dolarů z jedné loupeže, ukrytý neznámo kde, a že schytal kulku, když se od něj pokoušel jeden z gangsterů odkoupit jednu ze čtyř částí mapy, vedoucí k penězům. Willy, plně si vědom toho, že už je pozdě na to, zavolat policii, Barneyho pohřbí nedaleko svého přívěsu a všechny jeho naděje na poklidný život jsou tatam. Hnán touhou pomstít svého přítele se vydává za chlápkem jménem Keenan, aby získal část mapy. Ve hře jsou však zapletení ještě další dva mnohem nebezpečnější chlápci, než je Keenan. Jednomu z nich se navíc podařilo zmocnit se Willyho ženy. Začíná skutečný boj o holý život. Tento příběh plný akce není nikterak složitý, nicméně pro divákovo oko efektivní. I přes jednoduchost zápletky se nebudete ani na vteřinu nudit. Herecké výkony musím velmi pochválit, jsou profesionální a věrohodné. Zejména Willyho hněv se podařilo Jeremy Sistovi velmi pěkně zahrát.

Hodnocení: 6/10
Napsali: Stephen King, Alan Sharp
Režie: Rob Bowman

 

7. Autopsy Room Four (Pitevní sál čtyři)

Tato povídka vyšla roku 2002 ve sbírce Všechno je definitivní. Ačkoli se mi tato sbírka dostala do rukou, Pitevní sál čtyři byla jedna z těch povídek, které jsem nepřečetl. A možná jsem udělal chybu. Možná bych měl z celého tohoto příběhu poněkud jiný zážitek. Howard Cottrell (Richard Thomas) je při jedné z mnoha příjemných dopoledních partiček golfu uštknut jedovatým hadem a převezen do nemocnice. Když přichází k vědomí, zjišťuje, že nemůže pohnout jedinou částí svého těla a že se nenachází na lůžku v ustarané péči kozatých sestřiček, nýbrž na pitevním stole obklopen nic netušícími patology, kteří se jej chystají naporcovat. Během celého sledování posloucháme Howardův vnitřní monolog, velmi panickým tónem komentující všechno dění. A to dění není příliš zajímavé. Patologové svůj nový objekt velice pomalu svlékají, přičemž si vůbec nevšimnou hadova kousnutí na Howardově noze a místo toho nadšeně zkoumají starý válečný šrapnel, který má Richard v těle poblíž genitálií. Do toho se ještě nadržený mladý patolog pokouší koketovat se svou kolegyní nad Howardovým penisem. Celý děj nezachrání ani had, který se bůhví jak dostal do pytle s golfovými holemi, jež se bůhví proč ocitl v nemocnici. Nejvíce mě poté dostal způsob, jakým se Howardovi podaří dát najevo, že je skutečně naživu. Ihned upaluju za nějakým biologem a zeptám se ho, jestli je skutečně možné po intoxikaci tetrodotoxinem, nebo jiným kompletně paralyzačním jedem, vyburcovat dostatek krve pro takovou tělesnou změnu (už asi tušíte). Jeden nejmenovaný chemik mě informoval, že při difůzním dýchání a minimálním tepu se sotva stačí okysličovat mozek a je to jen minimum pro to, aby takto paralyzovaný člověk zůstal naživu. Nicméně na mě tato epizoda působila spíš komicky, než abych se nějak zvlášť bál, či hororově bavil. A poprvé si musím postěžovat na technické zpracování, jelikož animace hada je skutečně blbá.

Hodnocení: 4/10
Napsali: April Smith, Stephen King
Režie: Mike Salomon

 

8. Know They Have a Hell of a Band (Víte, že tam mají pekelně dobrou kapelu?)

Tohle Kingovo dílko bylo poprvé publikováno v hororové sbírce Shock Rock a poté zařazeno do N&D. Musím přiznat, že tuto povídku jsem v textové podobě nikdy neviděl a tak jsem byl na její zfilmování velice zvědavý. Manželský pár Clark a Mary Rivinghamovi si vyrazili na pohodový výlet do Oregonu. Mary se už těší do nejbližšího hotelu na horkou vanu, ale Clark, trpící fixní ideou, že je pravý zálesák, ji přesvědčí, aby si udělali menší zajížďku. Jak se samozřejmě ukáže, nebyla to zrovna správná volba a po mnoha kilometrech stále méně kvalitní vozovky manželský pár zabloudí. Nicméně jim nezbývá nic jiného, než pokračovat dále, jelikož automobil se na úzké lesní cestě nemůže otočit. Po několika kilometrech podivné projížďky, kdy má Mary neustále pocit, že je z lesa někdo pozoruje, se před nimi náhle vynoří malebná krajinka s překrásným extravagantním městečkem s názvem Rock and Rollové nebe. Clark, milující hity staré hudební vlny, je naprosto uchvácen a posedlý touhou si městečko prohlédnout. Krátce po příjezdu minou autobus milých hipíků, pokřikujících své hlášky typu „Make love, not war“. Mary je znepokojená a chce okamžitě z městečka odjet. Paličatý Clark jí to nedovolí. Když se pár zastaví v cukrárně, oba si povšimnou, že jsou jim lidé v městečku nějak povědomí. Jako kdyby byli kopie slavných zpěváků z Rock & Rollové doby, kopie zpěváků kteří jsou do jednoho už několik let po smrti. Zdrogovaně vypadající servírka se Mary snaží podstrčit lístek s varováním, aby okamžitě odjeli. Na útěk z podivného městečka, jehož obyvatelům teče krev z očí a jejichž útroby jsou plné odporných červů, je však příliš pozdě. Herci, hrající legendy Rock & Rollové muziky vypadají perfektně a ještě lépe se chovají. Z celého snímku působí velmi silně strach. Ne však v klasické podobě. Strach skrytý za čistým a sluncem zalitým městečkem plným slavných lidí, které by chtěla většina z nás poznat. Strach, vycházející z pouhého vědomí, že je vše až příliš dokonalé a že lidé, kteří kolem nás chodí a mluví s nimi, by měli být ve skutečnosti dávno mrtví. Samostatnou kapitolou je poslední scéna před závěrečnými titulky, která buď v člověku nezanechá nic, nebo jej donutí použít fantazii a udělat si obrázek o tom, kam se vlastně Clark a Mary dostali.

Hodnocení: 8,5/10
Napsali: Stephen King, Mike Robe
Režie: Mike Robe

 

Tak, máme to za sebou. Při psaní těchto žvástů jsem vypotil už dost krve a tak je na čase dát si oraz a trošku to zrekapitulovat. Nightmares & Dreamscapes je velmi povedená televizní minisérie, která potěší jak oko klasického diváka, tak skalní příznivce Stephena Kinga. Celá minisérie je perfektně technicky zpracovaná do nejmenšího detailu. Každý díl působí jako plnohodnotný vyskokorospočtový film, byť jen trvající 45 minut. Herci byli vybráni skvěle a producenti odvedli ohromný kus práce.

Hodnocení7
Na závěrečný verdikt mi nezbývá než se zachovat jako nemilosrdná učitelka matematiky a zprůměrovat hodnocení jednotlivých dílů. Pomocí supermoderní kalkulačky zabudované ve windows, na kterou mám dokonce super-ultra-speciální tlačítko na klávesnici, zjišťuji, že mi hodnota vyšla na nějakých 6,9, což je krásných sedmdesát procent, za které by mě nikdo neměl peskovat.
70%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

see-sawandrew ( profil autora )

Jsem třiadvacetiletý ignorant, milovník šachu, prózy, výtvarného umění, hororů, tenisu, brambůrků, krve, žen, metalu, jazzu a spánku. **UPOZORNĚNÍ** Pokud mě chcete kontaktovat, zeptat se na něco, nebo si prostě jen pokecat, nezkoušejte to na ICQ, použijte vzkazník. Už tak mám kontaktů až příliš mnoho a den má stále pouze 24 hodin. Děkuji za pochopení.

10 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    Eraserhead 12 listopadu 2009 v 14:24

     Uh, další Kingovo dílo převedený na filmový pás. Už mi tak připadá, že kdyby King napsal oblastní telefonní seznam, určitě by se našel nějakej magor, kterej by to zfilmoval. Tentokrát došlo na Kingovy povídky. Pár jsem jich četl, s některými jsem se setkal poprvé. 01 Battleground [Brian Henson] Sice s dobrým a zajímavým nápadem a zápletkou, leč i přesto sotva průměrná Kingova povídka zpracováním do televizní povídky jen a jen získala. Vizuální ztvárnění dalo zápletce nový rozměr. Povídka se honosí dobrými nápady, záběry a triky, plus přidala jeden skvělý bonus navíc, odehrává se bez jediného slova. 80% 02 Crouch End [Mark Haber] Tak už i King zabrousil do světa mýtu Cthulhu…. Kingovu předlohu jsem nečetl, ale tento díl je takový částečně nic moc. Začátek a konec je dobrý, prostřední část je dost nudná, hra s kamerou a obrazem mě dost vytáčela a ještě to má ne moc povedenou hudbu. 40% 03 Umney´s Last Case [Rob Bowman] Když si románový hrdina prohodí život se svým autorem, ani jednomu z nich to štestí nepřinese. A navíc je to docela nuda, sice občas sranda (William H. Macy jako neohrožené soukromé očko), ale celkově nuda. 20% 04 The End of the Whole Mess [Mikael Salomon] Zajímavé (post)katastrofické sci-fi. Dobrý styl vyprávění. Jen málo hororu 🙂 60% 05 The Road Virus Heads North [Sergi Mimica-Gezzan] Jeden z klasických případů toho, že King funguje v literární podobě, přerody do televizních/filmových podob však zpravidla nefungují. Mám dojem, že jsem to kdysi dávno už četl, ale vůbec si to nepamatuju. Při sledování tohohle dílu, jsem si však říkal, že jako psaná povídka to může být hodně dobré, jako televizní povídka však jen tak tak průměr. Navíc je to příklad ještě jedné věci, a to Kingovy opotřebovanosti – dobré nápady už pravděpodobně vyčerpal, tak začal recyklovat sám sebe. Tohle je svým způsobem jen recyklace a spojení jeho dvou nápadů z Christine a Rose Madder. 50% 06 The Fifth Quarter [Rob Bowman] Že King často psal i pro své děti, je známo, evidentně pro ně chtěl napsat nějakou kriminálku. Natáčet to ale nemuseli. Opět ani známka po hororu. 40% 07 Autopsy Room Four [Mikael Salomon] No sláva, konečně pořádný napětí. Tohle prožít, tak bych ten infarkt asi vážně dostal.100% 08 You Know They Got A Hell Of A Band [Mike Robe] Umh, špatný to není ale trošku slabý, alespoň toho Cobaina tam mohli ukázat. 60% Průměrově mi to vychází na 56,25%. Což podle mě docela sedí, většinou nic moc, ty dva záseky nad 60 to drží v té průměrné rovině. U některých povídek docela zklamání. Čekal jsem více hororu, až na dvě tři povídky tu skoro žádný nebyl. A tak u mě stále platí – Kinga radši číst, než se na něj koukat!

Nový komentář